(Ne)zodpovědní proti (ne)zodpovědným

15. 10. 2012 / Marek Řezanka

Krajské volby a první kolo voleb senátních jsou u konce. Kdo má důvod jásat? Pro koho jsou jejich výsledky fiaskem? A co z těchto voleb plyne pro občany České republiky?

Relativně krátce před vyhlášením voleb se změnila jejich zákonná úprava, když zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, byl poslaneckou novelou upraven. Při vyhodnocování výsledků hlasování je pro posun na první místo kandidátky postačujících 5 % preferenčních hlasů (oproti dřívějším 10 %). Novela také zavedla možnost volby s voličským průkazem.

Atmosféra před volbami se nesla především v duchu masové nespokojenosti lidí s kabinetem Petra Nečase. Promítla se zde dlouhodobá frustrace lidí z neřešených korupčních kauz vládních představitelů, z jejich přezírání opozičních návrhů na zmírnění dopadu škrtů na střední a nižší vrstvy společnosti a z neuspokojivého stavu právního státu (kauzy R. Janouška, M. Dalíka, P. Drobila ad.).

Z voleb se do určité míry stal protestní happening, kdy se voliči rozhodli volit vládě natruc, a nevoliči zůstali opět v převaze. Krajských voleb se zúčastnilo přibližně 37 % oprávněných voličů. Nejvyšší volební účastí se mohla pochlubit Vysočina, nejnižší kraj Karlovarský.

Oproti minulým krajským volbám významně narostl počet neplatných hlasů (více než tři a půlkrát). Za tím je možné vysledovat výzvu Hnutí za Přímou demokracii, která voličům vzkázala, ať se k volbám dostaví a deklarují svůj názor -- buď podpoří kandidáta hájícího principy přímé demokracie, nebo, nenachází-li takového, vhodí do urny na půlku přetržený hlasovací lístek.

HzPD upozorňuje na to, co považuje za dysfunkčnost současného volebního systému, na nějž mají upozornit právě neplatné hlasy. Jejich podíl se blíží pětiprocentní hranici, nezbytné pro úspěch jakékoli strany či hnutí. To není málo.

Pro obě nejsilnější parlamentní strany jsou krajské volby varováním. ČSSD i ODS ztratily sta tisíce hlasů a desítky mandátů. Vítězem voleb je pak v tomto ohledu KSČM, která oproti minulým volbám více než sto tisíc hlasů a 68 mandátů získala.

Volbu KSČM rozhodně nelze interpretovat jako volání občanů po totalitě. Faktorů je zde třeba hledat více.

1) Truc vládním stranám, které mj. spekulovaly o zákazu KSČM.

2) Iluze voličů, že KSČM nebude v současném systému podléhat korupčním svodům jako nejsilnější parlamentní strany a jako strany vládní koalice.

3) Vzkaz politikům, že zde žijí lidé, jejichž problémy nikoho nezajímají, a jejichž situace je elitám ukradená. Místo nějakých demonstrací na náměstích se lidé vydali volit stranu, která má u establishmentu punc "nežádoucí".

4) Zprofanování pojmu demokracie a právního státu.

5) Vzkaz ČSSD, že voliči chtějí jednotnou "levici", a přejí si zrušení Bohumínského usnesení, které ČSSD kooperaci s KSČM zakazuje (a s dalšími extremistickými stranami, kde mj. figuruje dokonce Levý blok).

Takovéto výsledky KSČM by nikdy nebyly možné, kdyby v České republice nebyl závažně porušen sociální smír a kdyby rétorika vládních stran často nezaváněla argumentací třídního boje (např. při oceňování bratrů Mašínů, v případě prosazování tzv. církevních restitucí či nálepkováním odborářů a demonstrantů na Václavském náměstí pojmem "lůza").

Účast v krajských volbách je nízká, i když žádných extrémů nedosahuje. Přesto je zapotřebí si uvědomit, že většina voličů z jakýchkoli důvodů neměla koho volit.

Jak bude vypadat diskuse na téma (ne)zodpovědnosti nevoličů a těch, kteří volit šli? Je zodpovědnější volit stranu, která se stále dostatečně nedistancovala od politiky KSČ v padesátých letech a která nadále nepovažuje osmašedesátníky za hodny uznání, a v normalizaci nespatřuje nic zhoubného?

Jak budou tito voliči reagovat, selže-li KSČ (respektive, bude-li se chovat systémově) a začnou-li se vynořovat i její korupční kauzy? Stane se snad pro ně jedinou "čistou" alternativou k fašismu inklinující DSSS?

Toto jsou otázky, které by nás zajímat měly, a které by strany nazývající se levicovými neměly utopit na dně poháru povolebního nadšení.

Více než euforie je na místě obezřetnost. Skutečně výsledky krajských voleb zapříčiní pád vlády, který si přeje většina voličů? Kdo má v paměti vývoj po minulých krajských volbách, ví, že Topolánkova vláda se poroučela až mnohem později, a v konečném důsledku svým pádem připravila půdu pro nový "pravicový" kabinet.

Očekávat dnes vznik nějaké přelomově nové strany není na místě. Lidé po výkonu Věcí veřejných a jejich odštěpenci LIDEM z "neotřelých" subjektů na politické scéně vystřízlivěli.

Je zde naprosto jiná hrozba, a to je návrat prezidenta Klause do vedení ODS. Klause, který tvrdě kritizuje Evropskou unii, zdánlivě se vymezuje negativně vůči církevním restitucím a který soustavně v poslední době kritizuje vládu P. Nečase i jeho samotného.

"Prezident považuje výsledek voleb za tak jasný, jednoznačný a srozumitelný, že žádné složité interpretace k němu nejsou nezbytné. Je přesvědčen, že výsledku voleb každý rozuměl a každý si z nich vyvodil sám pro sebe patřičné závěry," informoval o stanovisku dosavadní hlavy státu její mluvčí, R. Ochvat.

Je nespokojenost lidí pouze o tvářích? Stačí, aby zmizely obličeje P. Nečase, M. Kalouska či A. Vondry - a naštvanost voličů pomine? To by bylo špatným vysvědčením pro nás všechny. Václav Klaus rozhodně nepředstavuje k současné vládě alternativu.

Pokud by nás na výsledcích krajských voleb mělo něco znepokojovat, jsou to nárůst preferencí DSSS, až povážlivě pohotová a flexibilní reakce ČSSD na možné zrušení Bohumínského usnesení (nikoli z důvodů ideových, ale praktických) a hrozba přílišného sepjetí ČSSD s KSČM. "Pravici" stačí potom málo. Výrazně zdiskreditovat KSČM -- a na základě toho smést celou "levici". Že se to nemůže stát?

Stačí nemnoho. Například to, aby útočník, který bude mířit na politika (toto by mělo být nepřijatelným jednáním, i když jde "pouze" o airsoftovou zbraň), držel v ruce zbraň reálnou -- a po útoku se přihlásil ke KSČM. Možností diskreditace je samozřejmě více. Své by mohl vyprávět D. Rath.

Největší hrozbou ovšem je, že voliči si od KSČM slibují nereálné -- a budou velmi brzy rozčarováni.

Jak potom bude volit "zodpovědný" volič, který by si měl vždy umět někoho z kandidujících vybrat?

I když do voleb zasáhla také výzva protikorupčního guru K. Janečka, aby lidé volili malé strany, žádná z malých stran nezaznamenala pozoruhodnějšího výsledku.

Janeček v sobotním rozhovoru pro Právo mj. prozradil, že nechápe, "jak někdo může volit komunisty."

Nemusí s takovou volbou souhlasit, ale pokud analyzuje stav české společnosti v posledních dvou letech, chápat by ji měl. To by ovšem nesměl být jednoznačným zastáncem současného politického a ekonomického systému a snít svůj sen o ráji na zemi do deseti let.

"Bude to možná znít naivně, ale já jsem přesvědčen, že to je velmi reálné: budu žít ve společnosti s vysokými morálními hodnotami, kde budou lidé mít kvalitní a spokojený život, v němž budou vytvářet hodnoty a užívat radosti."

Jaké lidi to má pan Janeček vlastně na mysli? Skutečně i ty, kteří jsou již alergičtí na protitotalitní argument s frontou na banány, když na vitaminy nemají ani pomyšlení, a s každým dalším dnem bez práce jim tečou nervy?

Právě Janečkovu (a jemu podobných) vizi rajské společnosti, která se odvíjí toliko od participace na moci lidí s "vysokým morálním kreditem", HzPD zpochybňuje, když poukazuje na neexistenci morálního kreditu systému jako takového. Morální kredit jednotlivců potom nedokáže základní principy tohoto systému změnit, naopak, systém změní je (nebo je semele).

První kolo senátních voleb pouze potvrdilo trend, kdy vládní koalice ztrácí, a KSČM posiluje. Jako symbol těchto voleb je možné uvést postup J. Dolejše z prvního místa v Praze 8. Ani M. Potůček, dlouhodobě rozvíjející své představy o sociální politice, ani Lenka Procházková, která významně přispěla k zablokování stávající podoby církevních restitucí, neuspěli. Potůčkovi chybělo nějakých sto hlasů, Procházkové potom mohlo přitížit, že byla na kandidátce nenáviděných a odepsaných Věcí veřejných, a že z médií zase tak známou veřejnosti není.

Postoj k problematice korupce dali voliči najevo volbou L. Michálka (kterého vnímají jako bojovníka proti korupci, konkrétně v kauze exministra Drobila) v senátních volbách na Praze 2 či volbou J. Pospíšila v Plzeňském kraji (v rámci krajských voleb).

Nakolik si zde voliči jednotlivé kandidáty zjednodušeně nekriticky idealizují, je dalším bodem k úvaze. Minimálně v případě Pospíšila je na místě zamyslit se nad jeho kroky ohledně občanského zákoníku či se věnovat možnému předražení zakoupené budovy pro detenční ústav z doby jeho působení ve vládě (dal k zakoupení budovy svůj souhlas).

Je možné, že senátní volby ovlivní volbu prezidentskou? Stále není zřejmé, zda KSČM (dnes již jako faktický vítěz krajských voleb, třebaže celkově zvítězila pouze ve dvou krajích) postaví svého prezidentského kandidáta, nebo svou podporu vyjádří někomu jinému, např. M. Zemanovi, J. Bobošíkové či T. Okamurovi.

Nerýsuje se v osobě J. Dolejše kandidát KSČM na hlavu státu České republiky? Když dokázal zvítězit v prvním kole v Praze 8 (Praha je vnímána jako bašta pravice), neuspěl by i celorepublikově? Navíc je možné, že podpoří-li ho ČSSD a Lenka Procházková, nad svou soupeřkou z ODS ve druhém kole senátních voleb zvítězí.

Každopádně nějaký důvod k přehnanému veselí český občan nemá. Lze očekávat gradaci útoků na "levici" a prohlubování nenávisti mezi přívrženci českých "pravicových" a "levicových" stran. Nějaké zásadní zlepšení sociální situace středních a nižších vrstev se zatím čekat nedá, navíc je nutno počítat s turbulencemi uvnitř neoliberálně se profilující EU, a americké prezidentské volby také nevěstí pro svět nic dobrého.

Jedinou dobrou zprávou tak je, že minimálně určitý podíl voličů šel po volbách spát s blaženým pocitem splněné občanské povinnosti a s potěchou na duši, že zodpovědnost zvítězila nad nezodpovědností.

Obávám se, že takto jednoduché to opravdu není.

0
Vytisknout
5679

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2012