Drsná krize v Evropské unii

2. 9. 2015

Tiskové komuniké mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch

Jednasedmdesát rozkládajících se mrtvol, odhalených v kamionu na krajnici dálnice v Rakousku. Dvě stě utopených lidí poté, co se jejich loď potopila nedaleko libyjského pobřeží. Dvaapadesát lidí, kteří se udusili v podpalubí jiné lodi. Nelítostný katalog smrti, během pouhých 24 hodin, je zvlášť děsivým připomenutím krize u hranic Evropské unie a uvnitř jejího území.

Že lidé umírají ve snaze dostat se do EU není, bohužel, nic nového. Podle Mezinárodní organizace pro migraci jen letos zemřelo ve Středozemním moři více než 2300 osob. Úmrtí na moři vyvolávají pozornost, ale bezpočet (doslova, my totiž nevíme, kolik jich je) lidí zemřelo udušením, na dehydrataci a na vystavení nepřízni počasí na hranicích Evropské unie. Podle jednoho údaje celkem zemřelo od roku 2000 u hranic Evropské unie více než 30 000 osob.

To, že lidé umírají protože se snaží cestovat uvnitř Evropské unie - kamion s mrtvolami byl nalezen nedaleko hranic mezi Rakouskem a Maďarskem, dvěma členskými zeměmi EU - šokovalo mnohé. Je možné, že tito lidé byli obětí otrokářů, snad byli donuceni nastoupit do kamionu, aby byli dovezeni kamsi za účelem vykořisťování. Je ale dost dobře možné, že vědomě zaplatili pašerákům, aby je dopravili z Maďarska, kde podle zpráv tato část jejich cesty začala, do jiné země EU. Ať už je tomu jakkoliv, ti, kdož jsou odpovědní za tento odporný zločin - čtyři podezřelé osoby byly už zatčeny - musejí být pohnáni k odpovědnosti.

Ale proč by se někdo vůbec vystavoval takovémuto nebezpečí? Podle Organizace OSN pro uprchlíky pocházejí dvě třetiny z více než 300 000 lidí, kteří se zatím letos dostali na území EU, ze zemí jako Sýrie, Afghánistán, Eritrea, Somálsko a Irák - ze zemí, které zažívají válku nebo všeobecné násilí, anebo tam žijí v utlačitelských režimech.

Jakmile se dostanou do Řecka nebo do Itálie, do dvou hlavních vstupních zemí, mnoho z nich si přeje pokračovat dál v cestě do dalších zemí EU. To je proti předpisům EU, které vynucují povinnost of první země, do níž vstoupí, aby zpracovala jejich žádost o azyl. Ale často je racionální volbou pro samotné žadatele o azyl, aby cestovali do zemí, o nichž jsou přesvědčeni, že je tam pro ně pravděpodobnější, že se jim tam dostane určité ochrany a že budou do společnosti řádně integrováni.

Navzdory harmonizovaným azylovým normám mají členské země EU dramaticky odlišnou míru schvalování žádostí o azyl (v Maďarsku například je to 10 procent, zatímco v Německu 42 procent). Uprchlíci také často chtějí se připojit k svým rodinným příslušníkům, anebo chtějí cestovat tam, kde existuje už etablovaná komunita z jejich zemí původu, anebo tam, kde doufají, že budou mít lepší šanci získat zaměstnání a poskytnout svým dětem dobré vzdělání.

Na základě těchto informací se snaží mnoho žadatelů o azyl dostat se například do Německa nebo do Švédska. Nikoho by nemělo překvapovat, že mnoho z těch osob, které přijedou do Řecka, do zadlužené země s nefunkčním azylovým systémem, která si nedokáže poradit s podstatným množstvím příchozích na svých březích, plánuje cestovat dál. Dosud letos do Řecka přišlo téměř 200 000 osob, čímž vznikla humanitární krize. Mnoho uprchlíků pokračuje ve své cestě po zemi přes západní Balkán, Makedonii a Srbsko, do Maďarska a dál.

Mezi severními členskými zeměmi EU, které jsou žádoucím cílem, a jižními a východními zeměmi, kam migranti a žadatelé o azyl poprvé přijíždějí, leží celá řada zemí, které dělají velmi málo ohledně spravedlivého sdílení odpovědnosti za žadatele o azyl a uprchlíky. Když navrhla Evropská komise, výkonný orgán EU, povinný program na rozmístění skromného počtu 40 000 uprchlíků z Itálie a z Řecka během období dvou let, většina členských zemí EU trvala na tom, že program musí být dobrovolný. Pak všechny nabídly nedostatečné množství míst, takže se 40 000 lidí rozmístit nepodařilo.

Evropská unie by měla podniknout bezprostřední a dlouhodobé kroky k řešení krize u hranic EU a na svém území. Měla by zahájit robustní vyhledávací a záchranné operace ve Středozemním moři. V první řadě by měla pomoci minimalizovaat potřebu těchto nebezpečných cest rozšířením bezpečných a legálních možností imigrace do EU. To lze učinit podstatným zvýšením počtu míst pro integraci uprchlíků v reakci na apely Úřadu OSN pro uprchlíky, širším používáním humanitárních víz a sjednocování rodin. Tak by EU měla pomoci osobám, které mají právo na mezinárodní ochranu, cestovat legálně do Evropské unie. Evropa by také měla začít uvažovat o vydávání pracovních víz podle potřeb svého pracovního trhu.

Aby byla odstraněno nespravedlivé hromadění odpovědnosti jen v některých zemích EU, je zapotřebí razantních kroků. Bezodkladně by země EU měly podstatně zvýšit své přísliby na rozmístění žadatelů o azyl, zejména z Řecka. Střechová organizace Evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE) požaduje, aby členské země EU do roka rozmístily na svém území 70 000 žadatelů o azyl z Řecka a aby zdvojnásobily nedostatečné počty, schválené vládami pro Řecko i Itálii v červenci.

Jestliže budou mít lidé rozumné očekávání, že během rozumně dlouhé doby budou spořádaně rozmístěni do nových zemí, nebudou se dávat do rukou pašeráků pro namáhavou a zjevně nebezpečnou pozemní cestu. EU by měla zásadním způsobem zrevidovat dublinský systém, anebo alespoň jeho ustanovení používat v rozumnější míře. Německo nedávno oznámilo, že přijme odpovědnost pro všechny syrské žadatele o azyl na svém území, i přesto, že by mohli být podle dublinského systému odsunuti do první země vstupu. I další země v EU by měly následovat příkladu Německa, a to i pro další národnosti.

Nakonec by všechny země Evropské unie měly mít spravedlivý a efektivní systém azylových procedur a měly by plně respektovat práva migrantů, kteří nepotřebují ochranu podle mezinárodního práva, podle norem EU a podle zákona. Až se to stane, lidé přestanou riskovat své životy, aby překročily hranici Evropské unie.

Kompletní text v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6003

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2015