Guardian: Západ by mohl na Ukrajině zvítězit hospodářskou pomocí

19. 2. 2015

čas čtení 2 minuty

Ukrajina si opakovaně trpce uvědomuje, že nad Ruskem nelze vyhrát. Rusové mohou vždycky vyslat další vojenské jednotky, kdykoliv ukrajinská armáda začíná vítězit. To, jak to vojensky dopadlo v Debalceve, je jen nejnovější připomínkou, že vojenská situace na Ukrajině je asymetrická a ve výhodě jsou Rusové a separatisté, píše se v redakčním komentáři deníku Guardian.

Hospodářská situace je ale taky asymetrická, a to téměř úplně ku prospěchu Ukrajiny a jejích přátel v Evropě a v severní Americe. Na nejlokálnější úrovni, ta část Donbasu, kterou nyní ovládají vzbouřenci, i když je nyní trochu souvislejší po dobytí železničního uzlu v Debalceve, není dostatečně velká ani dostatečně propojená, aby se mohla stát fungujícím hospodářským celkem, i kdyby by její zastaralý a nyní válkou poškozený průmysl mohl být obnoven. Dlouhodobě finančně podporovat Donbas není břemeno, které by bylo Rusko, nyní se potácející pod dvojím dopadem sankcí a nízkých cen ropy, je ochotné nebo schopné přijmout. Rusko by chtělo, aby Donbas platila Ukrajina a její západní spojenci. Potenciálně je v tom určitá síla, zejména, pokud by Kyjev začal hospodářsky prosperovat.

Hospodářské, sociální a politické reformy Ukrajiny jsou opravdu trumfem, který má v ruce Kyjev a jeho spojenci. Ale, jak napsal v nedávném eseji George Soros, to vyžaduje, aby se Evropa, Spojené státy a mezinárodní instituce daleko více zaměřily na hospodářskou a finanční pomoc ukrajinské republice. Sankce, argumentuje Soros, jsou nutným zlem, protože i když vyvolávají na Moskvu politický tlak, poškozují Rusko i západní země. Je nutno dodat, že hospodářský kolaps Ruska by neprospěl nikomu. Ruský bankrot v roce 1998 byl katastrofou pro všechny. Větší hospodářská pomoc pro Ukrajinu by však Rusko nepoškodila a pro ukrajinskou ekonomiku i evropské ekonomiky by byla jen prospěšná. Ekonomické vztahy v prosperující západní Ukrajině a s ní by během času mohly pomoci zmírnit nepřátelství mezi nacionalisty a separatisty a přimět prezidenta Putina, aby změnil své regionální ambice.

To neznamená, že není vhodné, aby došlo k silnějším vojenským přípravám a systematičtějšímu signalizování rozhodnosti NATO. Vojenské aspekty jsou ale sekundární. Základním cílem musí být proměnit tento konflikt v soutěž, v níž je použití síly až nejkrajnější prostředek.

Pokud by se ovšem nyní vzbouřenci pokusili ovládnout Mariupol, to by bylo příliš a vedlo by to k posílení sankcí. Příměří by však mohlo vést k období, kdy se protikladné cíle prosazují neválečnými prostředky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7035

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2015