Děláme všechno pro to, aby demokracie nepřežila

29. 9. 2016 / Bohumil Kartous

Ostentativně kašleme na to, abychom zajistili elementární podmínky k přežití demokracie. Dokonce ani pomyslné budoucí elity nepřipravujeme na skutečnost, že to budou ony, kdo bude muset hledat cestu k uspořádání a vedení společnosti. Jestliže elity nebudou chtít demokracii, demokracie nebude. Není po ní reálná poptávka. Je to způsobeno tím, že si je málokdo schopen uvědomit riziko demontáže demokratických principů. Starší generace odkojená totalitou ji nedokáže dost dobře pochopit a mladým lidem nikdo nevysvětluje, proč je demokracie důležitá. Proto ji nemají žádnou ambici za ni bojovat. V okamžiku připomenutí si české státnosti je to chmurná perspektiva.

V minulém článku jsem odkazoval k výzkumu Aleše Kudrnáče, podle kterého si pouze 58 % středoškoláků myslí, že demokracie je nejlepší forma vlády. Zároveň ve výzkumu srovnával výsledky průzkumu veřejného mínění CVVM, podle nějž tento postoj sdílí ještě méně dospělých, 50 %.

Mezi tím jsem měl možnost bavit se na toto téma se středoškoláky jednoho pražského gymnázia, které je považováno za elitní školu. Položil jsem jim stejnou otázku, jakou použil politolog Kudrnáč ve výzkumu. Musím se přiznat, že výsledek mini průzkumu mě zaskočil. Poměr těch, kteří vidí demokracii jako nejlepší formu vlády, byl totiž velmi podobný. Pouze mírně nadpoloviční většina demokracii preferovala. 

Problém je v tom, že Kudrnáč udělal kvótní výzkum, do nějž zařadil procentuální proporci žáků odborných škol a učilišť. Pro představu čtenářů, gymnazistů je procentuálně ve středoškolské populaci zhruba třetina. To je samozřejmě velmi důležitá proměnná, neboť kladný postoj k demokracii, jak opět potvrzuje citovaný výzkum, silně souvisí se vzděláním rodičů. Stejně tak úspěch ve vzdělávání je v ČR vysoce závislý na vzdělání rodičů a socioekonomické situaci rodiny. 

Postoj gymnazistů, notabene z tzv. elitní školy, lze tedy považovat za překvapení. Dost varovné překvapení. Je velmi pravděpodobné, že právě na elitních gymnáziích nyní vyrůstají budoucí názoroví a společenští vůdci. Reprodukce společenského systému je závislá na jejich vzdělání, přesvědčení a vůli. Je pravděpodobné, že budoucí elity nemají to první, tedy potřebné vzdělání, a tedy nebudou mít ani to další. Pokud nevíte, proč demokracii zachovávat, nemáte k tomu žádnou motivaci.

Zkušenosti současných gymnazistů jsou šokující. "Nikdo nám nevysvětluje, jaký je rozdíl mezi demokracií a totalitou. V občanské výchově na základní škole jsme místo vzdělávání se v této oblasti pekli sušenky." Ostatní studenti mají někdy dost zvláštní názory a dotazy. "Demokracie v určitých okamžicích není udržitelná. Jsou situace, kdy je nutné, aby vládu převzal někdo schopný okamžitě se rozhodovat, diktovat." Snažím se vysvětlit, že v určitých okamžicích je skutečně nutné omezit práva a svobody, jako například v době války, kdy je omezena svoboda pohybu či shromažďování, nicméně představa, že místo demokracie nastolíme diktát, je lichá, protože diktátora není možné se následně zbavit. Není žel čas vysvětlovat, že pod záminkou ohrožení bezpečnosti je možné takový diktát udržovat, jak brilantně popisuje Orwell ve Velkém bratru a jak lze dobře popsat na propagandě totalitních a autoritářských režimů, ovlivňující v tomto smyslu veřejné mínění.

"Neměl by každý přijatý zákon posoudit ústavní soud, aby bylo jasné, zda ten zákon je v souladu s ústavou?" Snažím se vysvětlit, že ústavní soud je pojistkou, kterou lze aktivovat jedině v podezření, že určitý zákon je v rozporu s ústavním pořádkem, nicméně že při demokratickém rozdělení moci na legislativní, exekutivní a justiční není možné udělit omezenému a nevolenému tribunálu ústavního soudu právo rozhodovat o přijetí zákonů. Ale není čas to rozebírat a poukazovat na riziko toho, kdy má skutečnou a rozhodující moc v rukou jen omezená skupina lidí, kterou navíc nelze zvolit či - v případě zneužití - jednoduše odvolat.

Není čas vyřešit všechny nejasnosti a otázky během hodinové diskuse. Nicméně děti tráví v základní a střední škole v současnosti 12 až 13 let. Je naprosto trestuhodnou a do nebe volající tupostí, pokud jim místo vzdělávání v otázkách občanství, společenských věd a veřejného života servírujeme sdělení o tom, že jde o něco podružného a veskrze nedůležitého, když s nimi místo toho pečeme sušenky. To je přímá cesta k demontáži demokracie, podporovaná současným státem.

Důkazů o ignoraci důležitosti vzdělávání v této oblasti je mnoho. Téměř každý, kdo má děti a s kým na toto téma vedu řeč, svědčí o totální negramotnosti učitelů, kteří mají dětem předávat poznatky a zkušenosti ze společenských věd. Velmi často k tomu nemají žádnou kvalifikaci, takže náplň hodin je svérázná, inkoherentní, bez jakékoliv přidané hodnoty a reálného dopadu. Zkušenost osobní: syna učí v 7. třídě občanskou výchovu učitelka s aprobací pro ruštinu a zeměpis. Jediné, co má k dispozici, je učebnice, jejíž obsah mechanicky a bez přesahu používá jako náplň hodiny. Téma "kulturního soužití" pojala tak, že "ve Skotsku se nosí kilt a v Africe existují kasty". Bylo to tak v učebnici. Nesourodost takových informací vytváří nulovou představu o čemkoliv důležitém v otázce kulturního soužití. Totální degradace vzdělávání v jeho pravém slova smyslu.

Jeden novinář mi psal, že učitelka ve třídě jeho syna přesvědčuje své žáky o tom, že na filozofických fakultách se učí, kolik andělů se vejde na špičku jehly a že jsou to školy naprosto zbytečné. Takového učitele by měl ředitel okamžitě vyhodit, neboť je krajně nevzdělaný a neschopný svou práci vykonávat. Místo aby děti vzdělával, manipuluje jimi svou omezeností. Totální degradace a rezignace na vzdělání.

Nejsme-li schopni mladé lidi přimět k uvažování o demokracii a předat jim základní penzum zkušeností a znalostí, které se k tomuto důležitému tématu poutají, nejsme schopni demokracii dlouhodobě udržet. Jer to sice smutné, ale pravděpodobnost, že naše děti budou muset žít v nějaké formě autoritářské či totalitní tyranie, se tímto výrazně zvyšuje. Hledíme na to a je nám to jedno. A jak se ukazuje, vlastně jsme už sami rezignovali...

0
Vytisknout
4463

Diskuse

Obsah vydání | 30. 9. 2016