Bude-li Řecko donuceno odejít z eurozóny, němečtí daňoví poplatníci budou muset uhradit stovky miliard euro

19. 2. 2015

Jestliže nyní bude Řecko donuceno k bankrotu, němečtí občané okamžitě zjistí, že zmizela obrovská finanční částka, investovaná do zahraničí bez hlasování v německém parlamentě a bez jejich souhlasu. Povede to k rezignaci Angely Merkelové?

Politickou rozbuškou pro řeckou nákazu v Evropě je obskurní mechanismus, který používá série ústředních bank k vzájemnému vyrovnávání účtů, upozorňuje v deníku Daily Telegraph Ambrose Evans-Pritchard.

Pokud bude Řecko donuceno uprostřed rozbrojů opustit eurozónu, ta země nejen nikdy nesplatí "záchranné" balíčky, které jí poskytl EMU, ale také nikdy nesplatí svá pasiva v rámci tzv. "Cíle2", která dluží Evropské ústřední bance.

Za normálních okolností jsou adjustace "Cíle2" zcela rutinní a automatické. Dochází k nim automaticky, jak se peníze přesunují kolem eurozóny. Americká Federální rezervní banka má podobný interní systém, jímž se automaticky vyrovnávají aktiva a pasiva v bankách po celém regionu. Jakmile se však rozbije měnová unie, dojde ke katastrofě.

"Dluhy" v rámci tzv. "Cíle2", které řecká centrální banka měla u Evropské centrální banky, stouply v prosinci 2014 na 49 miliard euro, vzhledem k tomu, že z Řecka začal prchat kapitál, očekávající vítězství strany Syriza. V současnosti je tento dluh pravěpodobně 65 až 70 miliard euro.

Kdyby bylo Řecko donuceno nyní udělat bankrot, tyto částky by nikdy nebyly splaceny. Němečtí občané by okamžitě zjistili, že zmizely obrovské finanční částky, které byly poskytnuty bez jejich vědomí a bez hlasování v německém parlamentě.

Události by potvrdily to, co už Němci stejně podezřívají, že jim němečtí politikové lžou ohledně skutečných dopadů podpory Evropské centrální banky pro jižní Evropu, a vzniklo by u nich silné podezření, že Řeckem to nekončí. K tomu by došlo v době, kdy se rychle na německé politické scéně etabluje protievropská strana Alternative fuer Deutschland. Už má poslance ve čtyřech regionálních parlamentech.

Hans-Werner Sinn z mnichovského IFO Instututu, se stal kultovní postavou v německém tisku, kde dramaticky varuje, že "Cíl2" je "tajný záchranný balíček" pro zadlužené země a že německá ústřední banka a němečtí daňoví poplatníci budou muset uhradit ohromující částky. Vládnoucí němečtí politikové se velmi snaží ho zdiskreditovat. Kdyby se ukázalo, že má pravdu, bude to mít obrovský dopad.

Stejná debata probíhá v Holandsku a ve Finsku. Jenže v Německu jsou ty částky opravdu astronomické. Nároky německé Bundesbanky v systému "Cíl2" vůči Evropské centrální bance stouply z částky 443 miliard euro loni v červenci na 515 miliard euro k 31. lednu 2015. Většinou to vzniklo v důsledku kapitálového odlivu z řeckých bank do německých bank, buď prostřednictvím přímých transferů nebo nepřímo přes Švýcarsko, Kypr a Británii.

Kdyby bylo Řecko donuceno odejít z eurozóny, systém vzájemných plateb by explodoval. "Riziko by se najednou stalo realitou a v Německu by to vyvolalo politickou bouři," varuje Eric Dor z podnikatelské školy IESEG v Lille. "V takové chvíli by německý parlament začal zpochybňovat celý projekt eura. Riziko je teď obrovské," dodal.

Dor konstatuje, že nikdy nesplatitelný dluh Řecka by dosáhl 387 miliard euro, pokud se sečtou všechny druhy jeho dluhů: Cíl2, řecké obligace, které drží Evropská ústřední banka, bilaterální půjčky a půjčky ze záchranného fondu (EFSF).

Velkou otázkou je, zda by německý parlament, či holandský parlament, či jakýkoliv parlament věřitelských zemí po bankrotu Řecka dovolil svým národním centrálním bankám, aby dále poskytovaly neomezené úvěry jihoevropským zemím prostřednictvím systému Cíl2.

Prakticky řečeno, sama Evropská centrální banka by se dostala do potíží. Veškeré ztráty v rámci systému Cíl2 totiž musejí být sdíleny, podle tzv. "kapitálového klíče" ECB. Německá Bundesbanka by musela uhradit 27 procent ztrát, Francie 20 procent ztrát, Itálie 18 procent ztrát, a tak dále, avšak nikdo neví, co by se vlastně dělo.

"Jsem přesvědčen, že Němci by nedovolili Bundesbance, nebo Evropské centrální bance, aby dál pokračovala s negativním kapitálem. Vyžadovali by rekapitalizaci a považovali by to za přímou ztrátu německého státu," konstatuje Dor.

Pokud tomu tak je, Angela Merkelová by musel jít do německého parlamentu a požádat ho o peníze, aby uhradil vzniklé škody. Německo by muselo zavést rozpočtové škrty, aby ty škody bylo schopno uhradit.

Euroskupina trvá na tom, aby byl primární rozpočtový přebytek v Řecku zvýšen z 1,5 procenta HDP v roce 2014 na 3 procenta v roce 2015 a na 4,5 procenta v roce 2016. Jak na to poukázal nositel Nobelovy cenu Paul Krugman, euroskupina chce donutit zemi, která už je na kolenou po šesti letech krize, zemi, v níž nezaměstnanost dosahuje skoro 50 procent, aby ztrojnásobila svůj rozpočtový přebytek jen proto, aby mohla po dobu dalších mnoha desetiletí splácet dluhy zahraničním věřitelům. Euroskupina dělá Řecku to, co západní spojenci udělali poraženému Německu ve Versailles roku 1919: vnucuje neuhraditelné a vzájemně destruktivní reparace zemi, která je na kolenou.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5829

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2015