EXKLUZIVNĚ Informace z utajeného jednání mandátového výboru

23. 5. 2012 / Martin Kunštek

Považuji za nutné korigovat některé nepřesnosti publikované v tisku a mimo jiné i v BL (Josef Brož -- Konkláve poslanců ve vile Spiritka). Mandátový a imunitní výbor ještě nejednal o návrhu na vydání poslance Ratha ke trestnímu stíhání. Zabýval se pouze otázkou, zda potvrdit souhlas k zadržení poslance Ratha vydaný předsedkyní Sněmovny Miroslavou Němcovou.

Zdá se Vám to týden poté absurdní? Řadě poslanců to také tak přišlo. Včetně těch z vládního tábora. Ve vile Spiritka, kterou, jak Josef Brož správně uvedl, spravuje Správa služeb Ministerstva vnitra, a kterou občas využívá k výjezdním zasedáním bezpečnostní výbor (dříve též Výbor pro obranu a bezpečnost), protože tento objekt je vybaven sklepní místností zajištěnou proti odposlechům, se odehrálo několik věcí.

  • Poslanci vyslechli stanovisko Davida Ratha, který ostře kritizoval postupy policie a dozorující státní zástupkyně. „První den bylo zveřejněno, že se u Ratha našel samopal vzor 58 a 30 milionů pod podlahou. Nakonec se ukázalo, že 30 milionů se našlo u Pancové a ne u Ratha. Stejně tak je to se samopalem. Nebylo to u Ratha a nebyl to samopal, ale běžná myslivecká puška“, řekl Rath při jednání MIV. Výkon státní zástupkyně Bradáčové je podle něj krajně neprofesionální.
  • Poslanci řešili ústavnost Rathova zatčení. A někteří z nich přiznali, že si s tím nevědí rady. Odhlasovali tedy „posvěcení“ úkonu Němcové, protože už chtěli jít domů. Jako kardinálové na konkláve, které trvá už hodně dlouho. Návrh na souhlas prošel po závěrečném příspěvku poslance, který si nepřál uvést své jméno, který zněl takto „a co s tím teď jako máme dělat? Na tuhle situaci tvůrci Ústavy jaksi nepomysleli. Stejně už jsme mimo jednací řád...“.

Pro vysvětlenou: Rath „sedí“ ve vazbě na základě rozhodnutí soudu. A Sněmovna ani výbor nemá pravomoc toto rozhodnutí anulovat. To by mohl pouze nadřízený soud, nebo Ústavní soud. Toto rozhodnutí MIV má ve své podstatě právně nulitní význam.

Ústava v 27 odst. 5, stanoví, že „poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.).

Zákon o jednacím řádu v § 12 stanoví:

„ (1) Žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu Sněmovny k trestnímu stíhání poslance, jakož i oznámení o zadržení poslance při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci.

(2) Předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním zadrženého poslance soudu, a svoje stanovisko sdělí bez odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které zašle příslušnému orgánu do pěti dnů od jeho přijetí.“.

Jinak řečeno: MIV posoudí, zdali předsedkyně postupovala při vydání souhlasu k zadržení poslance v souladu se zákonem a podá o tom zprávu Sněmovně. Sněmovna pak může konstatovat, zda byl nebo nebyl při zadržení poslance porušen zákon. Nemůže však rozhodovat o vazbě. O té rozhoduje soud. A v případě poslance Ratha už rozhodl. Nadřízený soud by samozřejmě při zkoumání stížnosti na uvalení vazby měl brát v potaz názor Sněmovny na zákonnost zadržení. Pokud by odvolací soud shledal, že zadržení bylo nezákonné – a při tom není vázán stanoviskem Sněmovny – tak by samozřejmě měl poslance propustit.

Samostatnou otázkou pak je, jestli Sněmovna může rozhodnutí předsedkyně o souhlasu k zadržení poslance zrušit. Jednací řád ani Ústava tento problém výslovně neřeší.

Působnost Sněmovny je stanovena v § 50 jednacího řádu, který stanoví, že:

(1) Do působnosti Sněmovny patří zejména:

a) projednávat návrhy zákonů a vyslovovat s nimi souhlas,
b) schvalovat společně se Senátem volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakož i navenek a zákon o jednacím řádu Senátu,
c) usnášet se o zákonu o státním rozpočtu,
d) usnášet se o návrhu státního závěrečného účtu,
e) schvalovat zákonná opatření Senátu,
f) projednávat mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu a vyslovovat s nimi souhlas,
g) usnášet se společně se Senátem na vyhlášení válečného stavu,
h) vyslovovat společně se Senátem souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky,
i) společně se Senátem souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky,
j) volit na společné schůzi Sněmovny a Senátu prezidenta republiky,
k) usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad,
l) kontrolovat činnost vlády, jednat o důvěře vládě a usnášet se na vyslovení nedůvěry vládě,
m) projednávat odpovědi vlády a jejích členů na písemné interpelace poslanců zařazené na pořad schůze Sněmovny,
n) navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
o) volit a odvolávat členy Nejvyššího kontrolního úřadu,
p) volit a odvolávat předsedu a místopředsedy Sněmovny a stanovit počet místopředsedů,
q) zřizovat výbory a stanovit počet jejich členů,
r) zřizovat komise a stanovit počet jejich členů,
s) zřizovat vyšetřovací komise a stanovit počet jejich členů,
t) potvrzovat předsedy výborů v jejich funkci po zvolení výborem,
u) v případě nezvolení předsedy výboru výborem volit předsedu výboru a navrhovat výboru volbu nového předsedy,
v) vyslovovat souhlas s trestním stíháním poslance,
x) o odvolání poslance proti rozhodnutí v disciplinárním řízení (§ 16) a o odvolání poslance proti rozhodnutí předsedy Sněmovny o uložení pořádkového opatření (§ 19 odst. 2),
y) navrhovat rozpočet Sněmovny a rozpočet Senátu,
z) schvalovat pravidla hospodaření poslaneckých klubů s příspěvkem podle § 78 odst. 2 a 4,
za) usnášet se o vyjádřeních k návrhům aktů a dokumentů Evropské unie,
zb) schvalovat na návrh vlády úplatné nabývání aktiv Českou konsolidační agenturou v případě, že úplata za převody těchto aktiv přesáhne v jednom kalendářním roce 1 mld. Kč.

(2) Sněmovna vykonává i další působnost, stanoví-li tak zákon.“.

Není zde tedy výslovné zmocnění k tomu zrušit rozhodnutí předsedy o souhlasu k zadržení poslance. Na druhou stranu platí, že podle § 71 „Své vnitřní poměry a podrobnější pravidla svého jednání upravuje Sněmovna usnesením.“. Takovým usnesením je vázán i předseda (předsedkyně), stejně jako každý jiný poslanec. Problémem je otázka, zdali je toto případ "vnitřních poměrů"? Celý proces ostatně není dost podrobně v zákonech popsán a postup vzbuzuje řadu otázek. Které nakonec bude řešit zřejmě Ústavní soud.

Zde je též pro lepší pochopení toho, co se stalo, na místě ještě dodat, že souhlas se zadržením poslance a vydání poslance k trestnímu stíhání jsou dva oddělené procesy. Ti, kteří tvrdí, že poslanci již Ratha vydali, plácají nesmysly z neznalosti práva.

Vydat poslance ke stíhání může pouze Sněmovna jako celek podle čl. 27 odst. 4 Ústavy: „ (4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.“.). Zatím co k zadržení poslance stačí souhlas předsedy Sněmovny podle čl. 27 odst. 5 Ústavy („ (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.“.

Jde tedy o dva samostatné akty na základě dvou žádostí.

Jednání MIV rozhodně nevypadalo tak jednoznačně, jako výsledek. Od poslanců zazněla řada otázek, která podle jejich názoru nebyla přesvědčivě zodpovězena. Např.:

  • Na základě čeho byl Rath zadržen? Existuje znalecký posudek, který by konstatoval, že rekonstrukce zámku Buštěhrad byla nadhodnocena? Police přiznala, že neexistuje. Její zástupce přiznal, že se opírali především o odposlechy. Jeden z poslanců při jednání uvedl, že tím policie obhajobě doslova „nabila“ na smetení žaloby z procesních důvodů. (Po jednání MIV jsem měl možnost hovořit s několika poslanci, kteří se jednání účastnili. Popisovaný průběh byl vzájemně potvrzen. Žádný z poslanců však nebyl ochoten souhlasit s tím, že bude uvedeno jeho jméno, protože některé části jednání probíhali v režimu „tajné“ – pozn. aut.) Jde o zásadní právní problém. Fakt, že byl vybrán nový projektant a vypracován nový projekt, z hlediska práva neznamená, že projekt je předražen. Také do něj mohly být zakomponovány nové práce, se kterými původní projekt nepočítal. Bez znaleckých posudků nelze stanovit, jestli jde o předražení, nebo nutnou změnu. A bez náležitého posouzení těchto skutečností nelze říci, zdali byl spáchán trestný čin. A proto nelze posoudit, jestli policie poslance Ratha přistihla při páchání trestného činu. Samotné držení částky větší než ekvivalent 15 000 EUR (cca 375 000,- Kč) není v ČR trestným činem, ale přestupkem, za nějž se ukládá pokuta ve správním řízení. Takže vlastně ani nelze posoudit, zdali předsedkyně Sněmovny jednala správně.
  • Jaká škoda byla spáchána? Tento aspekt je nutný posoudit mimo jiné proto, aby bylo jasné, zdali byl spáchán trestný čin, a též které státní zastupitelství a který soud jsou příslušní pro provádění a autorizaci úkonů trestního řízení. Nebylo zodpovězeno. Bylo přiznáno, že „možná může jít o škodu nad 150 milionů...“. Což by mělo dozorovat Vrchní státní zastupitelství. Policie ani státní zástupkyně neví, jaká je vlastně škoda!!! Jde opět o zásadní právní problém. Listina základních práv a svobod stanoví, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci. Takže se může ukázat, že trestní řízení bylo prováděno nepříslušným orgánem. Což je zákonný důvod k jeho anulování.
  • Co je to prostorový odposlech? Policie záznamy z kanceláře obviněné Pancové považuje za stěžejní důkaz, na němž stojí trestní stíhání. Poslanci debatovali o tom, zdali to je institut, o němž hovoří § 88 odst. 1 a následující trestního řádu („Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.“) Na místě bylo též argumentováno tím, že existují soudní rozhodnutí, která prostorový odposlech nepovažují za důkaz, použitelný před soudem, protože na rozdíl od záznamu telekomunikačního provozu, které jsou prováděny na soudem zapečetěném zařízení, u nich nelze zajistit jejich konzistenci a věrohodnost. Podle některých soudních rozhodnutí jde pouze o operativní nástroj, který může být použit ke získání dalších důkazů. Nemůže však sloužit jako jediný důkaz k odsouzení. Tento problém ještě nebyl prejudikován Nejvyšším soudem, takže oba právní výklady (že to je důkaz, i že to není důkaz použitelný před soudem) jsou možné.
  • Proč police předložila pouze přepisy odposlechů? Poslanci neposlouchali žádný záznam. Takže prohlášení Radka Johna o tom, že to tam „šustilo“ bankovkami je pouze "obrazné". Na Spiritce „šustil“ pouze papír, na němž byly odposlechy přepsány. (Docela by mě zajímalo jak přepisovatel zachytil ono „šustění“ a jak došel k závěru, že jde o bankovky.) Tento fakt vyvolal ze strany poslanců otázky, proč jim nebyly předloženy originální záznamy aby si je mohli poslechnout. Odpovědí bylo, že „ZÁZNAMY ŠUSTÍ A BYLO BY JIM ŠPATNĚ ROZUMĚT“. Značná část předložených záznamů byla popsána poznámkami „týká se jiného případu“. Poslanci se dobře bavili.

Jen „na okraj“ policie přiznala, že odposlechy, které byly předloženy poslancům, nedisponuje obhajoba. Což je porušením ústavního práva na spravedlivý proces, protože obhajobě mají být k dispozici všechny důkazy, které má policie.

Po jednání se někteří poslanci sázeli, jestli stíhání povede k odsouzení Ratha. Část s nich si vsadila, že podle toho, co dnes viděli, bude žaloba smetena z procesních důvodů. Nejspíše v odvolacím řízení, protože prvoinstanční soud bude pod značným mediálním tlakem.

(Prvoinstanční soud je složen z jednoho profesionálního soudce a dvou laických přísedících. Ti mohou profesionála „přehlasovat“. Odvolací soud je složen pouze z profesionálních soudců, kteří mají větší tendenci posuzovat případ z přísně právního hlediska, než laičtí přísedící. Proto je také řada prvoinstančních rozsudků rušena z procesních důvodů. – pozn. aut.).

Poslanci též přiznali, že hlasovali pod tlakem. S tím, že věc dořeší teprve, až policie předloží žádost o vydání Ratha ke trestnímu stíhání. A pořádně si ji vyfutruje. Což nebude dříve než 6. června. Poslanci se shodli, že dříve se sejít nehodlají.

0
Vytisknout
28852

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2012