Chytrému napověz, hloupého (vyčůraného) ...!

31. 8. 2011 / Jiří Baťa

Není žádným tajemstvím, že se naši politici, zvláště ti ve vládě, rádi odvolávají na příklady našich sousedů, pohříchu ne vždy k dobru občanů. V tom zvláště vyniká ministr MPSV Drábek, který se neustále ohání poznatky a zkušenostmi tu z Norska, tu z Německa, Holandska, Francie apod., ve snaze je aplikovat na poměry české společnosti. Málokdy si při tom uvědomuje řadu faktorů, které se diametrálně liší od životních podmínek, práce a především mezd občanů těchto zemí a občanů našich. To proto, že tyto příklady jsou pro, v obecném pohledu nejen Drábkovi, ale mnohdy i jiným ministrům či politikům, vodou na mlýn při jejich fantasmagorickém sestavování úsporných opatření, jak jim velí koaliční smlouva. Jejich motto jsou totiž peníze, ne občan.To na jedné straně.

Na druhé straně se již několik dnů ve všech  médiích objevují výzvy jak dříve francouzských, tak nyní německých super bohatých lidí, aby jim byly předepsány vyšší daně. Ne, to není omyl, to je skutečnost.

Již jednou (dříve) jsem psal o podobné iniciativě amerických miliardářů Buffetta a Gatese, kteří se ze stejných pohnutek jako boháči francouzští a němečtí vyzvali další super bohaté Američany, aby věnovali státu podstatnou část svých nevyužitelných financí. Tentokrát s takovou národní uvědomělostí v sounáležitosti se společností v níž žijí po Francouzech přišli i Němci s výzvou, aby jim vláda předepsala výrazně vyšší daně, aby se tak zastavila narůstající propast mezi bohatými a chudými. Zřejmě vědí, co chtějí a proč to dělají, neboť si jsou zřejmě dobře vědomi, kam až může bída a nedostatek dojít a hlavně, co může způsobit. Konec konců, události v Berlíně, potažmo v Anglii, jsou toho důkazem.

Tak se stalo, že v Německu se ustanovila skupina 50 bohatých občanů pod názvem "Bohatí pro daň z kapitálu". Zakladatel této iniciativy Dieter Lehmkuhl, bývalý lékař s majetkem cca 36 milionů korun k tomu řekl: " Jsme velmi široká skupina. Většina našeho jmění pochází z dědictví. Všichni máme víc peněz, než potřebujeme!"

Bože co bych za to dal, kdyby se našel jediný, podobně uvažující miliardář v České republice. D. Lehmkuhl k tomu ještě dodává na adresu vlády, konkrétně kancléřky: "Merkelové bych řekl, že odpovědí na současné finanční problémy Německa a veřejného dluhu nejsou škrty, které nepřiměřeně zasáhnou chudší lidi, ale vyšší zdanění bohatých!"

Nemohu si pomoci, jak nejsem a dlouho, či vlastně nikdy nebudu na pozici Dietera Lehmkuhla, bezvýhradně s ním souhlasím. Na adresu našich miliardářů lze jen vzkázat, aby se rovněž "chytili za nos" a s plným vědomím těchto skutečností zvážili, zda i oni "náhodou" nemají stejné "problémy", jako jejich němečtí, potažmo francouzští kolegové. To znamená, že mají víc peněz, než potřebují! Stejný apel bych měl i na naši vládu, aby i ona zvážila opodstatněnost slov D. Lehmkuhla, jen bych dosadil místo jména kancléřky Merkelové jméno Nečas, Kalousek, Drábek apod., protože právě tito lidé, jako odpovědní politici mají silný deficit v chápání markantního rozdílu sociálních poměrů a stavů občanů společnosti "tam" a "tady"! Oni mají ten největší podíl na tom, že se sociální nůžky čím dál více rozevírají a ještě se snaží svým bohatým "kamarádům a přátelům" nadbíhat, pomáhat, chránit je. O čem je řeč, snad pochopí každý.

Byl bych "naozaj" velmi mile překvapen, kdyby se naši miliardáři "opičili" po Francouzech a Němcích. Říká se sice, že "Když pánbůh dá, i motyka spustí", ale u nás jako by žádné z těch pořekadel neplatilo. Nezbývá, než doufat, že se v někom z nich hne svědomí a kromě toho, že se občas blýsknou nějakou charitativní činností, což je de facto občasná a vymezeně cílená akce, jim také dojde, stejně jako bohatým ve Francii či Německu, že situace ve společnosti je kritická z čehož plyne, že jsou i lidé (a není jich zrovna málo) nezaměstnaní, sociálně potřební, lidé, kterým se nedostává toho, čeho jim víc než hodně přebývá.

Tím, že by jiným pomohli, resp. že vláda zažije rozumu a uskuteční zvýšení přímých daní u vysoce příjmových osob prokáží, že to myslí se státem a jeho občany dobře. Když takto mohou uvažovat super bohatí, bohužel v Německu či ve Francii), měli b ke stejnému závěru dojít i naši politici, notabene vláda. Jenom svými řečmi jsou nejen nepřesvědčiví, ale hlavně svými činy situaci nijak neřeší. Spíše naopak.

Je tedy na miliardářích, resp. bohatých, zda jsou ochotni jiným pomoci, když jim to vůbec, ale vůbec nijak neublíží. Najde se v nich ještě aspoň špetka té pověstné "lásky k bližnímu"? Uvidíme.

0
Vytisknout
4359

Diskuse

Obsah vydání | 2. 9. 2011