Čo bolo, to bolo. Bude ako nebolo:

Noc dlouhých wakizaši

27. 10. 2017 / Karel Dolejší

Nechci se do toho zabrušovat, zejména pak ne v Kuřimi. Mohl by mě stihnout blond moment a skončil bych hnedle v totalitě. Takže jen stručně.

S oznámením volebních výsledků definitivně vypršel čas pro jakékoliv podivování se nad čímkoliv. Od nynějška lze pouze registrovat postupně přicházející důsledky volby přibližně poloviny spoluobčanů, kteří se letos dostavili k volbám. Divit se znamená být zpozdilý. Nedivte se už. Ničemu.

Češi nejprve zvolili Václava Klause. Byl to - a je - "majitel jediné pravdy", zakomplexovaný postkomunistický autoritář. Zahájil politickou kariéru s okrajovou západní ideologií propagovanou na způsob maoismu, skončil u vychvalování ruské propagandy a německého pravicového extrémismu požadujícího zrušení Benešových dekretů, včetně návratu majetků. Na počátku a téměř až do konce politické kariéry si ovšem při všech příležitostech, i těch sebeobskurnějších, držel jistou fazónu.

Podruhé Češi zvolili Miloše Zemana, premiérem a prezidentem. Zeman přistupující k sociální demokracii jako k účelovému osobnímu výtahu k moci je také netolerantní autoritář. Začal přesouváním svátku osvobození z 9. na 8. květen, končí obhajobou anexe Krymu. Na počátku i na konci nikdy neměl ani tak málo stylu a fazóny co Klaus. Vždy to byl demagogický lhář sprostý jako dlaždič, ale s věkem a vypitými hektolitry se vše ještě výrazně zhoršuje.

Potřetí hlasovali Češi pro jistotu hned pro dva autoritáře současně - starší spíše pro slovenského, který zřejmě odklonil eurodotace, mladší pro japonského, co vytuneloval svou předchozí politickou stranu. Oba přistěhovalci se vymezují proti "migrantům" a současně představují ukázkové produkty českého mafiánského kapitalismu vytvořeného během 90. let v prvé řadě osobami výše jmenovanými. "Protest" voličů zde tedy má podobu volby toho nejhoršího, co lze z nepovedené hospodářské a společenské transformace vůbec vypreparovat.

Nevidíte-li jasný trend, těžko dál debatovat.

Pokud jste si trendu nevšimli, můžete například se zdviženým ukazováčkem nabádat, že by Babiš neměl být "zničen" - člověk, který vytvořil mocenské centrum mnohem silnější než cokoliv, co tu kdy bylo po listopadu 1989, a přes všechny příšerné skandály před pár dny zcela přesvědčivě vyhrál volby. Můžete také udílet cenné rady, že je třeba "mluvit" s těmi, jejichž hlavní požadavky zní skoncovat se žvaněním a řídit stát jako firmu. - Také lze ovšem o vepřových hodech mezi hosty ládujícími se prdelačkou a tlačenkou stůl od stolu propagovat rostlinné maso Robi a marinované tofu. Zakazovat někomu takové bohulibé úsilí by určitě bylo nesprávné. Hodně štěstí.

Polovina voličů v posledních volbách obrátila vzhůru nohama zásadu Simona Wiesenthala "Spravedlnost, nikoliv pomstu". Namísto ní se rozhodla pro postup, který se spíše blíží sebevražednému atentátu po vzoru slepého Samsona, který našel konec v troskách chrámu strženého na nepřátele. Vždyť namísto těch, jimž vyčítají to či ono chování ve veřejné funkci a nedostatečnou kompetentnost, dosadili voliči existence ještě mnohonásobně horší. Vedle řady poslanců Okamurovy SPD vyhlíží i falešný právník Marek Benda téměř jako laureát Nobelovy ceny. Průměrně vycvičený jezevčík má o ústavním systému České republiky mnohem přesnější představu než někteří poslankyně a poslanci právě zvolení do dolní komory. Ovšem nikoliv štěkající čtvernožec, ale dámy a pánové, jimž by mohl být vzorem, mají teď za úkol systém hájit a ochraňovat. Dobro došli.

Nechci se do toho zabrušovat, zejména pak ne Hitachi CM75EBP. Jen jsem chtěl upozornit, že čas k jakémukoliv divení opravdu vypršel. Rozhodnutí padlo, teď se jen za odporu nenáviděných menšin postupně dostaví důsledky. Šicuke, pidluke, padluke.

Bude ako nebolo.

1
Vytisknout
7747

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2017