Selhání facebookové generace v Arabském jaru

25. 5. 2012

V seznamu potenciálně zvolitelných kandidátů probíhajicích egyptských prezidentských voleb chybí opravdový liberál - to znamená kandidát bez poskvrny z autoritářské minulosti a neprosazující v nějaké formě islamistickou agendu, napsal Francis Fukuyama.

Část viny leží na samotných egyptských liberálech. Dokážou zorganizovat protesty a demonstrace a vystupovat s často bezhlavou odvahou. Avšak nedokážou se domluvit na jediném kandidátovi a pak absolvovat zdlouhavou, nezáživnou, soustavnou práci při organizování politické strany, která se může zúčastnit voleb, okres za okresem. Politické strany existují proto, aby institucionalizovaly politickou participaci; ti kdo se dokázali nejlépe organizovat zaznamenali nejvyšší zisky. Zdá se, že Facebook produkuje ostré, oslepující záblesky na pánvi, ale nedokáže vygenerovat dostatek tepla po delší dobu, aby vytopil domácnost.

Neschopnost zorganizovat soudržnou politickou stranu byla chybou liberálních uskupení v mnoha rádobydemokratických tranzicích posledních dvou dekád. V kontrastu k tomu islamistické strany na Středním východě po léta přežívaly navzdory vážným represím, protože věděly, jak se zorganizovat. Nebyla to pouzezáležitost výběru kádrů a propagace ideologie; současně také žily mezi chudými a často jim poskytovaly sociální služby. Politické strany prosperují, protože jim o něco jde: Ne jen o opozici k diktatuře, ale o pozitivní program ekonomického růstu, sociální pomoci, nebo pomoci zemědělcům. Pokud byste se zeptali typického egyptského liberálního aktivisty, jaký má plán ekonomického rozvoje, nejsem si jist, zda byste obdrželi koherentní odpověď.

Scénář který se v Egyptě odehrál je důvěrně znám. Politolog Samuel Huntington ve své knize z roku 1968 nazvané Politický řád v měnících se společnostech (Political Order in Changing Societies) poznamenal, že revoluce nikdy neprovádějí chudí; dělají je aktivisté pocházející z městské střední třídy disponující možnostmi vzestupné sociální mobility, jejichž naděje a očekávání jsou zmařeny existujícím politickým systémem. V podobných povstáních pravidelně hrají klíčovou roli studenti.

Huntington nicméně pokračuje: Tento typ středostavovského jednotlivce takřka nikdy revoluci nedokončí, pokud se není schopen spojit s venkovskými masami. Studenti vědí, jak demonstrovat nebo vyvolat nepokoje, ale obecně nedokážou vyjít ze své vlastní ulity. Lenin a Mao byli oba mistrovskými organizátory a dokázali dosáhnout spojení s venkovem. To je cosi, co mnoha mladým liberálním aktivistům v době kterou popisoval Huntington uniklo, a v současnosti ovšem také.

Facebook, který se minulý týden stal veřejně obchodovanou společností, byl oceňován za to, že pomohl v mezinárodním měřítku vybudovat demokracii. Je pravda, že Facebook a ostatní sociální média demokratizovaly přístup k informacím a zjednodušily spolupráci. Tato média také napomohla krátkodobé mobilizaci davu a demonstrantů. Ale networking není totožný s budováním organizace. Pro tento účel potřebujeme jinou a trvanlivější platformu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5118

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2012