Prostá vláda většiny není zárukou žádné svobody

8. 9. 2016 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty

Demokracie je poněkud zavádějící pojem. Lépe řečeno, má mnoho podob, historických i současných, a definovat ji je samo o sobě těžké. Není ani jednoduché určit, zda jde ještě o demokracii, nebo nějakou formu despocie či tyranie, jednoduše nadvlády svým způsobem privilegovaných nad těmi - z hlediska moci - méněcennými. A nemusí jít ani o tak zjevné porušení základních práv a svobod, jako je jejich zjevné omezení na nějakou skupinu. Stačí, když dochází k destrukci principů, které současné demokracii, v zemi s konkrétní ústavou a jejími sounáležitostmi, připisujeme.

Pavel Urban ve svém polemickém příspěvku nabízí zajímavý pohled na to, jak těžké je rozlišit mezi demokracií a jinou formou politického uspořádání. S tím, že demokracie je složitý a těžko definovatelný pojem, souhlasím.

Pavel Urban ovšem píše následující: "Standardně je to stav, kde rozhoduje většina a menšina má právo na svobodu slova (bez toho to prakticky nejde). Taková demokracie se nevylučuje s xenofobií, izolacionismem a defenzivním nacionalismem. Ani s vládou populistů. Moderním demokratů to ale nestačí. A požadují od demokracie otevřenost, respekt k menšinám a individuálním lidským právům, podporu neziskových společností … Zkrátka, je to demokracie na vyšší úrovni. Ve skutečnosti je to degradace."

S tím nemohu souhlasit. Každá společnost má inherentní právo definovat si své politické zřízení po svém. Často mluvíme o zemích jako je Rusko či Turecko jako o demokraciích. probíhají tam parlamentní volby, existuje politická pluralita vyjádřená tím, že ve volbách kandidují různé, na sobě nezávislé strany, právo kandidovat má každý, kdo dosáhne nutných zákonných podmínek.

Z hlediska západního pojetí demokracie současnosti je ale toto samo pouze podmínkou nutnou, nikoliv dostatečnou. Stejně jako ostatní země, které se hlásí k západnímu pojetí demokracie (a připomíná nám to paradoxně vnitřně radikalizovaná ODS na svých předvolebních billboardech s naprosto kontradiktorním návrhem na "řešení imigrační krize"), je součástí naší ústavy Listina základních práv a svobod.

Shodneme-li se na tom, že ústava tvoří páteř současného politického uspořádání, těžko pak lze demokracii - dle obsahu našeho nejvyššího právního dokumentu - asociovat s xenofobií, izolacionismem a defenzivním nacionalismem. To odporuje právu na náboženské vyznání, etnickou příslušnost, stejně jako na všechny ostatní svobody, které budou xenofobové, izolacionisté a defenzivní nacionalisté upírat těm, které seznají jako nevyhovující jejich normě.

Může se jistě stát, že nějaký nepříjemný politický odér tohoto typu zahustí politické klima v ČR. Do té doby, než se podaří odbourat ty "nepříjemné" součásti ústavy, které nás pořád drží v poválečném přístupu k základním lidským právům člověka (jež byla definována v reakci na hrůzy, které mohou nastat, pokud taková práva nejsou uznána), nepůjde o nic jiného než o jednání v rozporu se základními ústavními principy této společnosti. Až se podaří tyto "zbytečnosti" odbourat a nastolit demokracii podle xenofobů, izolacionistů a defenzivních nacionalistů, jako jsou pánové Zeman, Klausové, Hašek, Okamura, Konvička další podobní, nepůjde o demokracii ve smyslu poválečného vývoje v západním kulturním okruhu. Není bez zajímavosti, že pokud se tak stane, velmi pravděpodobně se tak bude dít přidržováním se těchto jednoduchých principů.

Občanská společnost