Šest geopolitických změn, které způsobila Putinova anexe Krymu

29. 3. 2014

  • Bylo zastaveno snižování jaderných arzenálů. Odzbrojovací proces se v důsledku Putinova tvrdého postoje vůči "blízkému zahraničí Ruska" v podstatě zastavil. Dohodnuté snížení jaderných arzenálů USA a Ruska na 1550 jaderných hlavic se má uskutečnit. Avšak Putin nemá zájem o vytvoření nové dohody o snížení množství taktických jaderných zbraní v Evropě. USA mají asi 200 takových zbraní, Rusko 2000 těchto hlavic. Putin uvažuje o jejich použití u střel Iskander v Kaliningradu. Putin svázal možné vyjednávání o těchto jaderných zbraních s jednáním o zrušení amerického protiraketového systému v Evropě. Američané argumentují, že zrušili nejnovější a nejvýznamnější část tohoto projektu, avšak Putin neprojevil zájem o další jednání.
  • Posílení role NATO. NATO se obává, že s odchodem jeho vojsk z Afghánistánu nebude mít co dělat. Ústředí NATO doufá, že Putinova anexe Krymu probudí evropské vlády z toho, co vedení NATO považuje za samolibý spánek. I Spojené státy naléhají na Evropu, aby po Putinově anexi Krymu zastavily své škrty vojenských výdajů.
  • Bělorusko se stane součástí Západu? Běloruský diktátor Alexander Lukašenko se staví velmi kriticky vůči anexi Krymu. Lukašenko nevyslal žádné pozorovatele na Krym dne 15. března během konání tamějšího referenda a vyjádřil ochotu spolupracovat s novou prozápadní kyjevskou vládou. Někteří pozorovatelé ale argumentují, že Lukašenko pouze flirtuje se Západem, aby získal lepší vyjednávací pozici vůči Rusku.
  • Rusové prý do určité míry ztratí vliv v Londýně. Už nebude možné, aby si ruský oligarcha jen tak z rozmaru koupil britský fotbalový klub nebo denní tisk. Avšak prý nedojde k tomu, aby britští finančníci odmítali ruské špinavé peníze, budou je propírat dál.
  • Podpora pro hydraulické štěpení poroste. Ve snaze snížit závislost Evropy na ruském plynu začali mnozí daleko více podporovat získávání zemního plynu kontroverzní metodou "frakování", tj. hydraulického štěpení.
  • Obnova iredentismu. Na to poukázal po Putinově anexi Krymu americký zahraničněpolitický analytik Strobe Talbott. Iredentismus je doktrína z 19. a ze začátku 20. století, pdle níž má země nárok na ovládání oblastí mimo vlastní hranice, na něž mají etnické či historické nároky. Itálie tehdy usilovala o získání vlivu nad částmi Rakouska-Uherska (Terst, Istrie, Dalmácie). Nejbrutálnějším exponentem doktríny iredentismu byl Hitler, který na jejím základě anektoval Rakousko. Ruská anexe Krymu vytvořila precedent pro to, aby jiné velké země s historickými nároky na území mimo své teritorium je začaly uplatňovat. Například Pákistán usiluje o indický Kašmír, Argentina o Falklandské ostrovy, afghánské paštunské kmeny neuznávají britskou hranici mezi Pákistánem a Afghánistánem.

    Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5637

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2014