O byrokracii "U nás" a jinde (a něco také o penzi)

24. 3. 2014 / Jan Mrskoš

Podobně jako se rozumně úřaduje v Rakousku, se člověk setká s úřadováním i ve Švýcarsku. I zde se běžné papírové záležitosti obyvatel (i cestovní pas) vyřizují u jednoho okénka na obecním úřadě v místě bydliště (Gemeinde).

Pro výměnu řidičského průkazu se zašle poštou na kantonální dopravní úřad patřičný formulář otištěný z internetu, s přiloženou fotografií a s dosavadním průkazem. Nový průkaz ve formě kreditní karty je pak obdržen také poštou v průběhu asi 14 dnů. V této čekací době není doporučeno jezdit bez průkazu do ciziny, ale případná silniční kontrola v tuzemsku není však problém. Pokud někdo vůbec nejezdí autem do zahraničí, nemusí si ten průkaz měnit, platí i nadále jeho dosavadní tištěný na modrém papíru vydaný před více než 30 lety.

Velmi jednoduché je deponování tabulky SPZ, pokud auto nebude přechodně používáno (což je často praktikováno ve spořivém Švýcarsku). Odmontovaná tabulka v čistém stavu spolu s patřičným formulářem se hodí do schránky místní pošty, a tam se také u přepážky pak zase po zvolené době vyzvedne. Za tu dobu nepoužívání vozidla bude příslušná poměrná část dopravní daně a povinného ručení odečtena při příštím vyúčtování. Anebo na přání bude hned ta vrácená částka poukázána na bankovní konto majitele auta.

Osobně mně se teď dotýká při vyplácení starobního důchodu značný rozdíl přístupu úřadů švýcarských a našich. Můj trvalý pobyt pro oba státy je v zahraničí. Pochopitelně se každý úřad při měsíční výplatě přesvědčuje, že důchodce je i nadále ve stavu živých osob. Švýcarskému důchodovému úřadu v Ženevě stačí však jen jednou za rok mně poslat jimi vyplněný formulář, se žádostí si ho nechat potvrdit u místního úřadu, že tam stále bydlím (a tím tedy že jsem i na živu), žádný můj podpis. A s přiloženou zpáteční obálkou zaslat potvrzený formulář laskavě v nejbližších dalších třech (3) měsících zpět, jinak že by pak byli bohužel nuceni přerušit pravidelné vyplácení měsíčního důchodu.

Český důchodový úřad (ČSSZ) mi jednou provždy poslal formulář, který si kopíruji a vyplňuji a zasílám jim zpět každý měsíc, případně jednou za 2-3 měsíce. Ten formulář se jmenuje Potvrzení o žití a je nutno ho před zraky stvrzujícího úředníka vlastnoručně podepsat. A ten pak podepisuje a razítkem opatří, že jsem to před ním podepsal (a tím se tedy asi rozumí, že i žiji). Po zaslání formuláře do Prahy mně bude vyplacen měsíční důchod jen k datu toho měsíce na formuláři potvrzeném. A to ale se zpožděním min. jednoho dalšího měsíce. Když pošlu formulář jednou za 2 měsíce, např. 1.února, bude mi vyplacena částka za leden a únor někdy až v březnu, tedy se značným zpožděním. A to přestože ten dopis je doručen do Prahy během max. 4 dnů a výplata jde na českou banku v Praze.

Je doporučeno, aby ten formulář byl potvrzen nejlépe naším zastupitelským úřadem, který je v mém případě ale vzdálen vzdušnou čarou 600 km. Potvrdit mi to a poslat orazítkované zpět poštou na základě telefonického hovoru, mně bylo před lety naší konzulkou odmítnuto, neb mně pochopitelně nevidí to podepisovat. I když mně věří, že jsem to já a že tedy žiji. Je to sice "Potvrzení o žití", ale potvrdit se musí můj podpis. Takže chodím pro razítko a podpis radši k místnímu úřadu v místě bydliště, kde je jim vysvětleno, co vlastně stvrzují, neb anglicky a česky, co tam je psáno, moc nerozumí.

Ten švýcarský a český postup ukazuje míru důvěry v lid. Zatímco se Švýcarskem nemám již žádný oficiální styk a oni neví o mně -- jen pak jednou za 15 měsíců - jejich zastupitelský úřad zde vůbec neregistruje důchodce vystěhované ze Švýcarska, pokud nemají švýcarské státní občanství - s českým velvyslanectvím jsem ale v občasném styku, jistá kontrola mého žití zde tedy jest.

Nezanedbatelná je i zátěž našich úředníků, kteří musí tento postup pro měsíční výplatu dodržovat. Srovnejte, kdo je každý měsíc (nebo 2-3, když šetřím na poštovném) mým Žitím zaměstnán: já jdu na zdejší úřad, čekám na příslušného úředníka, na jeho podpis a razítko, s obálkou pak na poštovní úřad, cesta obálky kolem světa, příjem poštou v Praze (kolika rukama ta obálka asi musí projít než se dostane do budovy ČSSZ?), příjem a registrace v ČSSZ, postoupení do příslušného oddělení, vyhledání mé složky, někdo musí dát příkaz k výplatě, další někdo to asi musí odsouhlasit, příkaz pro banku, několik úředníků je tím zřejmě zaměstnáno namísto trvalého automatického příkazu každý měsíc bez zásahu lidské ruky.

O srovnání těch dvou postupů jsem před časem napsal emailem přednostovi oddělení vyplácení důchodů do zahraničí s návrhem uvážit zjednodušení nejen pro nás důchodce (jak asi to dělat, až nebudu už moci skákat přes kaluže), ale i pro úřednictvo zúčastněné v tom postupu. Odpověď nedošla, možná že letadlo s tou poštou spadlo někde do moře, jak se občas dnes stává (smajlík). Ostatně na emailovou korespondenci se v ČSSZ neodpovídá, pokud není opatřena elektronickým podpisem (který důchodce to asi má?). Zatímco na emailový dotaz do Ženevy -- jak změnit banku, když teď už i ve Švýcarsku zavádějí banky nemožné měsíční poplatky - přijde osobní dopis poštou s podrobnou odpovědí: je možno posílat kamkoliv ve světě bez zvláštního příplatku.

Ty úspory administrativních úkonů nejsou jistě zanedbatelné, co vše si Švýcaři takto ušetří. Těch důchodů, co platí do zahraničí nemají zrovna málo. Ale i u nás jich málo nebude a v budoucnu možná jich bude víc. Zanedbatelný obnos oproti tomu ušetřenému je spíše ten důchod pro mě, i kdyby to mělo být vyplaceno o nějaký ten měsíc navíc po mé smrti. Stěží by to vystačilo na činži ve skromné garsonce v mém rodišti. A to za mých 20 let práce v republice s ne zrovna malým platem. Švýcarská starobní penze (AHV) by mi sice jen tak tak stačila na skrovnou tam garsonku (přesně tu částku jsem tam před 30 lety platil), ale za jen 12 let práce a odvodů tam ve srovnatelném oboru a zařazení. A to ještě tam s předčasným vyplácením důchodu, neb ve Švýcarsku se pracuje až do 65. Ale při nárokování české penze v 60 (a prodlouženo do 61) se muselo zažádat společně s nárokem na švýcarskou - a něco v té žádosti jsem tam asi nesprávně zaškrtl). Nicméně za současného poměru světových měn ta hodnota posílaná z mé rodné vlasti se umísťuje na čestném druhém místě.

Mimochodem, zkuste najít v Česku banku, která vám na dálku otevře konto a k tomu ještě internetový přístup, aniž byste se osobně dostavili (a pochopitelně na místě před nimi něco zase podepsali). Mně se to po delší době podařilo, z asi 20 obeslaných jsem objevil jen jednu, kde jsem na dálku uspěl. Po vskutku kulantní servis jsem byl ale nedávno nemile překvapen, když jsem neměl zrovna momentálně přístup ke svému, u nich na dálku zaregistrovanému mobilu, a chtěl teď na dálku zaregistrovat jiné číslo, abych mohl provést menší platební příkaz (mimochodem pro dobrý účel). Přes několik vysvětlujících emailů v průběhu několika dnů a nabídky mně zavolat na to nové číslo, jsem té změny čísla bez osobního předstoupení u přepážky té milé banky - asi 5.000 mil vzdušnou čarou vzdálené -- nedosáhl, dalších pokusů je přesvědčit, jsem se pak vzdal. Několik dalších týdnů jsem prožíval ve velké nejistotě: co když se mi už nepodaří dosáhnout mého původního mobilu, a jak si pak našetřit na letenku do Prahy, abych se mohl dostat ke svému tučnému kontu, kam mi chodí ta česká penze? Naštěstí jsem přeci jen uspěl se dostat k mému původnímu telefonu. A tedy je ze mě teď zase celý člověk, schopný na dálku zas utrácet svou štědrou penzi.

0
Vytisknout
5688

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2014