Foreign Policy: Ohromující pokrytectví střední Evropy

12. 9. 2015

Země střední Evropy mají dlouhou historii spoléhání na laskavost jiných v nejtemnějších dobách své historie. Tak proč se chovají dnes vůči uprchlíkům tak krutě?

Odmítání uprchlických kvót by se nemělo trestat, avšak na absenci empatie a soucitu by se nemělo zapomínat, až nadejde doma, kdy se tito odpůrci uprchlíků sami octnou v situaci, kdy budou potřebovat pomoc.

A tak, neočekávaně, Evropská unie má další úkol na svém dlouhém seznamu: připravit postkomunistické evropské národy na odpovědnost poskytovat bezpečné útočiště politickým uprchlíkům v zoufalé situaci. Zdá se, že tolerance a občanské hodnoty v těchto zemích jsou méně vyvinuté, než jsme předpokládali. Neliberální hodnoty jsou tam jak se zdá předávány od jedné generace k druhé a bude to vyžadovat více než příjezd desetitisíců lidí, kteří potřebují ochranu, podporu a soucit, než se tato deprimující situace změní.

Ve střední Evropě je historická paměť výhodně velmi krátká, když se to tam potřebuje - vyprávějí se na demonstracích historky o slavných královstvích minulosti a o úspěších zakladatelů národa. Málokteré z 28 členských zemí EU byly postiženy natolik emigrací jako ty středoevropské - Maďarsko, Česká republika, Slovensko a Polsko byly všechny svědky toho, jak jejich občané si balí kufry a prchají v nejtemnějších dobách své historie.

Ale jako by tomu vůbec nebylo - tyto země nyní požadují, aby se EU opevnila proti uprchlíkům, jako by to byli zločinci, a tvrdošíjně odmítají přijmout lidi prchající před válkou, chudobou a diskriminací - přesně tak, jak prchali sami Středoevropané ještě v nedávné minulosti.

Tato skupinka států na východní periferii EU není jediná, která pohlíží na EU jako na bělošskou křesťanskou pevnost uzavřenou proti chudým lidem světa, které výhodně odsunuly stranou svou vlastní historii migrace, stejně jako ducha a hodnoty Evropské unie, takže se pro ně EU stala pouhou glorifikovanou obchodní zónou. Jejich tón je však o oktávu či o dvě oktávy hysteričtější než tón některých jejich západních sousedů.

Středo a Východoevropané patří k nejhlasitějším odpůrcům povinného systému kvót, který by rozdělil uprchlíky do všech 28 zemí EU podle počtu obyvatel, velikosti, HDP a míry nezaměstnanosti. A jejich vysvětlení, proč to odmítají, je záměrně neupřímné. Spoléhá na tvrzení, že většina přicházejících lidí jsou ekonomičtí migranti, nikoliv opravdu pronásledovaní uprchlíci.

Slovensko a Maďarsko otevřeně řekly, že muslimští uprchlíci jsou nevítaní a nepatří do Evropy, o níž tvrdí, že je bělošská a křesťanská. V srpnu poskytl slovenský ministr vnitra absurdně nepřesvědčivé ospravedlnění, že muslimové by se necítili dobře v jeho zemi, kde nejsou mešity.

V ČR zjistil nový průzkum veřejného mínění, že 94 procent Čechů je přesvědčeno, že by EU měla uprchlíky vracet do jejich domovských zemí. Více než tři čtvrtiny občanů řekly, že chtějí zrušení schengenské dohody. Dalším znakem necitlivosti Čechů: vězní žadatele o azyl ve vazebních střediscích, dokud nezažádají o politický azyl, a píší jim na paže identifikační čísla nesmytelným fixem, což natolik připomíná praxi nacistických koncentračních táborů, v nichž trpělo mnoho Čechů - že tuto praxi Praha mezitím opustila.

(...)

I když to může působit paradoxně, dlouhá historie emigrace ze středoevropských zemí a tragedie, které je vyvolaly, mohou být součástí důvodů, proč se středoevropské země cítí oprávněny odmítat uprchlíky odjinud. V tomto regionu vládne názor, že tyto země trpěly už dost, že jsou to malé, chudé země a mají právo si o sobě myslet, že jsou to oběti. Teď, když se teprve dostávají na vlastní nohy, se musejí mít právo starat samy o sebe.

Vzhledem k nebezpečné atmosféře ve střední Evropě v této chvíli, bylo by velkou chybou, kdyby tyto země EU nutila přijímat nechtěné uprchlíky. To by ohrozilo je samotné. Pokud k tomu budou donuceny neochotné středoevropské vlády, bude to zelená pro pravičáky a populisty, aby nové příchozí terorizovali.

Avšak bylo by možno zavést dobrovolné kvóty pro všech 28 členských zemí EU: vyšší, než ty v současnosti navrhované, s poskytováním pomoci z EU pro země s nižším než průměrným HDP, které přijmou uprchlíky. Tyto peníze by umožnily vedoucím politikům v těchto zemích vysvětlit svým občanům, že přijimání uprchlíků je pro ně prospěšné. Odmítání uprchlických kvót by se nemělo trestat, avšak na absenci empatie a soucitu by se nemělo zapomínat, až nadejde doma, kdy se tito odpůrci uprchlíků sami octnou v situaci, kdy budou potřebovat pomoc.

Rasismus a xenofobie jsou strašlivé samy o sobě - ať zuří či nezuří uprchlická krize a hovoří výmluvně o stavu demokratické kultury v těchto zemích čtvrt století po pádu komunismu.

A tak, neočekávaně, Evropská unie má další úkol na svém dlouhém seznamu: připravit postkomunistické evropské národy na odpovědnost poskytovat bezpečné útočiště politickým uprchlíkům v zoufalé situaci. Zdá se, že tolerance a občanské hodnoty v těchto zemích jsou méně vyvinuté, než jsme předpokládali. Neliberální hodnoty jsou tam jak se zdá předávány od jedné generace k druhé a bude to vyžadovat více než příjezd desetitisíců lidí, kteří potřebují ochranu, podporu a soucit, než se tato deprimující situace změní.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5231

Diskuse

Obsah vydání | 15. 9. 2015