IQ test -- druhý pokus

26. 8. 2013 / Dominik Forman

Zhruba po třech letech vládnutí bez nadsázky nejhorší vlády v historii ČR se podařilo její neoliberální běsnění ukončit. Ne však odporem zdola, který byl po dobu vládnutí pravicové koalice mimořádně výrazný, ale bulvární avantýrou s korupčním přesahem, tedy stupiditou, za kterou si může bývalý předseda vlády Nečas sám.

Lze předpokládat, že sebemohutnější občanský odpor by arogantní koalice silou své moci přestála, přestože její faktickou většinu ve sněmovně po dlouhou dobu pomáhalo udržet pár nakoupených přeběhlíků svévolně nazvaných politickou stranou.

I přes tak závažný skandál, který vládu nakonec položil, chtěla parlamentní koalice stůj co stůj udržet svá koryta, a tak neúnavně přesvědčovala o své "stojedničce" ve sněmovně a o její vnitřní integritě.

Nikoho nezajímalo, že už dávno žádná skutečná a legitimní parlamentní převaha neexistuje, že dlouhou dobu byla pouze formálně udržovaná těsná koaliční většina odštěpkem strany Věci veřejné, tedy útvarem LIDEM.

Veřejnost si zkrátka zvykla, tak jako si zvykne na všechno. Místo kritického zhodnocení údajné většiny ve sněmovně, komentátoři "objektivních" médií spíše se zaujetím naslouchali zoufalému naříkání o ústavních zvyklostech, které se ozývalo z táborů koaličního torza, a souhlasně přikyvovali.

Jimi tak nenáviděný prezident Zeman odvážně a zcela logicky odmítl dát novou šanci nelegitimní koalici, jejíž potupa byla dovršena zradou vlastních poslanců při hlasování o důvěře Rusnokovy vlády.

Byť je Zeman osobností rozporuplnou a nebezpečnou (nikoliv pro demokratický systém, ale pro současné levicové strany!), byl to právě jeho postup, který umožnil vytoužené rozpuštění sněmovny a předčasné volby, za něž v posledních třech letech bojovalo do vyčerpání tolik iniciativ a občanů, i když jeho zájmy byly zřejmě jiné. (vláda úředníků).

Bývalé koaliční uskupení, které vzešlo z voleb v roce 2010, bylo tehdy velkou ranou většinovému očekávání, že se vlády ujme levice. Levicoví liberálové, intelektuálové, analytici atd. tehdy nechápali, že i přes zkušenosti s pravicovými vládami něco dokázalo přimět české voliče, aby poslali do vlády neoliberální a konzervativní strany, jež jedna byla zatížena katastrofální minulostí (ODS), druhá pak recyklovala starý politický šrot do nového kabátu (TOP 09).

Byla to neznalost záměrů nových stran, jež se projevila zejména u mladých lidí a studentů (ale nejen u nich), kteří často volili TOP 09, aniž by věděli, že se jedná o stranu pravicovou a konzervativní.

(Jaké překvapení u nich potom vzbudilo např. zjištění, že jimi volená strana chce zpoplatnit vysokoškolské studium.) Byla to zkrátka strana nová, taková, která je ochrání proti "zlému" Paroubkovi.

Tehdy to však také byla strana Věci veřejné, která byla svým programem natolik populistická, že u méně obezřetných voličů budila zdání možné levicovosti. Nakonec však stvrdila nejpravicovější koalici, která kdy vládla, a tři roky trvající katastrofa byla na světě!

Přestože vítězství levice je nyní, doufejme, jisté, je zde háček. V roce 2010, jak již bylo mnohokrát napsáno, to "něco", co zvrátilo jednoznačně očekávané vítězství levice, byl strach. A strach jako silná emoce brání rozumnému uvažování.

Byl to strach z řecké krize, do které nás podle ODS a TOP 09 měl tehdejší lídr ČSSD Jiří Paroubek jednoznačně dovést.

Tehdy to tedy byla řecká lež a démonizace Jiřího Paroubka, která přesvědčila české občany volit proti vlastním zájmům.

Po nečekaném úspěchu stran, které vytvořily koalici, však přišly tvrdé rány na celou společnost (střední vrstvu a nejchudší) a zdálo by se, že český volič vystřízlivěl a vzal si ponaučení, kdo že nás to nakonec přivedl do krize.

Jenže jaká bude taktika těch stran, které v praxi předvedly, co (ne)umí? Jedinou jejich šancí je opět vyvolávat strach. A v tomto duchu se již rozeběhly volební kampaně ODS a TOP 09.

ODS je skutečně zoufalou stranou, která zažívá svůj vlastní pohřeb. Vnitřně naprosto nesoudržná, napojená na lidi, pro které zákon neplatí (kmotry), loutkový ansábl realizující zájmy nejbohatších mafiánů na úkor veřejného sektoru -- v podstatě legalizovaní "zloději" veřejných zdrojů.

Dokonce bývalý předseda Nečas povýšil otevřeně legalizování korupce jako ideový cíl strany, když prohlásil, že uplácení funkcemi ve státních podnicích je legitimní "politický deal", a ostatní členové strany s ním souhlasili.

ODS zažívala nejplodnější období v 90. letech, kdy tehdy ještě obrovské veřejné bohatství, nahromaděné minulým režimem, teklo do soukromých kapes plným proudem.

Čím více koryta vysychají, tím více ubývá ODS životní energie, neboť občané již přestávají věřit, že zrušení veřejného sektoru je tím ideálním posvátným cílem. Ohrožuje totiž jejich životy, doslova!

V tomto stavu, skoro již ze záhrobí, volá ODS po obraně svobody (ale pro koho?) a demokracie (ale jaké?), v jejím případě hesla prázdnější než sláma. A tasí jedinou a poslední kartu, která ji ještě naposledy může přenést přes pětiprocentní hranici do poslanecké sněmovny -- návrat komunismu!

Čím hůře na tom ODS je, o to zoufaleji sahají její členové k stále absurdnějším paralelám s normalizačními poměry, varují před návratem totality, minulého režimu, znárodňováním atd.

Při naléhavém tónu v hlase místopředsedkyně Miroslavy Němcové má člověk pocit, že snad i ten Gottwald by mohl vstát z hrobu, pokud nebudeme volit ODS -- strážce před návratem normalizace.

Němcová je skutečnou výslednicí intelektuálních schopností ODS a nad jejími výroky ohledně ÚSTRu nebo sovětské okupace se již několik dní na sociálních sítích skvěle bavíme.

Každý člověk schopen základních myšlenkových operací nemůže střízlivý uvěřit v návrat minulého režimu i v případě, že by snad KSČM získala sama ústavní většinu. ODS tedy vsadí v kampani na svého starého strašáka, který však konečně přestává jako výtah do poslanecké sněmovny fungovat. (Viz krajské a senátní volby 2012)

TOP 09, která převzala žezlo hlavní pravicové strany, je mnohem nebezpečnější než ODS. Přestože se podílela stejnou měrou na likvidaci země jako ODS (viz např. dar církvím v hodnotě cca 140 mld., S-karty, 2. důchodový pilíř atd.), přestože měla své korupční skandály (Drábek, Parkanová, Besser), rovněž i neschopné ministry (Besser, Hanáková), její podpora je vyšší, než by se dalo čekat.

Je to jednak z důvodu vystupování strany jako plně soudržného subjektu, což se zřejmě děje díky autoritářskému řízení strany jejím faktickým šéfem Miroslavem Kalouskem.

Za druhé zde funguje strategie zamlžování pravé ideové podstaty, tedy snaha za každou cenu stírat zřetelnou diferenci politických stran na pravici a levici i přes to, že zákony, na kterých se TOP 09 podílela, jsou jasným důkazem silně pravicové politiky.

K tomuto zastírání skvěle posluhuje maskot Karel Schwarzenberg, který straně dodává auru vykonstruované "slušnosti".

TOP 09 má v kampani o poznání rafinovanějšího strašáka než ODS, i když je jí koncept antikomunismu také blízký a bude ho určitě využívat. Nadto ale, jako eso z rukávu, démonizuje tolik nenáviděného prezidenta Zemana.

Zeman se v podání TOP 09 stává neomezeným diktátorem, který zde chce zavést místo parlamentního systému totalitní diktaturu jediného vůdce.

A bude to TOP 09 se svým fíkovým listem Schwarzenbergem, která se pasuje, stejně jako ODS v případě komunistů, do ochránkyně svobodného a demokratického systému. V případě TOP 09 to je jistě navázání na úspěšnou kampaň neúspěšné prezidentské volby, kde se nepřítel jasně vyprofiloval.

Jde tudíž o stejný princip vyvolávání strachu nesmyslnými apokalyptickými vizemi, který má přimět občany této země, aby i přes odpor k politice zmíněných stran volili právě je, neboť tu údajně jde o víc, než si myslíte!

Vítězství levice je v nadcházejících volbách očekáváno mohutněji, než tomu bylo v roce 2010.

Pokud však občané při své volbě přestanou hledět na relevantní skutečnosti, jako je program politických stran, jejich dosavadní působení ve vládních institucích, zákony, které prosadily a zákony, které hodlají prosazovat, a budou se rozhodovat na základě strachu před apokalyptickými scénáři, můžeme být ještě nemile překvapeni.

Naštěstí mají strany málo času i peněz na nákladnou mediální a bilboardovou masáž, což výrazně limituje zastrašovací metody kampaní, díky nimž by lidé snáze zapomínali na korupční skandály a katastrofální vládnutí stran bývalé koalice a mohli snadněji skočit na lep.

Aby čeští voliči prošli pomyslným IQ testem, ve kterém těsná většina v roce 2010 tak fatálně selhala, musejí si především uvědomit, kdo je reprezentantem jejich vlastního zájmu!

A zhruba pro 98% společnosti jsou tím nejvhodnějším reprezentantem z dosavadního výběru ctě nechtě pouze strany dvě -- strany jasně levicové -- ČSSD a KSČM.

I přes to, že mají obě hodně daleko do ideálu toužebně očekávané moderní autenticky levicové strany, která by skutečně byla schopna zvrátit poměry, a každá má tu podobné, tu odlišné problémy, jedná se o nejmenší zlo.

Dokud zde nevznikne nová, skutečně levicová strana se vším, co k tomu patří, jež nebude závislá na investicích soukromého kapitálu tak, jak jsme zvyklí u nově vznikajících prapodivných subjektů, nezbývá nám příliš na výběr.

Tyto strany jsou totiž v současné době i se svými nešvary jedinými reálnými obránkyněmi veřejného sektoru, který byl doposud likvidován ODS a TOP 09 a dalšími pochybnými uskupeními, sektoru, na kterém jsme bytostně závislí my všichni, občané této země!

Naděje vkládaná do "nových" stran TOP 09 a VV a naivita skalních voličů ODS kombinovaná s nesmyslným strachem z vytvořených strašidel Řecka a Jiřího Paroubka zapříčinily v roce 2010 katastrofu. Nikdo není dokonalý, chybami se člověk učí a přestože jsme za chybu u voleb 2010 zaplatili až příliš, nyní je prostor pro její nápravu. Po tříleté zkušenosti s vládní koalicí by ovšem byl opětovný hlas pro ODS, TOP 09, VV, nebo dokonce LIDEM, neospravedlnitelný!

0
Vytisknout
11343

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2013