Jak získat důvěru veřejnosti
14. 2. 2021 / Boris Cvek
Byť v Otázkách V. Moravce byla zveřejněna přelomová čísla předvolebních preferencí, která ukazují snad vůbec poprvé od nástupu Andreje Babiše k moci, že by jeho hnutí nevyhrálo volby, pro mne to nejdůležitější sdělení bylo obsaženo v rozhovoru s hejtmanem Jihočeského kraje a předsedou Asociace krajů panem Kubou (ODS). Pan Kuba totiž jasně řekl, že hejtmani požádali vládu o prodloužení nouzového stavu na základě hlasování svých krizových štábů, které nesledují politické cíle.
Stále se mluví o krizi důvěry veřejnosti v politiku v souvislosti s probíhající epidemií. Apelovali na to i opoziční poslanci Rakušan (STAN) a Stanjura (ODS) přímo v pořadu. To je moc hezké. Prvním krokem by mohlo být konzultovat reálnou situaci právě s krizovými štáby svých hejtmanů dříve, než se ve Sněmovně rozhodnou pro něco hlasovat. Druhým krokem by mohla být zaklínací formulka třeba ve tvaru: pokud to epidemická situace dovolí. Takže když hejtmani kladou jako podmínku návrat dětí do škol – a já rozhodně návrat dětí do škol považuji za naprostou prioritu, kterou ale nelze prosazovat za každou cenu – mohli by dodat: pokud to epidemická situace dovolí (jen na okraj: v debatě, co epidemická situace dovolí, by mně osobně byly bližší postoje, které chtějí uvolňovat opatření, jen si myslím, že budou bohužel v argumentační nouzi).
Politici jsou jistě ti, kdo dělají rozhodnutí a nesou za ně odpovědnost, ale pro získání důvěry by bylo zapotřebí mít nějakou věcnou shodu na povaze situace a možnostech jejího řešení. A to je samozřejmě úkol především pro epidemiology, šéfy nemocnic atd. Pan Faltýnek (Ano) to řekl celkem výmluvně: chtěl jsem otevřít vleky jako v Rakousku, ale ministerstvo zdravotnictví bylo proti. Naopak pánové Rakušan a Stanjura se tvářili, jako by záleželo primárně na politické dohodě. To je samozřejmě nesmysl. V takovém případě totiž by bylo nejlepší udělat politickou dohodu o tom, že virus zmizí, a můžeme se vrátit k normálu. Mohlo by se také téhož prostředku použít i pro léčení umírajících na rakovinu nebo Alzheimerovu nemoc nebo vlastně na všechny umírající: politická dohoda, že se nebude umírat, by zastavila všechno umírání (a zjistili bychom nejspíše, že to je ještě větší katastrofa než smrt sama).
Dalším velmi dobrým krokem k získání důvěry veřejnosti vůči vážnosti epidemie a společnému úkolu by bylo, kdyby opozice navzdory oprávněnému odmítání stylu vlády Andreje Babiše řekla na nějaké tiskové konferenci, že navzdory zásadním výtkám vyjde vládě vstříc právě v této otázce nouzového stavu, protože je to třeba. Prostě proto, že to chtějí krizové štáby a že jiné řešení reálně není právě k dispozici. Navíc, jak velmi výmluvně řekl hejtman Kuba, nouzový stav není dán tím, že něco musí být zavřeno. Můžeme mít nouzový stav a mít všechno otevřeno. Nouzový stav nenutí vládu k ničemu, jen jí dává možnosti akce, jaké nemá za normálních podmínek.
Kromě konzultace s krizovými štáby svých hejtmanů a velkorysosti v závažných otázkách boje s epidemií by opozice také mohla, když něco navrhuje, dát na stůl, jakou mají její návrhy podporu v odborné komunitě. Z epidemie by se neměl stát s blížícími se volbami jarmark politických hesel bez jakékoli věcné hodnoty, která ovšem v lidech vyvolají dojem, že opravdu stačí zvolit správnou stranu a virus zmizí.
Pokud jde o čísla preferencí, koalice pirátů a STAN má 29,5%, Ano 26,5%, koalice ODS s KDU a TOP09 19,5%, SPD 10,5%. ČSSD a KSČM můžeme ignorovat. Opoziční strany čeká těžký úkol svůj náskok udržet a třeba ještě zvětšit v naprosto nejisté době. Nikdo neví, jak budeme žít, jak bude vypadat společnost v květnu, červenci nebo září. Nikdo dokonce neví, jak by mohla vypadat vláda, kdyby volby dopadly přesně podle zmíněných čísel. Jedno se mi ale zdá jisté: jakmile veřejnost ztratí důvěru v demokratickou politiku tváří v tvář pandemii, může to být konec demokracie.
Diskuse