Na západním pracovišti klid a stát vybírá peníze od lidí, aby je přerozdělil oligarchům

28. 8. 2013 / Ivan Větvička

Z otázky pana Borise Cveka, zda chtějí politici jednat ve veřejném zájmu, je zřejmé, že autor by si rád uchoval zbytky laskavého nazírání na politické špičky ve vedení země. To je však těžké, neboť politikové, kteří dbají na dobro voličů, patří stále více do utopie, než do moderního státu 21. století.

Současná funkce (nejenom) našeho státu je tato: Zajistit výběr daní od obyvatel, získané prostředky rozdělit mezi národní i nadnárodní oligarchy či firmy a celý proces legalizovat.

Pro oligarchy je jednodušší a levnější vysávat státní účty, kde jsou peníze pohromadě, než ždímat po troškách jednotlivé domácnosti.

Na západním pracovišti klid

Dalším (a posledním) úkolem moderního státu je umožnit levnou bezproblémovou těžbu lidských zdrojů, zajistit jejich dopravu do zpracovatelských závodů, montoven a úřadoven. Tak jako uhlí v kotli nejlépe hoří, pokud je rozdrcené na menší kousky, je výhodné atomizovat i zaměstnance, nedovolit, nebo alespoň znesnadnit jejich shlukování v odborech a vykleštit ochranu, ktreou by jim poskytoval zákon. (O tom se na BL podrobněji dočtete v článcích Ilony Švihlíkové.)

Do každého dolu by měla vést sjízdná silnice a ještě pépe i železnice, což platí také o státu -- ložisku lidských zdrojů. Přidejme ještě internet usnadňující finanční transakce i dohled nad obyvatelstvem. Na komunikacích musí být bezpečno a na pracovišti klid, což zajistí policie. Případné stávky a demonstrace nesmějí snižovat výnosy.

Jakékoli další aktivity státu jsou reliktem minulosti a nejsou žádoucí, neboť plýtvají penězi, které si mohli rozdělit oligarchové.

Vrcholným politikům přísluší v moderním státě role zaměstnanců druhé kategorie, kteří pracují pro oligarchy, případně jim alespoň nehatí "podnikání". Pravidelný plat však pobírají od občanů. Věru, politikům dnes není co závidět: Lidé je nenávidí, často kvůli jednání, jež jim bylo vnuceno ze zákulisí. Pokud pak prohrají volby, mají pro oligarchy hodnotu tácku umaštěného od snědeného buřtu.

Nejnebezpečnější však je, že lidé oslabení změnou hospodářských, mocenských a právních poměrů, obracejí všechny negativní emoce proti sobě navzájem, místo aby se pospolitě snažili čelit nepříznivému trendu. Invalidé nadávají na Romy, Němci na Řeky a při tom všichni společně kloužeme do jícnů vlčí smečky, která tiše trhá a polyká Evropu. Jediné světlo na konci tunelu, kterého se takto můžeme dočkat, je řitní otvor.

Hrrr na drobky!

Článek by neměl skončit tam, kde předchozí odstavec, zvláště, pokud se nyní naskytla jedinečná příležitost udělat něco užitečného, najít si práci a oligarchům vyfouknout alespoň drobky. Tato šance se nebude opakovat: Česká republika nezvládá čerpat evropské dotace. Ani oligarchové nedokázali sníst všechno. Prozkoumejte své okolí, zda se vaše obec, podnik, škola... zapojily do evropských projektů. Pokud ano, nepotřebují vás? A jestli tuto příležitost ignorují, napadá vás, co by se dalo ve vašem okolí udělat? Politici to za vás nevymyslí, věnují se jiným aktivitám. Co nedokážeme vybudovat nyní, zůstane ve sféře snů, protože Evropě lépe již bylo. Tenčící se rozpočty a rozklad států nedávají mnoho nadějí do vzdálenější budoucnosti.

0
Vytisknout
6406

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2013