VZPOMÍNKA NA MIROSLAVA ŠTĚPÁNA:

Díky, Mirku!

25. 3. 2014 / Pavel Barák

Někdy na začátku normalizace se rozhořel spor uvnitř nové organizace Svazu vysokoškolských studentů na filosofické fakultě - už ani nevím proč. Asi šlo o spor o vnitrosvazovou demokracii a pokyny shora...

Na jedné straně předseda Karel Slánský, z Plzeňska stejně jako jeho známější jmenovec, ale podle jeho slov nikoli příbuzný. Jeho přítelkyní tehdy byla Zina Kočová, později provdaná Freundová, o níž se Karel vyjadřoval opakovaně jako o koze aramejské.

Na straně druhé autor tohoto textu, tehdy ještě spolu s Oskarem Krejčím.

Spor už nezvládal ani SVS. Tož pozvali si nás do Senovážné na zasedání městského výboru SSM, kam jsme z rozhodnutí SVS náhle patřili, ač se nás nikdo neptal.

V místnosti bylo temno, zato obdélníkový stůl byl intenzívně osvětlen. Připadal jsem si jako na seanci nějaké sekty...

Došlo na náš problém, kdosi věcně odreferoval, nikoho se nikdo na nic už víc neptal, výbor vzal informaci na vědomí a nás vyprovodil. Předsedou výboru byl mladý, nedospěle vypadající Miroslav Štěpán...

Tak byl onen spor zažehnán. Karel Slánský se stal úředníkem v Senovážné a na fakultě bylo převoleno vedení organizace SVS - nyní už SSM.

Slánský brzo skončil i tam, neb prý byl přistižen, jak telefonuje bratrovi emigrantovi do Austrálie. Telefonem SSM. A i ta "koza aramejská" ho asi nechala...

Mě nakonec (přes řadu dalších provokací) nechali dostudovat. Červený diplom - byť jsem splňoval všechny podmínky - jsem dostal až na odvolání k prorektoru Rzounkovi, ale už bez poct a slávy.

Mirek mně tedy neublížil - i když na to už tehdy "stranická" (čti: aparátu) objednávka jistě byla.

Takže Mirku, díky!

0
Vytisknout
8041

Diskuse

Obsah vydání | 27. 3. 2014