Evropa musí objevit solidaritu s "lidmi odjinud"

2. 9. 2015

čas čtení 2 minuty

Evropa už léta hovoří o integraci a sdílení, svobodě, standardech, hranicích, trzích a společné měně. Avšak přistěhovalectví zůstalo víceméně v pravomoci národních orgánů, jen s minimální otevřeností vůči uchazečům o azyl. Samotný schengenský prostor začal velmi skromně a opatrně, rozšiřoval se obezřetně a s mnoha výjimkami.

Nyní se pukliny v systému rychle šíří. Určitě nejde o předurčený rozpad, ale EU velmi riskuje kvůli vnitřním neshodám. A nestará se o syrské uprchlíky, kteří se snaží dostat do Norska, o lidi utopené ve Středozemním moři, udušené v chladírenském voze v Rakousku. Afrika oznámila zdvojnásobení populace na 2,4 miliardy. Někteří tvrdí, že se na hranicích EU hromadí až 25 milionů potenciálních uprchlíků. Brzy tedy půjde o miliony, nikoliv tisíce lidí, jako dosud.

Německá kancléřka Merkelová má pravdu, když volá po evropské solidaritě, reformě a integrovanější azylové politice, spolu s potřebou společného postupu. Avšak solidarita je v tuto chvíli něčím neznámým. Problémy uprchlíků jsou směšovány s problémy domácí populace a zájem se soustředí na rozlišení mezi občany a neobčany EU, mezi těmi kdo mají a nemají právo na azyl.

Výsledek je paradoxní: Německo, Francie a Británie společně žádaly o jednání ministrů v Lucemburku 14. září, které by mělo nalézt společné evropské řešení.

Ale britská vláda se mezitím snaží omezit vstup občanů členských zemí EU s platnou pracovní smlouvou a přijmout zákon o konfiskaci ilegálně získaných mezd. Stejnou pozici nyní zastávají skandinávské státy, které již nejsou ochotny dále otevírat své sociální systémy. Země na východě kontinentu jsou první, když se hovoří o rovných právech, ale když dojde na závazné kvóty kvůli pomoci uprchlíkům, hermeticky se uzavírají.

To není groteskní karikatura evropské migrační politiky, ale realita dnešních dnů.

Dokud členské státy nedokáží cítit solidaritu s druhými, Evropa nebude psát své dějiny, ale bude odsouzena k tomu je přetrpět. Dříve či později budou těžce poškozeny právě ty národní zájmy, které ji vytvořily.

Národní zájmy dnes však jdou stále více proti evropskému projektu. Je tu mnohem více volání po suverénních pravomocích než po další integraci.

Neexistující společná imigrační politika hrozí potopit všechny, pokud hlavním přístupem k migrační krizi zůstane strkání hlavy do písku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6889

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2015