Proč ruská propaganda ve Švédsku nefunguje?

26. 5. 2016 / Karel Dolejší


Švédský parlament poměrem hlasů 291:21 schválil dohodu, která usnadňuje NATO přístup na švédské území za účelem společných cvičení nebo v případě války ZDE. Menšinová středolevicová vláda zastává vůči Moskvě relativně umírněné stanovisko i přes nedávné otevřené vyhrožování vojenskou akcí ze strany ministra zahraničí Lavrova. Pravicová opozice se vyslovuje pro členství země v NATO a podle průzkumů ji v tomto bodě podporuje stále více lidí.


Zajímavé je, že k postupnému posunu veřejného mínění směrem ke schvalování členství v západní alianci dochází i přesto, že vlivný stockholmský bulvárně levicový list Aftonbladet podle studie finských autorů Katri Pynnöniemi a Andráse Rácze systematicky přináší ruskou propagandu ZDE. To se týká jak psaní o "fašistickém Kyjevu", tak Moskvou podporované kampaně proti poradci ukrajinského prezidenta Carlu Bildtovi.

Aftonbladet nemá úplně nejpěknější historii, během 2. světové války podporoval politiku Třetí říše. V roce 1956 začala asi nejslavnější éra, kdy populární deník provozovaly švédské odbory a četlo jej přes půl milionu lidí. I po vstupu norské společnosti Schibsted v roce 1998 si odbory udržují kontrolu nad většinovým podílem a v roce 2004 se Aftonbladet stal nejčtenějším deníkem ve Skandinávii. Podle průzkumu z roku 2006 jej čte denně nejméně 15 % Švédů. Prodej ovšem rapidně klesá z 429 000 výtisků v roce 2005 na 154 900 v roce 2014. Většina čtenářů preferuje internetovou verzi. Ta je v provozu od roku 1994, nebyl u ní zaveden paywall a patří k vůbec nejnavštěvovanějším švédským webům.

Režisér Ingmar Bergman označoval bulvární Aftonbladet a jeho denunciační kampaň v 70. letech za hlavní příčinu svého odchodu do Německa, redakce bývá často obviňována z antisemitismu. Přestože jsou kvalita listu a redakční standardy často kritizovány, deník si udržuje obrovský vliv. Jemu navzdory však proruská kampaň ve Švédsku zjevně nezabírá. Bylo by zajímavé zjistit, čím to je způsobeno.

Za zvážení stojí možnost, že Moskva vůči Stockholmu jednoduše zvolila kontraproduktivní strategii. Zatímco řekněme v Německu je ruský vliv uplatňován relativně opatrně a sofistikovaně, Švédové jsou po léta otevřeně zastrašováni nejen verbálně, ale i vojenskými akcemi ruského letectva a námořnictva na svém území. Takové postupy ovšem ponechávají dost málo prostoru pro verzi, podle níž Rusko "není hrozbou" a "za všechno může agresívní Západ". Švédové velmi dobře vědí, že oni sami představují Západ - a žádnou agresívní politiku vůči Rusku neprovádějí od dob Petra Velikého, natož v posledních letech, kdy takřka úplně odzbrojili. V této situaci Moskva haraší zbraněmi jen aby Švédy přesvědčila, že s ní není rozumná řeč a naopak vznikla potřeba takového souseda odstrašovat od agresívních choutek silou.

Pokud příští parlamentní volby ve Švédsku vyhraje pravice, což nelze vyloučit, lze očekávat další sbližování s NATO, případně nějakou formu přičlenění v koordinaci se sousedním Finskem. Alternativu představuje jen masivní znovuvyzbrojení státu, který si dlouho zakládal na neutralitě - a i současná levicová vláda obecně ctí postavení země nezúčastněné ve vojenských blocích. Na rozdíl třeba od britské Labour Party však nesní pacifistický sen v okamžiku, kdy mu mezinárodní situace není ani dost málo nakloněna.

0
Vytisknout
4898

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2016