Alzheimerland, země stará a stárnoucí

9. 2. 2017 / František Řezáč

Když mě v roce 1971 po stranických prověrkách a vyloučení  přesunuli z konstrukce "do výroby", měl jsem jedinečnou možnost vést dlouhé rozhovory s inženýrem Michálkem, vedoucím výroby, kterého náš ředitel Klement Poulíček přijal z nějakého místa v zahraničním obchodě, odkud ho  vyhodili. Byl to člověk starší, zcestovalý a moudrý, narozdíl ode mne. Já, mladý blbec, který si myslel, že jsme se měli bránit invazi. Ale to je jiné téma.

 Michálek mě nasíral výklady, že my nemůžeme být jako Jugoslávie, která se od Moskvy včas odtrhla, že jsme hrozně starý národ, který je jaksi ze zkušenosti opatrný. On  přestavoval chalupu u Chebu a já si odvážel do Plzně materiál na stavbu baráku. To byly diskuse při čištění cihel...

A měl pravdu, vím dnes. Máme-li věřit archeologům, jakýsi Germán Marobud nám v české kotlině zařídil celkem pohodlnou existenci dodneška. To je bratru nějakých tisíc pět set let. Přibližně stejnou dobu tu před námi byli Keltové. Bajuváři alias Bavoři se příliš nezdrželi, táhlo je to za Šumavu a tak jsme se mohli po nich pohodlně nastěhovat (viz vykopávky u Přešťovic na Strakonicku). Velice starý a usazený národ, tihle Češi..
 
(To mám od Tondy Beneše, nezapomenutelného českého archeologa, který dělal m.j. záchranný výzkum na pozemku dnešní JETEmelín a byl členem učené společnosti česko - bavorských archeologů. Bójové, keltský kmen, dali jméno této zemi: Bohemia. Bavoři jsou Bajuváři, Baiuwaren, v překladu: byli v Čechách, přitáhli domů přes Silva Gabréta - Šumavu z Bohemie, uprchlíci...)

 
Jiná věc je, že jsme národem stárnoucím. Nejsem sociolog, nejsem freudista ani darwinista a tak jim nebudu fušovat do řemesla. Jenom si (bez nároku na originalitu) dovolím udělat paralelu mezi starým člověkem a starým a stále více stárnoucím národem. Stáří není moudré, stáří je průser. Zvláště, když slábne paměť. V hospodské debatě o uprchlících se zeptáš: Pamatujete se, jak byly Kopeckého sady v Plzni v roce 1992 plné uprchlíků? Udivené pohledy nepamětníků. A přitom:

Od začátku 90. let přijala ČR (respektive Československo) dvě velké vlny uprchlíků, obě z Balkánu. Nejprve po roce 1992 zhruba 3500 lidí z Bosny a Hercegoviny, ze kterých zůstaly v ČR i po ukončení občanské války asi dva tisíce (lidé z bývalé Jugoslávie přišli do ČR také individuálně a pro legalizaci pobytu použili například rodinné vazby datující se do dob Rakouska-Uherska). Koncem 90. let pak následovala asi tisícovka kosovských Albánců, kteří se po skončení bojů většinou vrátili domů.
0
Vytisknout
2294

Diskuse

Obsah vydání | 10. 2. 2017