Kdo je vlastně parazit a nepřizpůsobivý

27. 8. 2013 / Boris Cvek

Úspornost a šetřivost, jak se stala heslem minulé Nečasovy vlády, jsou podle mne velmi chvályhodné ctnosti politiků, pokud to znamená, že ti šetří na zcela zbytečných či dokonce škodlivých, protizákonných nákladech, jako je třeba rozkrádání veřejných peněz.

Takové peníze nejen že nepřinášejí společnosti nic pozitivního, ale stávají se zdrojem ekonomické moci zločinu, různých parazitů a nepřizpůsobivých. Parazity a nepřizpůsobivými, tedy lidmi, kteří nedokážou přijmout princip poctivé práce a základních morálních zásad, mám na mysli např. lidi, kteří platí z veřejných rozpočtů obrovské peníze svým milenkám nebo kteří nechávají tuto zemi rozkrást různými mafiemi, na které jsou napojeni, nebo lidi, kteří místo úspor na straně vyhozených peněz do kapes milionářů, ždímají chudé a střední třídy zvyšováním DPH v době ekonomické krize. A to nemluvím o exekucích, hazardu, nebo vlastně mluvím: je to stále týž propletenec mafií.

Tyto peníze ve společnosti chybějí, chybějí na pracovní místa ve veřejné sféře, na rozumné investice, které by daly lidem práci, na zlepšování kvality veřejného prostoru, vzdělávání atd. Vždyť i ty miliardy, které nám tu pošlou z EU, miliardy, které bychom mohli využít pro rozkvétání téhle země, se rozkradou. Výsledek? Nenávist frustrovaných lidí vůči Romům, slabých proti slabším, vzrůst násilí a represe. Může za to Nečas a Kalousek, mohou za to ale i sociálnědemokratické kraje, kde podle Bruselu docházelo ke zneužívání evropských dotací. Veliký strukturní problém našeho státu představuje také např. postavení ČEZu, jak o tom píše pan Šnobr na IHNED.cz, cituji ukázku:

"Naneštěstí růst cen elektřiny mezi roky 2005 a 2008 byl vyšší, než by bývalo při morálce manažerů ČEZ a klíčových politiků rozumné a únosné. To, co růst cen elektřiny "nad plán" vzal domácí ekonomice, se hromadilo v hotovosti především na účtech ČEZ a šlo o stovky miliard. Stát jako dominantní vlastník mohl skrze dividendy většinu těchto peněz vrátit do české ekonomiky. Neudělal to. Místo toho přišla managementem prosazovaná vlna zahraničních akvizic.

Zpočátku byla úspěšná. Později management ztratil veškerou soudnost a mimo jiná selhání vehnal ČEZ do takových akvizic jako nákup nesmírně rizikové distribuce v Albánii. Výsledek už známe. Jenže volné hotovosti bylo v té době i tak tolik, že ji ČEZ přes velkou akviziční a investiční vlnu, zpětný odkup akcií stejně nestačil utrácet. Z toho zřejmě vznikl pocit mezi mocnými hybateli obchodů, že je možné a správné si něco "odklonit".

Přes rekordní výsledky se dějství české energetiky mezi roky 2008 až 2010 rozhodně nezapíše jako úspěšné. S jídlem dokonce rostla chuť i drzost. Časem byly programově špatné obchody absurdnější a absurdnější a jejich oficiální zdůvodňování managementem a představenstvem stále hloupější. Překroutit význam některých čísel, obchodů, predikcí nebyl problém. Dozorčí rada, programově plněná lidmi loajálními k zasvěceným politikům nebo naopak s nulovou odborností, programově selhávala a selhává. Jak jinak? Úplným vrcholem se stal zcela neprůhledný nákup portfolia solárních elektráren od dodnes utajených vlastníků včetně společnosti Amun.Re. Pak také zcela nesmyslný, nadbytečný, a ještě ke všemu cenově podstřelený prodej stoprocentní dceřiné společnosti I&C Energo - strategického srdce ČEZ. Společnosti, která je klíčová pro správu stávajících jaderných elektráren v ČR a má silnou pozici i v případě dostavby Temelína.

Pokračovat by se dalo přes prodej podílu v Mibrag, nákupu akcií MOL, předražený nákup Energotrans, drahé nákupy pozemků a jiného majetku. Bohužel s výčtem chyb a záměrných selhání by se dalo dlouho pokračovat. Skutečný vlastník soukromé společnosti by s vědomím předešlého jejího vedení okamžitě a kompletně vymetl, a to bez potřeby čekání na nějaké vyšetřování nebo audity. Vládní politici, ale ani opozice ani jedinkrát do dnešního dne na tyto fakta a signály nezareagovali. Proč není těžké si domyslet."

Odkaz na článek: ZDE

Otázka je, zda čeští politici s tímhle chtějí nebo vůbec mohou něco udělat, zda předvolební kampaň plná hesel o veřejném zájmu a službě lidem není de facto už spoustu let jenom soutěž o to, jak se napojit na toky peněz z peněženek občanů, ať už ČEZu, exekutorům, státnímu rozpočtu, majitelům obřích fotovoltaických zařízení atd., takže pilně škrtající premiér, který se ohání nutností spořit a drtit lidi zvýšenou DPH ze základních potravin a léků, rozdává nakonec potají své milence astronomickou mzdu.

Politici mohou slibovat cokoli, zásadní je analyzovat faktické fungování státu a odhalovat jejich skutky, jejich reálnou politiku. Nebýt na straně té či oné strany, ale být na straně veřejnosti. A jestli jsem v něčem mírný optimista, tak v žádném případě ne v tom, že levicoví politici se budou chovat nějak výrazně lépe než Nečasova vláda (snad aspoň zmírní sociální napětí), nýbrž v tom, že se o těchto problémech stále více mluví, že vyplouvají další a další neuvěřitelné skandály a že třeba nakonec i průměrný český člověk pochopí, kdo je opravdu ten parazit a nepřizpůsobivý, že to není sociálně vyloučený Rom, ale sociálně etablovaný pán či paní ve výborně padnoucích šatech s kontakty a vazbami, umožňujícími mu nebo jí parazitovat na této společnosti v řádech milionů a miliard.

0
Vytisknout
15072

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2013