Ministerstvo smrti

6. 8. 2012 / Václav Dušek

Hlad po lásce plouží se po cestách necestách lidských, kam lenivá hvězda nezasvítí. Harpyje v kališti historie odchytávají zemdlenou kořist; degenerační paměti společnosti mají pečlivě vybrané hlásné trouby; barevné pravdivé obrazovky, vykřičené rozhlasy i pravdomluvné tiskoviny. Mluvkové mluví, slávu si honí a náhle smrtka klopýtne, uklouzne po křiklounovi, čapne tajtrlíka za límec... že sáhla po jiném darebovi? Nevadí, ušetřila cestu. Žádné strachy, na všecky dojde, netlačte se, nehlučte, všeho do času.

V restaurantu na hlavní třídě smýkal slovně pivní nádeník, jinak inženýr, vedoucí země a vůbec jich nešetřil. Co výkonný uchopolitik, manažer nedožer, to mdlá larva, nečistý duch, vidoucí slávu převelikou na hnojišti určeném kohoutkům, těm na víně, smetaně; politického kohouta pro jeho nechutnost nepozřeš, otrava je nasnadě.

A hospodský nádeník šířil poplašnou zprávu, jak bývá u nás doma zvykem, poplach musí být denně, že ministerstvo zdravotnictví bude přejmenováno na ministerstvo smrti. Prvního pacienta mají v merku, bývalého lékaře, odborníka na slovo vzatého, vůdčí hlavinku, zdravíme jeho maminku! On se ještě nevyjádřil, zda-li bude chtít nadstandard anebo přilehne k chudině, aby se nevzdálil lidu země líbezné. Zapoustevničit si, přátelé, je zdraví prospěšné. Prý kdosi nemá na placení v nemocnici -- kdo, toho mi okamžitě přiveďte, krákoral prý mluvič ministerský, spratek nevycválaný se zkušeností vylíhlého hovnivála, zatím bez kuličky.

Političtí alchymisté poutají zájem naoko ospalých sýčků duchovními výlevy a nálevy. Lidé se chystají k návratu do dob šťastných, kdy vejměnky fungovaly bez zásahů státu -- staříka šoupli do anonymity, dávali mu zdravě dietně a ve správné gramáži najíst, zlehka napít, i na tabáček do fajky přispěli, někdy na něho však zapomněli, takže odešel do ráje beze slova rozloučení.

Stáří má zelenou, pokud příliš nezdržuje. Mládí má zelenou a je-li jalové zestárne v nevědomosti - a co tím vším dělat, kam se vrtnout, o koho se opřít; může se přihodit, že se začneš za svůj život stydět. Ano, bytosti, nemáš vilu, auto, chatu, v bance milion, dva, oči pro pláč, děcka nevyvedená, bezcitná, krutá, částečně pitomá, neboť nezkušeně mladičká... anebo zkrátka nemají prostředky, jak se o rodiče postarat. Žijou z ruky do huby! Na blind.

Sytý hladovému nevěří. Ministr spokojeně vrní jako čistokrevný vykastrovaný kocour, odmítá přemrštěné požadavky nespokojených bytostí, považuje výpady na jeho resort za prašivinu doby remcalů, nespokojenců, komundírů, nepřátel a vrahů zavedených demokratických pravidel.

Mít stále pravdu je nuda a ohavnost! Pravdu lze koupit, vyměnit, zaměnit, rozměnit, rozmělnit, zakšeftovat, zašanročit, vošulit v rámci oné jediné dostupné velepravdy, že?

Pane ministře, pro někoho je stovka mnoho. Nevěříte mi, jak já vám rozumím a věřím. Léčivé zoby jsou drahé. Považte, že léková rádoby politika není politikou, jen handlem mezi státem a firmami vyrábějícími chemické podpůrné prostředky k přežití! Vyléčí srdce, zničí játra, vyléčí játra, zničí ledviny! Nemá smysl pokračovat. Víte, budete jistě úspěšný lékař, zato manžerská ministerská hlava nejste a nebudete, bohužel.

Zdraví není zdarma, dozvídáme se ušouranou moudrost. Vodopády a ledopády souvětí ministerského genia dávají tušit dobu, kdy lidé nebudou mít zapotřebí chodit do špitálů, nechat si pumpovat peněženky v lékárnách -- někdy v lekarnách, zaopatří se a vyčkají klidně odchodu z planety do nebeského ráje či pekla. Obé jest zdarma.

Strašidla demokratůry obcházejí denně světem. Prostomyslné zárodky planetárního odpadu vzhlížejí k tvůrcům budoucnosti s hubami dokořán -- hle, Pepele, hrdina a budovatel let příštích! Moudrost zapomenuta v odpadkovém koši, dráždivá blbost se staví otcovským autoritám; kořeny zla zapuštěny hluboko, nelze je vypálit, vymýtit, přetnout, zničit! Politické pytlačení nám poztrácelo víru v budoucnost! Motýli zmaru se pomnožili. Cvrlikají ptáčci zpěváčci: odejděte, pomatené chtivé hyeny!! Byli jsme a budeme i bez vás!

Spáchané hříchy zatím odnesla velká voda. Sobectví, neznalost, neochota, dravost, vylomeniny, spouštěče nebezpečných předtuch, přemrštěné požadavky. Nemyslete si, že včerejší kapsáři a bankovní lupiči strádají fyzicky či duchovně, naopak. Podbradky krocaní, mastné upocené laloky jim přerostly, funí a smrdí ve výstavných vilách, užívají si kontrabandu u dalekých pohádkových moří se Sandokanem, solí se, prosolují, aby déle vydrželi, rafani vzteklí -- a strýček ministr smrti má plán, kde ubrat, kde přidat.

Být starý, bezmocný -- vizitka všech demokratůr! Neměl jsi lenošit zpustlíku, nyní musíš dožebrávat ze státní kasy, nestydíš se? Co říkáš, že jsi do děravé státní kasy poctivě přispíval drobnými mincemi... a že nám nasekáš? Na to krátké ruce máš, břídile!

Dacani se nazapýří! Kdepak. Hadi v klubkách jeden druhého podrží v blízkosti žrádla. Strašidla moci nezahynula. Jenom si nechte projít hlavou, kolik svatokrádeží bylo přikryto, i mocí výkonou bez výkonu, kam se propadli hrdinští partajní žvanilové a slimáci, kde se schovali s vyslouženými jidáškými penězi? Najdete je na každém kilometru, na každém kroku; je jich například i plná Čukotka v příhraničí se Slovenskem.

Krvežnízivé modly padly. V dnešních časech máme na těle i na duši přisáta volená klíšťata; přemnožení jejich kolonií stoupá. Drzost a lživost jsou nositeli podporovanými i těmi, kdo mají za povinnost křičet, řvát, nedat potovorám nenažraným spát.

Přeludy stáří, vidění slávy! Malověrnost. Podíváš se potřebným do očí -- vidíš chladné ubité ryby. Poslední soud na obzoru nevidno. Zbožnost, horlivost? Snad. Škrabošky zla, zříceniny, pijavky, svrab a neštovice, ropuší ksichty, průlomy v charakterech, šrámy kyprých a kypivých lotrů na duších k mání; řetězy otroctví nepřeťaty, bratře, sestro!

Být zdravý a štastný. Výhra k závisti! Vyhnout se doktorům, jak říkávali naši staří. Jak jim padneš do ruky, budou experimentovat, řezat, pálit, cpát do tebe chemické lahůdky v pastilkách, masti řádně mastné budeš platit jak mourovatý -- závislost je potvora, nevolejte doktora! Vzpomeneš na smrt, hrkne v tobě jako ve starých pendlovkách a už jsi lapen v síti chovatelské pomoci.

Ministerstvo smrti vítá voliče. Společnost Zdraví a úspěch nezahálí. Nahodí vlasec a čeká. A dočká se, komu se chce trpět, že? Kdo se nebojí smrti, kdo spěchá na onen svět?

Modlitba za úspěch, štěstí a zdraví začíná pro mnohé slovy: Pohleď na mne, Pane, na nehodného. Skomírám nadějemi a není mi pomoci -- bojím se přijíti k tobě a povědět: Na světě není často hezky -- ani česky....

0
Vytisknout
5887

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2012