Channel Four News:

"Prostě se chci odsud dostat". Proč odcházejí syrští uprchlíci z Libanonu

10. 9. 2015



Příští vlna uprchlíků se už vydala na cestu do Evropy. Žijí v drastických podmínkách v Libanonu. Existují totiž limity toho, co dokáže lidská bytost vydržet.

Žena: "Pojďte dál a podívejte se sám. Je to opravdu špatné."

Reportér: Tak jsme se šli podívat. Prošli jsme zapáchající, zaplavenou chodbou. Tři patra nad hlavou celá budova padá. Poškozená bombardováním. Příliš nebezpečná na to, aby v ní žili lidé. Oficiálně je celý blok příliš nebezpečný a je tam vstup zakázán.

K tomu také: "O drastické situaci v Libanonu"ZDE

"Počkejte, až se do Evropy vydají z Libanonu miliony syrských uprchlíků, kteří tam už nemají co jíst" ZDE

Dole žije Ftaym Arafat. Svobodná matka, pět dětí. Platí 130 dolarů měsíčně za jednu smradlavou, vlhkou místnost, která by na ni mohla spadnout každou chvíli.

Ftaym Arafat: Situace se tady opravdu velmi zhoršuje. Můj syn byl v Sýrii studentem. Tady musí pracovat. Bohužel.

Reportér: Pokaždé, když je problém s vodou, a to je často, musejí vylézt sem na střechu a tady to spravovat. Ftaym říká, že je to tady tak strašné, že se chce vrátit do předchozího bytu. To byla podzemní garáž, kde šest rodin žilo dohromady a platili za to 1000 dolarů měsíčně. Ale bylo to lepší než tady.

O dvě patra níže bydlí Mohammed z města Raqqa. Ano, tam je teď ústředí Islámského státu. Říká, já se prostě chci odsud dostat. Do jakékoliv jiné země. Prosím.

Ale hned pod tím, ve čtvrtém patře, se setkáváme s Mariam. Jen se na to podívejte. A Mariam není uprchlice. Je jenom chudá. Libanonka.

Po celém Bejrútu, po celém Libanonu sílí pocit, že se to tu všechno rozpadá. K tomu přišla ještě obrovská písečná bouře. Po městě jsou hromady odpadků. Na první pohled je to jen obyčejná stávka městských zaměstnanců. Ve skutečnosti se to ale všechno týká vládní korupce. Vládne pocit, že nic nefunguje.

Dnes znovu, protesty u parlamentu. Takže libanonská vláda už toho má dost. Vytlačuje uprchlíky ze své země tím, že syrským uprchlíkům zakázala pracovat.

Takže pojďte se mnou do palestinského uprchlického tábora Šatila v jižním Bejrútu a podívejte se, jaký to má dopad.

Stařec: Chci jet do Anglie.

Reportér Mohammed Sitan je historik, učitel a dvojnásobný uprchlík. Uprchl z palestinského uprchlickéhop tábora Jarmuk v Sýrii. Je to hrdý Anglofil, ale má své pochybnosti.

Máte rád Churchilla, máte rád Margaret Thacherovou...

Muž: Ano. Ale pan Cameron... Jemu já nerozumím.

Reportér: Jeho otec Aisa bojoval s britskou armádou v druhé světové válce. Od El Alamein až do Norska.

Muž: Můj otec byl v armádě v Anglii. Bojoval proti nacistům.

Reportér: Ale už to tady nemohou vydržet.

Wassal Stitan: Kdyby to bylo možné, stejně jako můj manžel, chtěla bych jet do Švédska. Nebo do Anglie. Nebo i do Norska.

Reportér: Říká, že na to potřebují 5000 dolarů, ale že ještě zdaleka nemají. Takže tu denodenně bojují o přežití. S Usámou, jejich synem, který je invalida. A tak pokračuje denní boj, jídlo, činže a neustále výpadky elektrického proudu.

Na bejrútské slavné kolonádě, na povrchu je život normální. Ale po celém Libanonu dochází k obrovskému tlaku a tahu. Je to tlak vlády, která si už neví rady a chce, aby ty dva miliony uprchlíků zmizely, pravděpodobně do Evropy. A ten tah? Tito uprchlíci, miliony z nich, vidí v televizi, na Facebooku, na Twitteru, že Evropská unie je vstřícná. Vidí dobrý život, vidí přijetí, vidí naději.

0
Vytisknout
4239

Diskuse

Obsah vydání | 14. 9. 2015