Maďarská policie použila proti uprchlíkům pepřový sprej

8. 9. 2015

JČ: Novinky o tom "zapomněly" informovat, naštěstí existují západní sdělovací prostředky. Ty - na rozdíl od českých médií nezobrazují uprchlíky rasisticky jako "obtížný hmyz". Jestliže se Novinky rozčilují nad tím, že uprchlíci "kličkovali na dálnici", nenapadlo je, že maďarská vláda má podle mezinárodního práva povinnost jim pomoci? A že porušuje zákon, pokud jim záměrně nepomáhá a chová se k nim jako ke zvířatům? Novinky pokračují v tradici rasistického oblbování české veřejnosti.

Dejme slovo reportáži Channel Four News:

Reportérka: Maďaři tvrdí, že jsou jediní, kteří řádně policejně zajišťují hranice EU podle předpisů. Takže uprchlíky, ženy a děti, které cestují řadu dnů, Maďaři prostě odmítají pustit dál. Setkáváme se s rodinou Syřanů. Opustili obleženou čtvrť v Damašku. Maminka mi řekla, že má starosti o zdraví svých dětí. Na vratkých člunech cestou do Evropy se napolykaly mořské vody a od té doby jsou nemocné. Tohle je jejich jediný majetek.

Ne všichni jsou tu Syřané, jsou tu i Afghánci. A ti také směřují do Německa.

Říkají mi, že tu už sedí čtyři dny. A ptají se: Proč nám nedovolí jít dál? Proč to dovolují jen Syřanům? My nejsme lidi? Cožpak v Afghánistánu není válka?

Oba chlapci jsou od dětství nejlepšími přáteli. Zanechali své rodiny v Damašku.

Syrský mladík Derar Rashid: Tak jsem dokončil školu a byl jsem povolán do armády. Abych tam bojoval. Ale já nechci bojovat. Ani proti teroristům. Já jsem civilista, chci studovat, chci žít, chci se oženit. Chci žít.

Reportérka: Jaký je čeká život? Evropa, jakou očekávali, na maďarské hranici neexistuje. Všude, kam jsme se obrátili, nám lidé ukazovali, jak je to tam špinavé. Stěžovali si, že toto místo není dost dobré ani pro zvířata.

Uprchlík: Čekáme tu na autobusy, ale žádné nejedou. Bojíme se tady noci, protože je tu pro nás obrovská zima. Je to velmi těžké pro děti a pro ženy. Vydáme se sami na cestu.

Reportérka: A tak se vydali. Pět set otrávených a frustrovaných lidí se pokusilo prorazit policejní kordon. Policie s nimi nedokázala komunikovat, a tak jim jen říkala, aby se vrátili.

Čekali na autobusy a autobusy nedorazily. Tak jdou sami. Policie je směrovala tamtím směrem, oni jdou tímhle směrem. Nedají se zastavit. Muži, ženy a děti. Unavení, ale vzdorně pochodující. Někteří říkají, že půjdou do tábora, jiní, že do Budapešti.

Reportérka: "Proč jdete do tábora?"

Muž: "Ach. Je to tady velmi špatné. Zima. Špína."

Reportérka: "Ale máte s sebou děti. Budete schopni ujít celou tu cestu?"

Muž: "Děti jsou nemocné."

Reportérka: Maďarsko je nechce vpustit do své země. Tvrdí, že to prý nejsou opravdoví uprchlíci. Ale v těchle počtech je není možné zastavit.

0
Vytisknout
2216

Diskuse

Obsah vydání | 8. 9. 2015