Ctí i majetkem

16. 10. 2012 / Alex Koenigsmark

Kdysi, před dvaadvaceti léty, jsem na ministerstvu kultury nechal přeložit jeden rakouský zákon, týkající se kultury, abychom se nezdržovali jeho vymýšlením; podle mého názoru stačilo několik drobných úprav a zákon mohl být schválen. Ozval se však veliký křik, že mechanicky takto přenášet legislativu naprosto nelze, fuj, máme svoje specifika. Později, když Vladimír Mečiar stále hovořil o "našich slovenských špecifikách", jsem si na to často vzpomněl.

Volby do krajů jsme absolvovali a příští legrace bude přímá volba prezidenta. O tom, že bez dalších úprav je to jenom takové šidítko, aby dítě něco dumlalo a neotravovalo, už jsem se zmínil a nebudu to opakovat.

Chci se jen pozastavit nad jednou zajímavostí. Jsou země, kde se prezidenti volí přímo trochu déle, než u nás a kde bychom asi měli sbírat zkušenosti. Nesbíráme, zdá se mi. Nemám na mysli třeba Ameriku, to je přece jen opravdu jiné "špecifikum", ale co třeba Francie? Pojďme se věnovat jen jednomu bodu -- ve Francii si musí prezidentský kandidát zvolit mandatáře, nějakou osobnost, která zaručuje financování jeho kampaně svou integritou a autoritou.

U nás by to vypadalo řekněme tak, že prezidentský kandidát Ladislav Jakl by si zvolil mandatáře a garanta pana Petra Hájka, který by dozíral na správnost a zveřejňování každé koruny, kterou by kandidát Jakl od někoho dostal a na co by ji utratil, a to jak svou ctí, tak majetkem.

Dostává se mi samozřejmě námitky, že za tak příšerných okolností by nikdo mandatářem být nechtěl. V tom je ale právě to jádro pudla a naše české špecifikum -- proč by pan Hájek neměl panu Jaklovi důvěřovat? Proč by pan Jakl neměl důvěřovat panu Hájkovi? Vždyť se dlouho znají a jsou úzkými spolupracovníky. No právě proto, zazněla samozřejmě česká odpověď na nahrávku na smeč.

Jenže já nevtipkoval. Myslím si totiž někde na dně ironické fejetonistické duše, že cestička k nápravě veřejných věcí u nás vede přes ta kouzelná slůvka "svou ctí" -- a neškodí dodat, aspoň zpočátku, také "svým majetkem". Právě proto se bude samozřejmě ozývat strašlivý křik a pokřik a hluk a nářek nad nevhodností cizích modelů do našich specifických vod. Leč opak, milý Watsone, opak je pravdou...

0
Vytisknout
5190

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2012