Libyjskou revoluci zostudilo rasistické vraždění

31. 8. 2011

čas čtení 3 minuty

"Pro černochy je to teď v Libyi špatné," informoval ve své reportáži v Channel Four News v neděli Alex Thomson. V deníku Independent psal Kim Segupta o třiceti mrtvolách, rozkládajících se v ulicích Triplolisu. Většina z nich, údajně žoldáků pro Kaddáfího, byli černoši. Byli usmrceni v provizorní nemocnici. Někteří byli na nosítkách, někteří v sanitce. "Libyjský lid nemá rád lidi s černou kůží," vysvětlil v souvislosti se zatýkáním černochů jeden libyjský bojovník.

Podkladem těchto rasistických postojů jsou nepodložené zprávy, které se rozšířily začátkem povstání, že proti povstalcům bojují afričtí žoldáci. Donatella Rivera z organizace Amnesty International a jiní zkoumali tato tvrzení a nenašli pro to žádné důkazy. Ani Peter Bouckaert z organizace Human Rights Watch nebyl schopen identifikovat jediného černošského žoldáka mezi desítkami zatčených mužů, kteří byli falešně novináři obviněni ze žoldáctví.

Libye je sice stát v Africe, ale Libyjci používají výrazu "Afričané" pro černošskou menšinu. Rasismus v Libyi je často otevřený. Vzbouřenecké heslo na zdi v městě Misrata chválilo bojovníky za to, že "likvidují otroky, černou kůži". Důsledkem tohoto rasismu bylo hromadné zatýkání černochů a zvěrstva - vraždění. Rasismus v Libyi není ale zaměřen jen na černochy. Nápisy na zdech často útočí na Kaddáfího jako na zločineckého žida. Kaddáfího režim vykořisťoval 2 miliony gastarbeiterů z Afriky. Proč je nyní Libyjci nenávidí?

Vysvětlení lze najít v tom, že revoluce v Libyi byla slabá. Původní povstání 17. února bylo založeno na alianci mezi středostavovskými aktivisty za lidská práva a dělnickou třídou v městěch na východě Libye, jako je Bengází. Jak se povstání rozšířilo, exponenti Kaddáfího režimu začali přecházet na druhou stranu. Vojenští velitelé, politikové, podnikatelé a univerzitní učitelé se přidali k vzbouřencům.

Problém ale byl, že vzbouřenecké hnutí nemělo žádné zázemí. Na rozdíl od Egypta, kde protivládní aktivismus existoval deset let a vytvořil sítě aktivistů a odborářů, schopných porazit diktaturu. V Libyi nebyl prostor k ani minimální opozici občanské společnosti. Proto nevznikla žádná opoziční struktura, která by toto hnutí vyjadřovala, žádné nezávislé odbory a už vůbec ne žádná organizovaná levice. Do vakua vstoupili ti, kdo měli největší zdroje - bývalí hodnostáři Kaddáfího režimu, podnikatelé, emigranti a profesoři. Právě ti vytvořili Národní prozatímní radu. V zemi převládly konzervativní elity.

Pronásledování černošských dělníků dává z hlediska elit smysl. Z hlediska konzervativních elit není Libye třídně rozdělena. Ony přece z ní profitovaly. Z jejich hlediska je Libye sjednocená v boji proti uzurpátorovi moci. "Kaddáfí nás vraždil svými Afričany."

Důležitou roli hrálo také spojenectví s NATO. Únorového vzbouření se účastnily po celé zemi statisíce lidí. Začátkem března bylo hnutí ale v útlumu, do Libye přišly západní zvláštní jednotky a vysocí činitelé vzbouření požadovali intervenci NATO. Proto přešla iniciativa od velkého lidového hnití do rukou skupinky lidí v Národní prozatímní radě a NATO. Jejich vzbouřenecká armáda pak začala vraždit černochy.

Za jiných okolností mohla vzniknout aliance utlačovaných. Ale to by bylo nebezpečné pro ty, kteří se nyní v Libyi dostávají k moci. Takže úspěch vzbouřenců obsahuje tragickou porážku. Původní touha národa po osvobození ze 17. února leží mrtvá v Tripolisu pod mrtvolami "Afričanů".

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9793

Diskuse

Obsah vydání | 1. 9. 2011