Rudý snajpr na východní frontě – Paměti Josifa Piljušina – překlad

27. 5. 2016 / Jiří F. Šiška



Vydalo nakladatelství Grada Publishing a.s. v roce 2016

Z angličtiny přeložil Lubomír Sedlák

Původní ruské vydání originálu s názvem – U stěn Leningrada, autor Josif Josifovič Piljušin, Moskva, nakladatelství Vojenizdat, 1958.

Stránky této publikace podrobně zmiňují osobní vzpomínky sovětského válečného veterána – známého odstřelovače Rudé armády Josifa Josifoviče Piljušina, který se zúčastnil bojů u tehdejšího Leningradu (v létě 1991 byl městu vrácen jeho dřívější oficiální název Sankt-Petěrburg). Podařilo se mu velice působivě a prakticky dokumentárně ztvárnit dění na frontové linii východní fronty 2. světové války, která byla otevřena 22. června 1941, a to konkrétně na jejím úseku u těžce strádajícího, německými vojsky obléhaného druhého největšího města Sovětského svazu.


Samotné obléhání tohoto města trvalo od 8. září 1941 až do 27. ledna 1944 a představovalo jednu z klíčových bitev tzv. Velké vlastenecké války. Šlo o jednu z nejdelších obranných vojenských operací velkoměsta v celém období 2. světové války.

Josif. J. Piljušin zpočátku bojoval ve stavu 105. střeleckého pluku, později ve 14. střeleckém pluku začleněném ve stavu 21. divize jednotek NKVD SSSR a svou bojovou anabázi zakončil ve stavu 602. střeleckého pluku 109. divize vojsk NKVD SSSR.

Hlavním úkolem jednotek NKVD bylo provádění ochrany a obrany prvosledových jednotek Rudé armády. Nejpočetnějšími jednotkami této struktury byla pohraniční vojska, ale nedílnou součástí byly jednotky specializující se na odhalování špiónů, diversantů, ale také dalo by se říci krutým způsobem se vypořádávaly se s dezercí a pleněním civilního obyvatelstva, kterých se dopouštěli vojáci Rudé armády.

V průběhu obléhání Leningradu zahynula jeho manželka a dva synové. Piljušin prohlásil, že je bude mstít, pokud mu budou stačit síly. V roce 1942 byl těžce zraněn a přišel o pravé oko, ale po propuštění z vojenského lazaretu si osvojil střelbu z levého ramene a pokračoval ve své službě v armádě. V roce 1944 byl opakovaně vážně zraněn, což mělo za následek jeho částečnou slepotu, kvůli které byl z pochopitelného důvodu propuštěn z armády. V padesátých létech se jeho slepota ještě prohloubila na 75 %.

Statistika není přesná a některé zdroje uvádí, že na své konto si připsal 112, nebo dokonce i 136 zastřelených vojáků protivníka.

Za své bojové zásluhy byl postupně vyznamenán Řádem rudého praporu, Řádem rudé hvězdy, Medailí „Za odvahu“ a Medailí Za obranu Leningradu. Mimo to byl dekorován i čestným Odznakem „Mistr sportu SSSR“.

Zemřel 2. března 1979.

Piljušinův sborník vzpomínek vznikl v období krátce po válce, tedy v období tehdejšího komunistického režimu a stranické propagandy, což se z pochopitelných důvodů projevilo i na jeho díle. O tomto se mimo jiné zmiňuje i ve svém úvodním slovu na začátku knihy překladatel z ruského jazyka do anglického. Ten také uvádí, že jisté nepřesnosti a přikrášlení uváděné v původním ruském textu buď pozměnil, nebo je rovnou vyškrtl. Za úvahu stojí, zda se s tímto problémem nemohl vypořádat v podobě jím vyjádřeného nesouhlasu, nebo upřesněním a to buď přímo v textu, nebo v poznámce pod čarou, či jinou formou v poznámkách ke knize. Veteránovo vzpomínání se snaží být maximálně autentické ve svém literárním ztvárnění válečné vřavy na frontové linii a popisuje boje a taktiku samotných sovětských odstřelovačů.

Pravděpodobně nejúspěšnějším odstřelovačem 2. světové války se stal Michail Iljič Surkov, který zastřelil 702 vojáků protivníka. K nejúspěšnějším německým odstřelovačům patřil Josef Allerberger s 257 zastřelenými sovětskými vojáky. Bojoval společně s nejúspěšnějším německým odstřelovačem Matthäusem Hetzenauerem ve 3. horské divizi Wehrmachtu.

Nejznámějším se však stal Vasilij Grigorjevič Zajcev bojující u Stalingradu, který měl pravděpodobně na svém kontě 242 zastřelených protivníků, z toho i 11 odstřelovačů. Zajcev byl dokonce dekorován Zlatou hvězdou Hrdiny SSSR. Mezi širokou veřejností je známý i díky americkému válečnému filmu „Nepřítel před branami“.

Opakovaná vydání Piljušinova díla z odvětví memoárů – první vydání bylo vydáno v neuvěřitelném nákladu 30 000 výtisků, svědčí o velkém zájmu samotných čtenářů o memoárovou literaturu z období 2. světové války, které je jimi hojně vyhledáváno. V Ruské federaci tuto knihu s původním názvem znovu vydalo nakladatelství Jauza, Eksmo, Moskva v roce 2009.

Sugestivní vyprávění vojáka jistě zaujme i současného českého čtenáře, které je mu předloženo v podobě velice zdařilého překladu českého překladatele Lubomíra Sedláka, který odvedl velice dobrý a fundovaný překlad anglické mutace dané knihy s názvem Red Sniper on the Eastern Front: The Memoirs of Joseph Pilyushin, kterou vydalo nakladatelstvím Pen Sword Books Limited, Barnsley, South Yorkshire, Anglie, v roce 2010.do češtiny.

Knihu laskavému čtenáři mohu doporučit.

(Autor je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu)

0
Vytisknout
2061

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2016