Ozdravme občanskou společnost a donuťme politiky sloužit občanům

29. 3. 2012 / Josef Mrázek, Štěpán Forgáč, Zdena Radičová

Jednou snad někdo popíše takovou zem, kde všechno je, jak má být, a okolo je přátelský svět, takové Staré bělidlo bez těch vojáků, co prošli okolo, a lidé to budou poslouchat, nebo i číst, aby si oddechli od hrůzných zpráv, jak svět spěje do záhuby a naše vláda dělá všechno pro to, abychom nebyli ušetřeni. Ale ona ta světlá představa není směšná utopie, nevěřme našim vládcům, že nic nemůže být jinak, než jak nám to vnucují. Vždyť třeba ti šetrní, ale nekradoucí, Skotové mají regionální vládu, která se snaží, aby Skotsko bylo přátelským místem pro všechny tamní občany, takže nemusíme poukazovat stále jen na Skandinávii. A teď se podíváme, co se dá udělat u nás.

Důvody k nespokojenosti a důvody k rozhořčení

DŮVODY K NESPOKOJENOSTI A DŮVODY K ROZHOŘČENÍ

Naše republika byla ve třicátých letech minulého století ve všech směrech soběstačná a patřila mezi deset nejlépe prosperujících států. V jejím čele byla morální autorita, president Masaryk. Když po světové válce upadlo Československo do područí Sovětského svazu, zůstávala jeho ekonomická výkonnost poměrně vysoká, ale byla jen omezeně využívána ve prospěch obyvatelstva. Významně se zmenšily sociální rozdíly. Poněkud deformovaná úřední podoba mravnosti byla prosazována dost přísně. Listina základních práv a svobod formálně existovala, ale nedbalo se jí.

Po pádu režimu varovala v roce devadesát naše nové představitele delegace krajanů, že příchod svobody, ponechán bez pravidel, může ohrozit vývoj státu. Nedali si poradit a řetězec špatných vlád připravil zemi o národní majetek - nerostná ložiska, zdroje pitné a minerální vody, náš půdní fond a naše lesy, dráhy a stavební pozemky, vodovody a kanalizace, průmyslové závody, banky a pivovary a zemědělství, cukrovary a sklárny, školy a nemocnice, elektrárny, stavby ve městech a na venkově. Všechno, co náš národ pro veřejnou potřebu měl nebo vytvořil, bylo a je nám neprávem odnímáno. Strašlivě se rozmohlo zlodějství. Lhaní překonalo vše, co bylo v minulosti. Morální rozklad se stal základním rysem těch, které jsme nechali vládnout.

Nespokojenost rostla jen pomalu, protože při relativně vysoké výchozí ekonomické úrovni ani chybná orientace na vývoz a zanikající pracovní příležitosti nepřinesly včas dostatečné varování. Teprve když ubylo možností krást hodnoty dříve vytvořené a kořistníci se více zaměřují na zisky čerpané přímo od občanů, privatizují dosud neziskové veřejné systémy a služby a když se stále více ukazuje, co všechno mizí v zahraničí, nebo bylo zničeno, přechází nespokojenost v rozhořčení.

Rozhořčení bohatějších vrstev je tlumeno tím, že jsou zvýhodňovány. Také se moc lže a snad i proto stále ještě dost občanů ve střední vrstvě věří, že oni také zbohatnou. Mezitím nesmyslně vzrostly příjmy úzké vrstvy vyvolených a rychle přibývá lidí v bídě a sociálním vyloučení. Produkuje je zvůle soukromého nelidského a protiústavního systému exekucí. Ve prospěch kapitálových skupin jsou příjmány daňové, sociální, důchodové a zdravotnické zákony poškozující skoro každého, chudé nejvíce. Nebylo by to možné, kdyby nebyly zakoupeny celé strany a kdyby korupce nevynášela tolik, že mnozí již ani nepotřebují být znovu zvoleni. Dochází k selhání Sněmovny PČR, která přestala hájit zájmy občanů a hájí zájmy majitelů kapitálu, kteří sídlí bůhví kde a s republikou jsou svázáni jen tím, že z ní vysávají peníze.

Stranická struktura je vhodná k politické korupci a co s tím

Začalo hledání, proč je stát tak špatně spravován, proč setrváváme na chybné cestě již dvacet dva let a žádná změna vládnoucí garnitury nevedla k zásadní opravě kurzu. Ukazuje se, že bez zásadní změny politické praxe nemůžeme očekávat, že správa státu se konečně vydá cestou, na kterou jsme měli nastoupit hned po listopadu 1989. Tehdy bylo Občanské fórum příslibem hledání prospěšných neideologických řešení, ale stalo se obětí útoku, při kterém se jeho majetku i aparátu zmocnila Klausova ODS.

Politické strany, které původně měly zprostředkovávat účast občanů na tvorbě a kontrole správy státu, jsou ve stavu pokročilé degenerace systémově způsobené tím, že obrovský majetek v soukromých rukách nalezl cesty, jak jimi manipulovat ve svůj prospěch. Klasické politické strany s hierarchickou strukturou, kde stačí koupit jejich vedení, se staly překážkou blokující snahu o nápravu. Pravicové prosazují obchodní zájmy, poslanci ČSSD nebývají moc dobře vybráni a někteří se dali koupit a nejhorší jsou strany, které šly do voleb již koupené vcelku. Komunisté jsou stále drženi mimo, což obchodování se stranami jen usnadňuje. Všechno dohromady způsobuje, že mnozí občané nepřicházejí volit a stále dost je těch, kteří volí své škůdce. Po volbách je potom většina občanů odkázána na čtyři roky čekání na to, aby se to opakovalo.

Ve skupinách nespokojených a teď už i rozhořčených se formují představy, co by se mělo změnit, ale chybí reálná představa cesty, jak k tomu dojít. Na násilnou revoluci to zatím nevypadá, a kdyby byla, tak by asi vyústila ve vítězství nové garnitury lumpů. Je tu však možnost dosáhnout změny postupem levným a v mezích zákona, kterému by se těžko dalo zabránit, pokud by se pro něj lidé rozhodli. Vedl by k proniknutí nových lidí a způsobů do parlamentu a byla by dobrá vyhlídka tam postupně prosadit, co je potřeba. Potíž je v tom, že jde o postup nezvyklý a lidé by se museli odpoutat od tradičního uvažování.

Východiskem k úspěchu nového způsobu politiky je obnovení zdravé občanské společnosti. To znamená, aby se ve všech končinách naší vlasti vytvořily skupiny občanů, které by spojoval úmysl dát do pořádku věci veřejného zájmu v obci, kde žijí. A také se domluvit s podobnými skupinami na okrese a potom i v kraji, a ve spolupráci s nimi najít spolehlivé kandidáty do Sněmovny. Jak na to, a proč jinak, než dosud, to je popsáno v další kapitole.

Občanské politické hnutí jako servis umožňující vstup do voleb

Ústava ČR nám zaručuje společenské svobody a zmiňuje se o lidu jako zdroji veškeré občanské moci, ale v područí politických stran občanská společnost opravdu svobodná není a musí nejprve projít osvobozovacím procesem a přijít na to, že politické strany vlastně nepotřebuje a teprve bez nich může naplno uplatňovat svou moc. Je to proti mnohaletým zvyklostem dost zásadní společenská změna.

Základní překážka, na které dosud troskotaly pokusy přivést do Sněmovny nové lidi, je nemravný požadavek prosazený velkými stranami, aby ke vstupu do parlamentu opravňovalo jen více než 5 % voličů. Spoléhají na to, že není takový program, pro který by se bez nákladné propagace rozhodlo více, než těch 5 % voličů. Ovšem na následnou zásadní změnu by i těch 5 % bylo málo. Existuje však množství nezávislých iniciativ, které se shodují ve všeobecně přijatelných základních názorech a trochu se liší v prioritách podle toho, které voliče chtějí zastupovat. A nechtějí se podrobit společnému velení a ani by to nebylo dobře, schopný demagog by toho mohl zneužít. Spojit voliče podporující tyto iniciativy do jediného celku a ponechat jim přitom rozdílnosti jejich názorů je možné, a mohlo by se dosáhnout mnohem více, než těch 5%.

Nový způsob vstupu do Parlamentu se dá uskutečnit pomocí občanského politického hnutí zvláštního druhu (www.blisty.cz/art//61611.html), které umožní občanům rozhodovat o věcech veřejného zájmu na všech úrovních, v obcích, okresech nebo krajích a na celostátní úrovni a volit do orgánů Evropské unie, aniž by k tomu potřebovali politické strany. Ty jistě budou pokračovat ve své činnosti, ale dostanou konkurenci, lákavou zvláště pro občany, kteří by jinak ani nešli volit.

Základním článkem takového občanského politického hnutí je skupina angažovaných občanů v místě, kde žijí. Mohou to být občanské iniciativy, nebo jejich části, které již existují, nebo nové skupiny tam, kde dosud nebylo nic. Ve stejné lokalitě může působit i více různých iniciativ. To je velkou výhodou, protože v konkurenci různých názorů se projeví a odstraní slabá místa věcných řešení. Důvodem, proč by se občané měli scházet, je totiž právě řešení věcí společného zájmu. O činnosti skupiny je potřeba občany v daném místě dobře informovat, aby při volbách věděli, co od koho mohou očekávat.

Počet občanů spolupracujících ve skupině by měl umožňovat společné jednání a vzájemnou znalost jeho účastníků. Skupiny by měly komunikovat se sesterskými skupinami a z účastníků těchto jednání by měli být v primárkách vybíráni kandidáti pro různé druhy voleb. K tomu účelu musí zmíněné občanské politické hnutí organizačně zajišťovat komunikaci a společné akce vždy v tom místě nebo oblasti, kde voliči dané kandidátky sídlí a tam také musí uspořádat primární volby.

Občanské politické hnutí určené k obstarávání volebního servisu nemá vertikální mocenskou strukturu a proto nebude problém s tím, že by se někdo chtěl tohoto hnutí zmocnit, není čeho se zmocnit. V hnutí je jen organizační struktura, jejíž povinností je sloužit a zajišťovat přenos informací. Do horizontálně propojených složek stejné úrovně jsou přenášeny informace, nepřicházejí žádné příkazy.

Členové Občanského politického hnutí a ti, co kandidují

Lidé v organizační struktuře Občanského politického hnutí musí být členy Občanského politického hnutí. Naproti tomu občané zvolení v primárkách a zařazení na kandidátku hnutí nemusí být členy, ale musí se zavázat, že budou dodržovat pravidla závazná pro občany kandidující za Občanské politické hnutí a budou se podílet na hrazení případných poplatků předepsaných volebním zákonem.

Servisní funkce občanského politického hnutí by umožňovala účast ve volbách tak, že po ustavujícím sněmu a registraci podle zákona o politických stranách a hnutích by toto hnutí jako volební strana předložilo veřejnosti, včetně existujících občanských iniciativ, nabídku ucházet se o zařazení na kandidátky různých voleb. Kandidátky do Sněmovny PČR by hnutí naplňovalo v daném regionu jen podle toho, jaké kandidáty si voliči v regionálních primárkách vybrali, a v jakém pořadí. Obdobně by hnutí fungovalo jako volební strana i ve všech ostatních volbách.

Zásadně důležité je, aby všichni kandidáti úspěšní v primárkách společně kandidovali jako jedno občanské politické hnutí, jen tak by se mohli prosadit v konkurenci ostatních politických subjektů. Tak by se na stejné kandidátce objevili kandidáti s různými názory a každý by měl svou skupinu voličů, která již v primárkách a ve volbách kroužkováním usilovala o jeho zvolení. Lidé pracující v občanském politickém hnutí organizačně a při koordinaci v rámci přípravy voleb by neměli žádnou výhodu při sestavování kandidátek, protože ty by se naplňovaly podle výsledků primárních voleb v příslušné volební lokalitě.

Program, s kterým by hnutí šlo do voleb, by obsahoval prosazování tohoto způsobu politiky, obecné zásady hájení zájmů voličů a ty speciální požadavky, o kterých již došlo v hnutí i přes různorodost jeho složek ke všeobecnému konsenzu. Kromě takto omezeného programu, Ústavy ČR, zákonů o lidských právech a ostatního právního rámce by byli zastupitelé zvolení za občanské hnutí vázáni pouze odpovědností vůči svým voličům. Nedostávali by žádné příkazy od hnutí, jednali by samostatně, v souladu se svým svědomím, Ústavou ČR, obecnými zásadami a názory, pro které byli zvoleni.

Vztah Občanského politickéhoi hnuití a ostatních politických subjektů

Zvláštní charakter hnutí neumožňuje uzavírat koalice, protože případné závazky by ani nebylo možné plnit, hnutí nemůže zastupitele za něj zvolené zavazovat poslušností. Tato vlastnost chrání hnutí před jeho možným zneužitím v neprospěch občanů a je to jeho zásadní výhoda. Žádná jiná, než koaliční jednání, nejsou omezena. Těžištěm jednání klubu poslanců zvolených za hnutí by nebylo předávání příkazů, jak hlasovat, ale věcná debata o smyslu a prospěšnosti návrhů zákonů a jiných opatření pro občany.

Při volbách do Sněmovny by mohl vzniknout zdánlivý problém, kdyby chtěl president pověřit předsedu hnutí sestavením vlády. Výše naznačené hnutí nemá předsedu ve smyslu obvyklém u stran, ale po zvolení Sněmovny by nebyl problém pověřit osobu, kterou by za tím účelem zvolil sbor poslanců hnutí s přihlédnutím k zásadě, že vláda by měla být složena z odborně zdatných ministrů, schopných hájit zájmy občanů.

Obavy z nestability hnutí odštěpováním jeho složek, které by se daly samostatnou stranickou cestou, jsou zbytečné. Odštěpenci by se dostali do situace známé u malých neúspěšných stran a ztratili by i část těch voličů, kteří je v místech jejich působení volili.

Tentokrát záleží na nás, zda se dílo podaří

Zdánlivě jednoduchý úkol, obstarat pro občanské iniciativy a skupiny v libovolných místech tak lákavou nabídku universálního volebního servisu, je trochu komplikován tím, že Občanské poklitické hnutí jako zřizovatel této možnosti nebude mocným pánem, ale služebníkem demokracii a nebudou k němu směřovat žádné korupční peníze a zprvu nebude mít ani na nezbytné provozní výdaje. Naproti tomu působení tohoto hnutí na voliče, to jest jeho volební kampaň, spočívá v aktivním vystupování kandidátů v místech, kde mají být voleni, a to nevyžaduje velké náklady.

Je třeba počítat s tím, že mnohým provozovatelům běžné politické praxe se tento projekt vůbec nebude líbit a zaměří se na jeho potlačení. Ale sama existence tohoto návrhu může přimět strany schopné sebereflexe (je-li aspoň některá taková) k tomu, aby se zabývaly svým dílem odpovědnosti za to, co máme. Ale, proč bychom se vzdávali:

Je tu zásadní dobrá zpráva. Ke vstupu do Parlamentu pomocí Občanského politického hnutí není potřeba nic více, než naše chuť a vůle to uskutečnit. A všechno se děje na otevřené scéně. Zastupitele si sami vybereme a zvolíme, budeme je kontrolovat a případně odvolávat. Neutají před námi, kdyby se chtěli dát koupit. Nevyužít této možnosti by bylo jen naší chybou.

Josef Mrázek, Štěpán Forgáč, Zdena Radičová

Popisovaný projekt bude tématem semináře "Jak přimět politiky sloužit občanům" v cyklu "Pohledy z jiné strany" konaném v Městské knihovně v Praze 1, Mariánské nám. 1 17.dubna v 17 hodin. Autoři spolupracují s Iniciativou za společenskou změnu (IZSZ) a dalšími iniciativami.

0
Vytisknout
6983

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2012