Krátká poznámka k jednáním o církevních restitucích

27. 3. 2014 / Josef Mezihorák

V současné době probíhají jednání mezi katolickou církví vládou o realizaci podvodně schváleného zákona o vyrovnání s církvemi (hlavně katolickou) a některými, které byly zaregistrovány v 50-tých letech nebo až po roce 1989.

Premier Sobotka, aby neztratil tvář, bude formálně usilovat o splnění předvolebních předsevzetí, že bude jednat o zmírnění důsledků při realizaci zákona. Katolická církev cítí silným partnerem při jednání. Odtud plyne moje přesvědčení, že jednání zřejmě nesplní naděje vlády, zvláště když nezávislé soudy jsou (ideově i jinak) závislé na politicích a stranách, které zákon připravily.

Jisté řešení se však nabízí, pokud by vláda vycházela ze současných podmínek, z nichž nejzávažnější jsou:

  • současná ekonomika ČR bázuje na ideologii neoliberalismu a tvrdých tržních vztazích
  • občanům ČR je vytýkána náboženská vlažnost a převládající ateizmus
  • přetrvávají důsledky světové ekonomické krize
  • neustále rostoucí výše státního dluhu
  • soustavná snaha všech vlád od r. 1989 o demontáž sociálního státu.

Ve skutečnosti tržní principy a neoliberalizmus přikazují maximální odpoutání ekonomiky od státu, jeho minimalizaci, dále prosazování individualismu a diskreditace lidských práv, jichž se zákon o "narovnání" ve svých důsledcích také dotýká.

Zvláště k lidským právům si zde dovolím citát z MF DNES z 26.10.2002:

"První obětí se musí stát volání po svobodách na úkor řádu. Svou podstatou vágní teorie lidských práv je v tuto chvíli mrtvá jako blboun nejapný. Čím dříve si tento fakt uvědomíme, tím dříve se krutým výzvám našeho věku postavíme čelem. Nebude to snadné. Bojovníci za lidská práva, nepočetná, ale mediálně nejvlivnější skupina, budou své fantaskní vize hájit do posledního dechu".

Altruismus, solidarita jsou považovány "přežilé" relikty minulého režimu. Paradoxně vyznívají akty solidarity při živelných katastrofách, kdy prostému lidu, neznalého ideologie neoliberalismu, ještě nedošlo, že žijí ve společnosti, v niž se každý musí postarat sám o sebe. Je proti duchu vládnoucí pravicové ideologie, aby se na restitucích a platbách církvím podíleli i ti, kteří nejsou členy kterékoliv z nich a jejich služby nevyužívají, nebo jsou ochotni si je v případě potřeby zaplatit.

Každá církev a náboženská společnost by měla být financována svými věřícími. Každý věřící, včetně nezaměstnaných, by své církvi platil "desátek" ze svých příjmů podobně jako za feudalismu (jako dnes musí platit za předražené léky, poplatky u lékaře, v nemocnicích a jiné). Ukázala by se zcela objektivně jakou oporu má každá církev ve svých věřících. Jde tedy o okamžitou odluku církví od jimi "nenáviděného" státu. Nelze přece v tržním hospodářství využívat netržní principy minulého režimu. Nic by se nestalo, stejně je český národ označován církevními představiteli jako ateistický, v lepším případě jako nábožensky vlažný. Církve by musely naučit se této situaci čelit stejně jako občané a jiná nekomerční občanská sdružení, potýkající se s nedostatkem finančních příspěvků.

Když bude potřeba žehnat zahraničním vojenským misím, sloužit mše za veřejnoprávní média, žehnání novým zbraním apod., bude správné vyhlašovat výběrová řízení, aby všechny registrované církve měly stejnou příležitost se výběrového řízení zúčastnit.

0
Vytisknout
5287

Diskuse

Obsah vydání | 28. 3. 2014