Evropská unie a její zločiny

15. 10. 2012 / Daniel Veselý

Je mi hanba, že jsem dostatečně nepsal o zločinech nového nositele Nobelovy ceny za mír -- Evropské unie. Přitom jich je víc než dost. EU toto ocenění od "nezávislého výboru" samozřejmě získala z kalkulu, nikoliv ze závanu altruismu. Dle mého soudu má tento krok mimo jiné legitimizovat snahy EU, jak řešit ekonomickou krizi v Evropě; snahy, které podle nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana mohou vést k politickým nepokojům, radikalizaci obyvatelstva a situaci, která na kontinentu panovala v 30. letech minulého století.

Nedemokratická unie

Většina Řeků byla šokována, když se dozvěděli "jméno" nového nositele Nobelovy ceny za mír. Mluvčí hlavní opoziční strany Syriza Panos Skourletis prohlásil, že nechápe rozhodnutí výboru, protože na řadě míst v Evropě, nicméně především v Řecku, lidé čelí de facto válečnému stavu, který je na denním pořádku, přestože žádná válka formálně vyhlášena nebyla. Někteří Řekové nevidí světlo na konci tunelu a čím dál tím více z nich si dokonce dobrovolně bere život; míra sebevražd v Řecku stoupá v závislosti na stále tvrdších dopadech "úsporných opatření" nedemokraticky ordinovaných Evropskou centrální bankou, Evropskou komisí a Mezinárodním měnovým fondem -- takzvanou trojkou. Ta pouze diktuje, aniž by byla podrobena jakékoliv demokratické kontrole. Tvrdý macešský postoj EU vůči Řecku či Španělsku jednoznačně vyvrací teze o integraci; jakmile jde do tuhého, v ulicích dojde i na krev.

Politoložka Susan Georgeová před dvěma lety označila Evropskou unii za " nejvíce protidemokratickou a neoliberální instituci v dějinách", když kritizovala ekonomickou politiku EU, jež podle jejích slov "zase jednou obohatí elity na účet obyčejných lidí". Georgeová uvádí, že EU vůči slabším partnerům prosazuje prostřednicím takzvaných Dohod o ekonomickém partnerství (EPA) politiku, která vyžaduje, aby rozvojové země odstranily veškeré překážky, aby neblokovaly "svobodu" evropských nadnárodních společností. Řada vlád z Afriky, karibské a tichomořské oblasti tomuto tlaku podlehla, aby nepřišla o obchodní preference a pomoc, dodává Georgeová.

Ocenění v nesprávných rukách

Je smutné, že na českém mediálním záhumenku imbecilita Hradu překřičí naprosto legitimní kritiku aktivit EU zleva, přestože můžeme sdílet jeho nesouhlas s udělením ocenění. Podepisuji facebookový status slovenského politologa Eduarda Chmelára, který cituji v původním znění a s autorovým svolením: "Zasa budem za zlého, ale udelenie Nobelovej ceny mieru Európskej únii považujem za nemiestny žart. Keby ju dostal Schuman a Monnet, Spaak a De Gasperi, Spinelli a Delors -- tlieskam. Ale keď ocenia nadnárodnú štruktúru, mám chuť sa spýtať, kedy začnú oceňovať budovy, letiská a prístavy, prípadne pláž Omaha. Podľa môjho výkladu je dokonca udeľovanie cien takýmto telesám porušením Nobelovho testamentu, ktorý si želal, aby bolo toto ocenenie odovzdávané ĽUĎOM. Nehovoriac o tom, že mi je na zvracanie, ak sa na takto všeobecne formulovanej cene priživia aj takí ľudia ako Barosso, van Rompuy, lady Ashton alebo jeden z najmilitantnejších diplomatov ostatných dvoch desaťročí Javier Solana... Túto cenu by mali dostávať odvážni jednotlivci, nie inštitúcie, ktoré sú za svoju činnosť štedro platené."

Nobelova cena míru pro EU je skutečně absolutní fraška, jak ukazuje i řada příkladů z minulosti, kdy byli touto cenou obšťastněni i tak obludní váleční zločinci, jako je Henry Kissinger. To, že Evropa byla po staletí centrem nejhoršího násilí na světě ještě z EU, která překlenuje maximálně kapsy německých (a francouzských) bank a která od samého začátku sloužila především politickoekonomickým elitám, patrona míru skutečně nedělá. Co na to mohou říct kupříkladu drobní zemědělci na globálním Jihu, jež systematicky ničí zemědělská politika EU (CAP), Íránci zasažení drastickými sankcemi EU, či houfní migranti před branami postkomunistické železné opony, kteří projít dále nemůžou atp..?

Členské země EU sytí válečné konflikty

Tvrzení, že se EU podílí na zachování míru, také vyvrací prodej zbraní členských států do zemí, kde probíhají násilné konflikty. Unijní podpora některých diktátorů (Kaddáfí, Zenawi...) by měla být minulostí, jak veřejně prohlásil český diplomat a eurokomisař Štefan Füle. Nebo to snad mimo hranice "pevnosti Evropa" neplatí? A jak se ti, již nyní velebí "nobela" za mír pro EU, srovnají s faktem, že dva přední státy EU vedly útok na Libyi (alespoň na papíře), který byl z hlediska zabránění násilnostem (jak zásah v OSN ospravedlňovalo NATO) naprostou katastrofou s desítkami tisíc mrtvých, a který destabilizoval širší region? Vedlejším účinkem bombardování této severoafrické země (vedle stovek až tisíců usmrcených, posílení islamistických skupin, včetně maghrebské odnože Al-Kajdy, rozsáhlého mučení a vraždění ) byl puč v Mali. Nyní "socialistický" prezident klíčové země EU Francois Hollande hodlá podpořit válečné hrátky právě v Mali. Jak orwellovské! Co říkají destruktivní angažovanosti de facto všech větších zemí EU v agresivních válkách v Iráku a Afghánistánu? EU představuje klíčového hráče na Středním východě, jenž silně podporuje Izrael ve všem, co provádí Palestincům, nechal se v reakci na letošní udělení Nobelovy ceny za mír slyšet britsko-pákistánský autor a politický komentátor Tarik Ali. A konečně -- Evropa se spojila se Spojenými státy v budování agresivní globální síly, která vnucuje svou vůli zbytku světa.

Následky zemědělské politiky EU v chudých zemích

Ovšem skutečnou zkázu pro miliony neviditelných lidských bytostí představuje zemědělská politika Evropské unie (CAP), o jejíchž děsivých dopadech se toho u nás moc neví. Tato politika je tvrdě kritizována kvůli ničivým následkům, které pustoší lokální hospodářské systémy v ekonomicky málo rozvinutých zemích. Zemědělské produkty dotované Evropskou unií zaplavily trhy v Africe, Latinské Americe a Asii, a tamní nabídka nemohla konkurovat plodinám tak nízkých cen (zemědělské plodiny z EU byly na tyto trhy exportovány za nižší ceny, než představovaly náklady na jejich produkci). Řada nevládních organizací vypracovala případové studie o tom, kolik škod v těchto oblastech napáchaly zemědělské exporty sušeného mléka, hovězího masa, konzervovaných rajčat, bavlny nebo mražených kuřat. Studie organizace Oxfam se zabývá dopady CAP v případě klíčových komodit -- cukru a mléčných výrobků v Mosambiku, Indii a na Jamajce. CAP podle Oxfamu prohlubuje už tak žalostnou životní mizérii drobných farmářů; jde vlastně o další nevyhlášenou válku Evropské unie proti dokonale bezbranným obětem, o níž Nobelův výbor neví.

Na druhou stranu k čemu je ocenění, jež dnes málokdo bere za skutečně prestižní -- i kvůli řadě pochybných vítězů. Již jen existence alternativního ocenění, jež získávají konkrétní osobnosti za konkrétní mírové aktivity a nikoliv represivní instituce či váleční zločinci, sama o sobě je výmluvná a vrhá na existenci Nobelovy ceny za mír věru špatné světlo.

0
Vytisknout
5913

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2012