Soud s Rathem je menší zlo

24. 5. 2012 / Boris Cvek

Po jednání Mandátového a imunitního výboru (MIV) s Dadivem Rathem jsem slyšel v Radiožurnálu vyjádření několika členů tohoto výboru k celé věci. Byli to pan Jiří Dolejš (KSČM), Radek John (VV) a Stanislav Křeček (ČSSD).

Šokovalo mne vyjádření pana Johna, které se pak opakovalo stále dokola ve zpravodajských relacích. John vynesl ven informaci o tom, jak prý z odposlechů plyne, že si Rath nestoudně liboval nad miliony ukradenými z veřejných peněz. Jsem hluboce přesvědčen, že rolí MIV není vynášet takové věci ven a komentovat vyšetřování či přímo dělat nějaké právní či morální závěry ohledně celého případu. John stále funguje spíše jako bulvární novinář a ne jako člen výboru Sněmovny, jemuž se dostávají do rukou citlivé informace. Zatčení Davida Ratha nemá být přece posouzeno Sněmovnou na základě toho, že si MIV učiní názor o jeho vině či nevině. Rath má být vyšetřován a souzen proto, aby se jeho vina či nevina mohla najít a prokázat před nezávislým soudem. Otázkou je, zda v daném případě zaslouží nějakou ochranu jako poslanec, který je perzekvován za své názory exekutivou. Logika pana Ratha říká, že proti němu existuje obrovské spiknutí policie, státních zástupců, vlády a zřejmě i soudů, čili nezávislý soud pro něj v ČR neexistuje. A jistě má aspoň částečně pravdu v tom, že veřejnost a média ho již odsoudily, což vydává velice špatné svědectví o úrovni právního vědomí v ČR. Na druhou stranu trvání na imunitě Davida Ratha vůči trestnímu stíhání a soudnímu líčení by vůbec ničemu nepomohlo. Pak by si už poslanci mohli dělat úplně, co chtějí, a když by je u toho někdo načapal, svedli by to na spiknutí a zaštítili by se imunitou. V Česku žijeme v marasmu, to nepochybně. Mám-li si však vybrat, je soud s Davidem Rathem cestou k mnohem menšímu marasmu než trvání na jeho poslanecké imunitě.

0
Vytisknout
6312

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2012