Smrt Shafilei Ahmed byla tragédie. Další ženy už nesmějí mít stejný osud

4. 8. 2012

"Jsme méně Britkami kvůli své etnicitě, barvě kůže nebo víře?" Bohužel, v Británii jednadvacátého století je tomu přesně tak.

(Zkusme paralelu s Českem: "Jsme méně Čechy kvůli své etnicitě, barvě kůže nebo víře?" Bohužel, v Česku jednadvacátého století je tomu přesně tak." - Platí to např. pro Romy? JČ.)

Je nutno zahájit veřejné vyšetřování, k jakým selháním došlo kv Shafileině případě a zajistit, aby obdobná voláni o pomoc byla vyslyšena, píše Sara Khanová. Píše o věci poněkud jinak než server IDnes. (JČ)

Nešťastný život Shafiley Ahmedová byl násilně a předčasně ukončen rukama její matky a otce. Je to extremní a tragický případ, ale v mnoha ohledech to byla jen jedna z mnoha dívek, které mají problémy s tím, jak srovnat svou britskou totožnost s kulturními hodnotami svých rodičů. Jsou v pasti svého domova, jsou skryty od ostatní společnosti a donuceny mlčet. Musíme se ptát, proč se těmto ženám tak málo pomáhá.

Britská státní prokuratura začala vést statistiku ohledně násilí, páchaného v důsledku "rodinné cti" až v dubnu 2010 a v dalším roce stíhala v této věci osoby ve 234 případech. Více než polovina těchto případů skončila odsouzením obžalovaných. Navzdory tomu existuje podstatný rozdíl mezi počtem stíhání a počtem případů, o nichž je informována policie.

Za posledních dvacet let jsem slyšela bezpočet příběhů od žen, které ostrakizovaly jejich vlastní komunity a kterým nepomohly úřady, které jim měly pomoci. Jedna taková mladá žena, Laila, byla vydíráním donucena k nechtěnému sňatku ve věku 18 let. Byla donucena žít v domě se sedmi dalšími příbuznými, neměla možnost studovat, jak si přála, ale vařila a uklízela za příbuzné. Nedovolili jí ani používat záchod a musela používat nočníku ve svém pokoji, a to i během porodu. "Rodina se mnou zacházela jako s otrokem," sdělila mi. "Když jsem prosila zdravotníky a sociální pracovnice, které mě v těhotenství navštěvovaly, aby mi pomohly, nikdo neudělal nic. Nezajímalo je to."

Jiná žena, Sameena, byla příslušníky své rodiny sexuálně zneužívána od věku osmi let. V patnácti letech jí zakázali chodit do školy a donutili ji, aby se vdala za násilníka. "Moji učitelé věděli, že jsem sexuálně zneužívána, ale báli se jednat, aby to neurazilo mé rodiče. Rodiče mi tvrdili, že mi to patří."

Často se píše o tom, že ženy z jihovýchodní Asie jsou pravděpodobněji terčen vážného týrání než bílé ženy. Také se u nich vyskytuje vyšší počet sebevražd a sebepoškozování. Ženy z etnických menšin mohou čelit množství překážek a nespravedlností: společnost se vůči nim chová rasisticky, jejich vlastní rodiny a komunity misogynisticky. A "předáci komunit" tím, že strkají hlavu do písku, marginalizaci a týrání žen jen znásobují.

Nedostatek vůle úřadů řešit tyto otázky zvyšuje utrpení těchto žen, zvyšuje jejich zranitelnost a znemožňuje jim hledat pomoc. Systematicky je ignorují feministické organizace i samotný stát. Tyto ženy se mě ptají: "Jsme méně Britkami kvůli své etnicitě, barvě kůže nebo víře?" Bohužel, v Británii jednadvacátého století je tomu přesně tak.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
4457

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2012