●     Utajení hlasování ministrů, a to včetně rozhodování o nakládání s veřejnými penězi

●     Možnost premiéra uzavřít jednání bez souhlasu zbylých členů vlády

●     Zákaz zveřejnění zvukového záznamu z jednání po dobu třiceti let

●     Zrušení povinnosti uvádět v zápise stručný popis proběhlé rozpravy

●     Rozšíření pravomoci premiéra omezit nebo zcela zrušit připomínkové řízení u strategických dokumentů

Tyto změny mění samotnou povahu vládního rozhodování. Místo kolektivního a kontrolovatelného orgánu vzniká centralizovaný a neprůhledný aparát.

Kdo je Tünde Bartha a jaké má postavení

Tünde Bartha (narozena 1976) pochází z převážně maďarskojazyčného města Kráľovský Chlmec na východním Slovensku. Studovala na Univerzitě Karlově maďarskou filologii a překladatelství a na budapešťské Univerzitě Loránda Eötvöse mezinárodní studia, komunikaci a management. Hovoří česky, slovensky, anglicky a maďarsky. Část její rodiny žije v Maďarsku, kde tráví čas i její manžel a dcera.

Její profesní dráha zahrnuje vedení cestovní kanceláře Mary Travel Agency, pozici ředitelky kanceláře a osobní asistentky generálního ředitele AWT napojené na OKD, či funkci tajemnice majitele BXR Partners Zdeňka Bakaly. Působila také jako projektová manažerka v Creative Dock a ředitelka kabinetu ministra financí Andreje Babiše. Od roku 2017 řídila jeho kabinet na Úřadu vlády, v roce 2018 byla pověřena řízením celého Úřadu vlády a po návratu Andreje Babiše do premiérské funkce v roce 2025 se do čela Úřadu vlády opět vrátila.

Bartha je dlouholetou nejbližší spolupracovnicí Andreje Babiše, vedla jeho prezidentskou kampaň v roce 2023 a disponuje prověrkou na stupeň Přísně tajné. Její vliv spojuje institucionální moc spojenou s řízením Úřadu vlády a osobní důvěru premiéra.

Zde však narážíme na zásadní systémový problém. Tünde Barthu nikdo nevolil. Jako jmenovaná úřednice nemá žádný demokratický mandát od občanů a nenese přímou politickou odpovědnost vůči Parlamentu. Přesto si z pozice administrativní vedoucí osobuje právo zásadním způsobem přepisovat pravidla fungování demokratické exekutivy, omezovat transparentnost a silově zasahovat do citlivých oblastí, včetně lidskoprávní agendy. Tento postup, kdy nevolený úředník fakticky určuje pravidla politického provozu a podkopává kontrolní mechanismy moci, je v přímém rozporu s principy zastupitelské demokracie. Návrh navíc přichází od osoby se silnými vazbami na maďarské prostředí, což je věcně relevantní v kontextu tamního modelu centralizované a neprůhledné exekutivy.

Ústavní principy, které návrh oslabuje nebo obchází

Předložený návrh jednacího řádu vlády se dostává do přímé kolize s několika základními principy českého ústavního pořádku:

Princip veřejné kontroly moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy, čl. 17 Listiny)

Demokratická vláda musí podléhat kontrole. Utajení hlasování ministrů a skrytí zvukových záznamů na třicet let znemožňuje veřejnosti i odborníkům zjistit, kdo nese odpovědnost za konkrétní rozhodnutí. To odporuje judikatuře Ústavního soudu, který dlouhodobě zdůrazňuje, že transparentnost tvoří základní podmínku pro legitimitu výkonu veřejné moci.

Princip kolektivního rozhodování vlády (čl. 67 až 69 Ústavy)

Ústava definuje vládu jako kolektivní orgán, nikoli jako exekutivní aparát jednoho muže. Možnost premiéra uzavřít jednání bez souhlasu kabinetu a omezit připomínkové řízení posouvá celý systém k premiérskému prezidencialismu, který česká Ústava nezná.

Princip odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně (čl. 68 odst. 1 Ústavy)

Vláda se zodpovídá Sněmovně. Pokud nelze dohledat, jak jednotliví ministři hlasovali, tato odpovědnost se zcela rozplývá. Parlament pak nemůže efektivně vykonávat svou kontrolní funkci, protože postrádá informace o tom, kdo a jak rozhodoval.

Princip předvídatelnosti a racionality veřejné správy (čl. 1 odst. 1 Ústavy)

Omezení připomínkového řízení u strategických dokumentů připravuje kabinet o odborné vstupy ministerstev, dalších úřadů, samospráv i veřejnosti. Kvalitní legislativa přitom vyžaduje otevřený proces, ne rozhodování v uzavřeném politickém kruhu.

Princip proporcionality při omezování práv (čl. 4 Listiny)

Utajení záznamů na třicet let neobstojí z hlediska přiměřenosti. Neexistuje žádný legitimní důvod, proč by běžná politická rozprava o správě státu měla podléhat stejnému režimu utajení jako informace klíčové pro bezpečnost státu.

Srovnání se zahraniční praxí

V evropských demokraciích vidíme přesně opačný trend, tedy posilování transparentnosti:

●     Německo: Využívá pevně stanovené připomínkové řízení a trvá na jasné odpovědnosti jednotlivých ministrů.

●     Rakousko: Běžně zveřejňuje podkladové materiály před jednáním vlády i po něm.

●     Skandinávie: Uplatňuje princip veřejnosti, kde jsou dokumenty přístupné automaticky, pokud neexistuje zákonný důvod pro jejich výslovné utajení.

●     Velká Británie: Kabinetní systém doplňuje mechanismus takzvaných "ministerial directions", díky kterému lze vždy přesně dohledat konkrétní odpovědnost.

Český návrh směřuje opačným směrem. Zvyšuje utajení, oslabuje kolektivní rozhodování a posiluje pozici premiéra. Tím se český model vzdaluje standardům liberálních demokracií a přibližuje se k maďarskému typu centralizované exekutivy.

Širší kontext: Ovládnutí médií a útoky na justici

Chystaná změna jednacího řádu zapadá do širšího a nebezpečného vývoje:

●     Začátek ovládnutí či destrukce veřejnoprávních médií: Převedení financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet není pouhou technickou změnou. Znamená začátek jejich systémového ovládnutí nebo postupné destrukce. Rušení koncesionářského poplatku podkopává jejich nezávislost a podřizuje je přímo aktuální politické moci.

●     Bezprecedentní útoky na soudní moc: Dochází k posunu od běžné politické debaty k frontálnímu zpochybňování justice. Politici jako Andrej Babiš, Tomio Okamura, Petr Macinka nebo Filip Turek otevřeně útočí na soudy a Ústavní soud. Nesouhlas s konkrétním rozsudkem je v demokracii běžný. Novým a nebezpečným prvkem je však veřejné obviňování soudů z podjatosti a tvrzení, že rozhodují na politickou objednávku opozice.

●     Tlak na kontrolní instituce: Souběžně probíhá zpochybňování dalších pojistek systému — od znevažování odborných stanovisek nezávislých úřadů až po snahy o politické ovládnutí kontrolních a regulačních rad.

Eroze právního státu v režii nevolených úředníků

Návrh Tünde Barthy představuje nebezpečný precedens. Je to situace, kdy nevolená úřednice bez demokratického mandátu provádí zásadní politický zásah do architektury vládního rozhodování. Jeho hlavním cílem je vytvořit prostředí, ve kterém bude exekutiva co nejméně transparentní, vyhne se veřejné i parlamentní kontrole a zcela se zbaví povinnosti skládat účty za svá rozhodnutí.

Tato snaha zneviditelnit politickou i majetkovou odpovědnost ministrů se spojuje se zásahy a faktickým zničením  lidskoprávní agendy, se začínajícím ovládnutím či destrukcí veřejnoprávních médií a s útoky na nezávislost soudů. Výsledkem je systematické oslabování základních pilířů právního státu ze strany administrativního aparátu.

Demokracie se neomezuje jen na konání voleb. Její existence stojí na transparentnosti, vymahatelnosti práva, nezávislé justici a svobodných médiích. Právě tyto prvky dnes čelí dosud nejtvrdšímu tlaku a snaha vlády rozhodovat za zavřenými dveřmi bez dohledu veřejnosti , diktovaná nevolenými úředníky v pozadí,je toho nejviditelnějším důkazem.