Emilia Balážová: Romská muzika, latino i disko, to je moje

17. 10. 2012 / Pavel Pečínka

Domluvit romsky i česky stejně jako slovensky nečiní Emilii Balážové potíž. Její matka se narodila v Brně a otec v Hustopečích. Otec ale pak bydlel ve slovenské Skalici a matka na Slovensku v Holíči. Celá rodina Balážových teď bydlí v Holíči. "Ne, ne, tak z muzikantské rodiny nepocházím," vrtí hlavou Emílie při trochu už stereotypní otázce. "Můj otec byl dělník u vodohospodářských staveb Veselí a matka pracovala na Slovensku ve výrobně obuvi," vysvětluje. Emilie má dva sourozence - její starší sestře je 29 let a má dvě holčičky, bydlí taktéž na Slovensku a s Emilií jsou jak dvě důvěrné kamarádky. Nejmladší je bratr Emilie - je mu sedmnáct, učí se na kuchaře, má rád fotbal a hraje na klávesy.

Romština byla doma u Balážů normální věc. "Jsem ráda, že se romština udržuje protože, že máme svoji vlastní řeč. Za to, že jsem Romka, se nestydím," hlásí se ke svému jazyku Emilie. Dilema, jestli je podnětnější romské či neromské prostředí, Emilia příliš neřešila. "Ono to vlastně bylo odmalička kolem mě tak půl napůl a je to tak dodnes. Mám hodně kamarádů Romů i Neromů," vypočítává.

Na "základku" Emilia chodila v Holíči. "Když jsem vychodila 9. třídu, otec odletěl do Irska za prací a my asi po roce odletěli za ním. Tam jsem s bráchou pokračovala ve škole, celkově jsme tam strávili asi 6 let. Pak už v Irsku práce tolik nebylo, takže jsme jeli zpátky na Slovensko," popisuje Emilia rodinné putování po Evropě.

S diskriminací jsem se ve školním prostředí se Romka z česko-slovenského pomezí podle svých slov setkala málokdy: "Tuším, že v první nebo druhé třídě mně pár spolužáků nadávalo, že jsem Cigánka. Ale pak se to vyřešilo a od té doby nic. Já jsem kamarádský typ, takže nemám s tímhle nějaký problém."

Pokud jde o samotné předměty, ve škole Emiliu nejvíc bavilo kreslení, hudební výchova, tělocvik a vaření. V Irsku pak povinně kvůli odlišným zákonům chodila Emilie na střední školy. "Měla jsem před sebou ještě jeden, poslední rok. Jenže se mi tam naskytla práce, tak jsem pracovala, a pak už jsme zase jeli domů na Slovensko," vyčítá si trochu.

S přítelem, se kterým Emilia byla už v Irsku, mám roční dceru Timejku. "Je to moje srdíčko, bez ní bych si asi tenhle život neuměla představit," říká.

Na závěr se Emilie ptáme na její záliby. "No prostě hudba, tanec, zábavy či diskotéky, romská muzika nebo hip hop, latino, disko, to je moje," dokazuje svůj temperament.

Vychází v Romano hangos 17/2012ZDE a ZDE

0
Vytisknout
3701

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2012