Český prezident nepřímo vyznamenal Parlamentní listy

31. 10. 2017 / Daniel Veselý

Peskování českého prezidenta za to či ono se stalo oblíbenou kratochvílí českých komentátorů, kteří nemohou Miloši Zemanovi přijít na jméno třeba kvůli tomu, že jej považují za povolnou Putinovu loutku nebo za tlampače všeobecné frustrace. Můžeme sáhodlouze přemítat o tom, zda je vhodné, aby Miloš Zeman vyznamenával s ním ideově souznící lidové baviče, jako jsou Daniel Hůlka, Luděk Sobota nebo Helena Vondráčková, avšak jádro věci je někde jinde. Jestliže český prezident udělí státní vyznamenání dvěma konspiracím nakloněným manipulátorům, nepřímo tak oceňuje Parlamentní listy (PL).

Není žádným velkým tajemstvím, že český prezident tváří v tvář uštěpačnému mediálnímu mainstreamu chápe PL jako svou tribunu. Zeman pravidelně poskytuje rozhovory redaktorovi Radimovi Panenkovi (ten se v řadách obskurní Národní strany nechvalně proslavil protiromskými výroky), v nichž zlomyslně glosuje aktivity svých politických odpůrců, koriguje údajný masmediální bias a obecně vzato sdílí rasistický názorový pelmel redakce PL. Samotná skutečnost, že nejvyšší ústavní činitel České republiky legitimizuje xenofobní bulvár a dodává mu punc věrohodnosti, je dost skandální. Žel, čeští komentátoři tento fakt při své nekonečné honbě za zemanovskými přehmaty a vulgarismy nedbale přehlížejí.

Ale vraťme se zpátky ke dvěma kontroverzním postavám, jimž prezident v sobotu udělil státní vyznamenání a jejichž alarmistické postoje a stanoviska se s železnou pravidelností objevují právě na stránkách PL. Prvním oceněným je pedagog a novinář Petr Žantovský (Medaile za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství), který se na PL primárně věnuje kritice České televize, na níž nikdy nenechá nit suchou. Na zevrubné racionální kritice České televize přirozeně není nic špatného, kdyby tak nečinila osoba, jež se sama dopouští exemplárních manipulací.

"Mediální analytik“ (tak Žantovského PL představují čtenářům) na vlnách Českého rozhlasu loni v lednu velebil „prorockou studii vývoje migrační krize“ z pera konspirátorského publicisty Benjamina Kurase (aniž by se temné Kurasovo proroctví naplnilo) a zároveň vyzvedával děsivou zkušenost jistého Michala Herzána s lidmi v uprchlických táborech na Balkáně, kde údajně pobývaly desítky ozbrojených islamistů. Jenže do jaké míry lze brát vážně svědectví „autora odborné publikace o výskytu UFO nad Třebíčí a analytika světovládných plánů iluminátů z MMF“? Žantovský však Herzána považuje za „autoritu na poli neziskových organizací“, což věrohodně zpochybňuje skutečný mediální analytik Milan Šmíd. Žantovský na základě Herzánovy otřesné zkušenosti dochází k tomuto názoru: „Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území. Když se pak proti rizikové vlně nelegální migrace zvedá protest zdůrazňující právo Evropanů na zachování lidských práv a svobod, důstojnosti žen a evropské kultury, jsou účastníci nálepkováni coby xenofobové. Často paradoxně od ochránců lidských práv. Chrání asi tedy úplně jiná práva než ta naše.“ Jinými slovy, "mediální expert“ šíří poplašnou zprávu, aniž by poctivě analyzoval tragickou podstatu uprchlické krize, iracionální a xenofobní reakce mnoha Evropanů a v neposlední řadě represivní opatření některých evropských zemí čelících náporu uprchlíků.      

Žantovský v dalším příspěvku z ledna 2015 se zavádějícím názvem Oč jde muslimům v Evropě? nemístně extrapoluje, když tvrdí, že „muslimové v Evropě prostě chtějí zvláštní práva, bez ohledu na to, co si o tom myslí okolní majorita“. Jako by v Evropě poklidně nežily milióny muslimů, kteří starý kontinent považují za svůj domov, a to se všemi právy a povinnostmi, jež z toho vyplývají.

Asi není nutno rozebírat další nesmyslná Žantovského tvrzení, jeho nepokryté souznění s kremelským pohledem na svět, vstřícný postoj k českému prezidentovi či záštitu nad konspirátorskou mediální platformou. Patrně nejvýstižněji Žantovského osobnost charakterizoval Ondřej Slačálek na serveru A2larm: „Za normalizace byl normalizátorem, po roce 1989 mediálním pochopem Václava Klause a v poslední době je pravidelným komentátorem Parlamentních listů a jednou z klíčových osob antimediální scény, která kolem nich vzniká. Kromě toho je významnou postavou parasvěta soukromých vysokých škol a mužem, který za podivných okolností získal titul docenta.“     

Druhým oceněným je historik a spisovatel Vlastimil Vondruška (Medaile za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury). Přestože je Vondruška původní profesí historik, širokou oblibu si získal jako autor historické beletrie a publicista. Jeho angažmá na PL tvoří směsice rozhovorů a převzatých článků, ponejvíce z MF Dnes. Jeho bolestně komplikovaný svět výstižně ilustrují křiklavé titulky: „Vlastenec není deviant. A ať nám klidně nadávají do fašistů, vzkazuje historik Vondruška“, „Ukradený svátek, inkvizitoři evropské korektnosti. Historik Vondruška k výročí republiky rozebírá, před kým vším ji musíme bránit“, „Nenávist nešíří obyčejní lidé, ale fanatičtí dogmatici. Tupci, co kvůli ideálu kroutí krkem. Historik ukazuje, od jakých zrůd se učí obhájci Bruselu a imigrace“, Bezbřehý lidskoprávní aktivismus a islám. Dvě cizorodé a pro Evropu nesmírně nebezpečné ideologie, varuje spisovatel Vondruška. Může nás to prý zničit“ apod. Jak je vidno, zlo je ve Vondruškově světě demaskováno a totéž se týká i dobra – a to přesně v intencích editoriální politiky PL, je-li vůbec nějaká.       

Vondruškovu publicistickou a akademickou dráhu na webu Manipulátoři.cz kriticky analyzuje Miloš Kadlec. Ten na řadě jeho autorských textů a rozhovorů detailně dokládá manipulaci fakty, špatné citace a vyložené konspirace. Vondruška, jemuž podobně jako neúspěšnému politikovi Petru Robejškovi leží v žaludku Evropská unie a proradné elity, konstruuje zavádějící historické analogie příkladně tím, že přirovnává krizi naší civilizace k rozpadu Říma. Historik rovněž tvrdí, že katastrofu západní civilizace předznamenává ukrajování z „nejrůznějších tradičních hodnot“ ve prospěch migrantů. Ačkoli Vondruška získal věhlas na publicistickém poli (a to navzdory publikaci věcných nesmyslů), někteří z jeho kolegů na jeho akademickou činnost hledí se značnou skepsí. Například historik a archivář Petr Kreuz v recenzi Vondruškovy knihy Katovny a mučírny zmiňuje katastrofálně nízkou úroveň autorovy práce s dobovými prameny.   

Leč Vlastimil Vondruška nehledě na mystifikaci české veřejnosti nalezl své vděčné publikum a za svou práci sklízí vavříny v podobě ocenění Asociace nezávislých médií, tedy mediální platformy sdružující konspirátory všeho druhu, včetně Petra Žantovského. A kruh se tak uzavírá.         

 

 

 

 

      

 

0
Vytisknout
8537

Diskuse

Obsah vydání | 3. 11. 2017