Přelije se bulharská krize přes hranice?

24. 3. 2014 / Miloš Kaláb

Zatímco se západní sdělovací prostředky věnují situaci na Ukrajině a na Krymu, v Bulharsku se už mnoho měsíců protestuje proti vládní korupci tak, že loni padla tamní vláda. Kanadská novinářka Shannon Gormleyová ze své kanceláře v Bejrútu informovala čtenáře novin The Ottawa Citizen o potížích, které ovlivňují Bulharsko a jeho okolí, zejména Řecko. 

Ukrajinci protestovali čtyři měsíce a to stačilo k tomu, aby upoutali pozornost světové veřejnosti. Bulhaři protestují déle než dva a půlkrát tak dlouho, počítají-li se do toho i demonstrace z loňského února, které vedly k pádu vlády. Někdy demonstruje jen několik set lidí, jindy jsou jich desetitisíce. Někdy nosí demonstranti vlajky Evropské unie (EU), jindy v davu převládají hole starých lidí, někdy požadují demonstranti referendum za změnu volebního zákona, jindy požadují vojenskou intervenci z ciziny. Několik lidí se prý dokonce ze zoufalství upálilo.

Zájmy většiny demonstrujících jdou hlouběji, než je nespokojenost s dnešní vládou, podobně jako zasahovaly hlouběji za minulé pravicové vlády. Bulharsko je jedním v nejvíce zkorumpovaných států EU a současně jedním z nejchudších. Nezaměstnanost dosahuje u mladých lidí 30% a stále stoupá. Přestože se vysokoškolští studenti dvakrát zabarikádovali v hlavní univerzitní budově, jejich problém není ojedinělý. Evropská komise sděluje, že je polovina bulharských občanů ohrožena chudobou nebo vyloučením ze společnosti a téměř polovina obyvatel trpí tíživým nedostatkem hmotných prostředků. Podle nejnovějšího průzkumu je průměrný plat v Bulharsku nejnižší v zemích EU - pouhých 393 euro. Bankrot ohrožuje Národní elektrickou společnost a Národní fond zdravotního pojištění.

Zatímco důvěra k veřejným institucím klesá, zvětšuje se xenofobní nacionalismus. Podle listopadového průzkumu souhlasí 15% občanů s násilím na cizincích. V tomtéž měsíci začaly milice hlídkovat v ulicích Sofie. Bulharsko se tak dostalo do stavu polotrvalé krize. Vezme-li se do úvahy velice obtížný přechod k fungující demokracii, není prý se ani čemu divit. Paní Gormleyovou překvapuje, jak snadno se s tím Západ smiřuje. Jenže ona sama žije daleko od "vlastního Západu" a z domu jí asi zatím ještě nenapsali, že hodnota kanadského dolaru klesla o více než 10%, že kanadská vláda zvýšila státní dluh na více než 600 miliard dolarů, ale už má starosti o to, jak začne utrácet (a získávat volební hlasy), jakmile bude mít v příštím volebním roce "rozpočtový přebytek" díky nynějším drastickým úsporným opatřením. Těžko se dá očekávat, že by uposlechla naléhání některých občanů, aby ten přebytek utratila tím, že jej dá na umořování státního dluhu. Jen na splácení úroků padne každý rok 29 miliard dolarů. Ministerský předseda nemá ani za této situace problém slavnostně ohlásit dar Ukrajině ve výši 220 milionů kanadských dolarů. Paní Gormleyová ale zřejmě vidí situaci vojenskýma očima. Kdyby se jednalo jen o Bulharsko, tak by se asi o něm na Západě ani nevědělo, kde leží. Jenže blízké Řecko, Ukrajina i Turecko se zmítají ve vlastních krizích, takže tím prý získává Bulharsko pro Západ na strategickém významu a to jak vojenském, tak i hospodářském - a také co se týká pohybu lidí.

Z Řecka utíkají obchodníci a žádají o azyl právě v Bulharsku. Tato země nemá téměř nic, co by mohla poskytnout svým vlastním občanům, ale podnikatelům nabízí nízké daně a velice levnou pracovní sílu. Nedávno uvedly britské noviny Guardian, že v letech 2010 až 2012 vzrostl počet řeckých firem v Bulharsku o významných 75%. Rostoucí nestabilita v Bulharsku ale řecké podnikatele ohrožuje.

Bulharsko by mohlo podobně jako Rumunsko a Polsko získat na významu pro NATO (přestože to nemělo mít v této oblasti co dělat ještě za vlády amerického prezidenta Ronalda Reagana) v souvislosti s ruským převzetím Krymu. Na jedné straně monitoruje NATO situaci nad Ukrajinou z Polska a Rumunska, a na druhé straně samo provádí námořní cvičení v Černém moři, na jehož pobřeží Bulharsko leží. Před pouhými dvěma týdny se účastnilo bulharské námořnictvo s námořnictvem rumunským a americkým manévrů jen několik set kilometrů od Krymu. V novinách se o tomto cvičení nepsalo, asi aby o tom nemohli také číst Rusové.

Dalším problémem je to, že se stalo Turecko druhým největším útočištěm uprchlíků ze Sýrie na světě. Mnoho takových uprchlíků odchází do Bulharska. Neplánují sice, že by tam zůstali, zejména ne poté, co byli zatčeni a internováni ve skupinách po dvaceti lidech v jedné místnosti do té doby, než se vyřídí jejich žádosti o asyl. Mnoho těchto uprchlíků doufá, že budou pokračovat v cestě do Evropy, přestože legálně mohou v EU cestovat dočasně jedině jako uprchlíci. Podle Borise Češirkova z úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky mnoho internovaných Syřanů hodlá riskovat cestu do pohostinnějších zemí v Evropě a současně riskovat, že budou vráceni, odkud přišli.

Zatím se v ulicích Sofie shromažďují občané k dalším demonstracím proti vládě. Paní Gormleyové prý řekl osmačtiřicetiletý muž jménem Ogi: "Protestovali jsme. Vyšli jsme do ulic. Dál to závisí na vás, na mezinárodním společenství. My jsme udělali svoji práci". Jak jednoduché, oni protestovali a teď a se EU postará o nápravu. Pan Ogi výslovně žádal o zásah zahraničních vojenských sil - jenže k tomu nedojde. A vlastně by k tomu ani nemělo dojít. Když jeho slova zaslechl jiný demonstrant - údajně univerzitní profesor - zasmál se a dodal: "Není to možné podle naší ústavy - ale podle mého názoru by to nebylo špatné".

0
Vytisknout
9612

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2014