Předsedkyně Sněmovny Němcová a její kancelář by si měly přečíst celou Ústavu a zákon o Jednacím řádu Sněmovny

25. 5. 2012 / Martin Kunštek

Ředitelka kanceláře předsedkyně Poslanecké sněmovny a bývalá letitá poslankyně Alena Páralová ve svém článku "M. Kunštek v Britských listech neříká pravdu a zbytečně uráží" dospěla k závěru, že je třeba rozhodně odmítnout jako zcela scestnou představu pana Kunšteka o tom, že předsedkyně Poslanecké sněmovny měla neprodleně svolat mimořádnou schůzi celé Sněmovny. Paní ředitelka ve svém článku tvrdí, že "především jde o to, že sama předsedkyně nemůže podle zákona o Jednacím řádu žádnou mimořádnou schůzi svolat".

Může.

Každý má samozřejmě právo na odlišný právní názor. Považuji však na tomto místě za nutné i za pomoci citátů zákona č. 95/1995 Sb., o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád“) provést odlišný výklad. Zastávám názor, že předsedkyně Sněmovny měla svolat mimořádné zasedání pléna. Žádné ustanovení zákona jí v tom nebrání. Popíšu hned několik postupů, kterým lze ke svolání schůze dojít.

1) Přímý akt svolání schůze předsedkyní Sněmovny

Pravomoci předsedy sněmovny upravuje § 29 jednacího řádu, který stanoví:

㤠29

Předseda Sněmovny
(1) Předsedovi Sněmovny přísluší zejména
a) zastupovat Sněmovnu navenek,
b) přijímat slib prezidenta republiky,
c) přijímat prohlášení prezidenta republiky, kterým se vzdává svého úřadu,
d) navrhovat prezidentu republiky jmenování předsedy vlády podle čl. 68 odst. 4 věta druhá Ústavy,
e) přijímat slib členů Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) postoupit Senátu návrh zákona a návrh mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas,
g) postoupit prezidentu republiky k podpisu přijaté zákony,
h) zasílat předsedovi vlády k podpisu přijaté zákony,
i) podepisovat zákony a usnesení Sněmovny, popřípadě jiné listiny vydávané Sněmovnou.
(2) Předsedovi Sněmovny dále přísluší
a) povolat náhradníka na uprázdněný poslanecký mandát a vydat mu osvědčení, že se stal poslancem,
b) dávat souhlas, aby byl odevzdán soudu zadržený poslanec, který byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté,
c) stanovit pořadí, v němž jej budou místopředsedové Sněmovny zastupovat,
d) svolávat, zahajovat a ukončovat schůzi Sněmovny a společnou schůzi Sněmovny a Senátu,
e) v době přerušení zasedání svolávat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným termínem,
f) přerušit schůzi Sněmovny při nepořádku, nebo není-li Sněmovna schopna se usnášet,
g) jmenovat a odvolávat vedoucího Kanceláře.
(3) Předseda Sněmovny plní i další úkoly stanovené zákonem nebo úkoly, jimiž ho Sněmovna pověří. Vykonává i jinou působnost v případech svěřených zákonem České národní rady do působnosti jejího předsednictva, 7) nestanoví-li zákon jinak.“.

Z uvedeného je patrné, že předseda/kyně má zákonnou pravomoc svolávat schůze Sněmovny. Předsedkyně Němcová tedy mohla mimořádnou schůzi sněmovny svolat s odkazem na § 29 odst. 2 písm. d).

Považuji za samozřejmě, že naše Sněmovna nefunguje na principu carismu či putinismu. Je to kolektivní orgán. Pokud by poslanci dospěli k závěru, že schůze neměla být svolána, tak mohou neschválit program schůze a jednání by se samozřejmě nekonalo. Nic vážného by se nestalo. Pokud by poslanci naznali hlasováním, že svolání schůze byla chyba, tak by neschválením programu schůze mohli její průběh ukončit. A jít si po svých. Žádné zbytečné náklady by nebyly, protože většina z nich stejně byla v Praze kvůli zasedání výborů. Takže v případě neschválení programu mimořádné schůze by se mohli jít v klidu věnovat práci ve výborech.

Splést se může každý. Nečinit nic pokládám za horší postup, než udělat napravitelnou chybu.

S ex-poslankyní Páralovou samozřejmě můžeme touto cestou vést debatu, zdali zákonné zmocnění podle na § 29 odst. 2 písm. d) je dostatečným právním základem pro to, aby předsedkyně Sněmovny mohla svolat mimořádnou schůzi. Paní ředitelka svůj názor vyjádřený v článku textem:sama předsedkyně nemůže podle zákona o Jednacím řádu žádnou mimořádnou schůzi svolat. Vždy o ní musí požádat buď zákonem stanovená skupina poslanců nebo může být schůze svolaná na základě usnesení celé Poslanecké sněmovny či jejího organizačního výboru. V tomto konkrétním případě se na předsedkyni Sněmovny zatím nikdo s podobnou žádostí neobrátil.“. Zřejmě se opírá o (podle mého názoru) nesprávnou interpretaci § 51 Jednacího řádu, který stanoví, že

㤠51

Svolávání schůzí Sněmovny
(1) Schůze Sněmovny se konají v době zasedání Sněmovny.
(2) Schůze Sněmovny svolává její předseda, stanoví-li tak zákon, nebo na základě usnesení Sněmovny.
(3) Není-li v usnesení řečeno, kdy se má schůze konat, svolá předseda Sněmovny schůzi nejpozději do 30 dnů od přijetí usnesení.
(4) Požádá-li o svolání schůze Sněmovny alespoň jedna pětina všech poslanců, svolá předseda schůzi nejpozději do deseti dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání.
(5) V době přerušení zasedání může předseda Sněmovny svolat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným termínem, čímž je zasedání obnoveno. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně jedna pětina všech poslanců, a to nejpozději do deseti dnů od doručení žádosti. Žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání.
(6) O svolání schůze Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně pět dnů předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání; o takovém návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.“.

Její interpretace vychází z názoru, že předseda Sněmovny nemůže svolat mimořádnou schůzi sněmovny, jestliže jej o to nepožádá nejméně 1/5 poslanců (tedy 40 poslanců). Tato interpretace je nesprávná. Ustanovení § 51 odst. 4 ukládá předsedovi/kyni povinnost (tedy, že musí) svolat schůzi Sněmovny, když o to požádá 40 a více poslanců. To není vylučovací ustanovení, které by zakazovalo mimořádnou schůzi Sněmovny svolat, pokud o to nepožádá nejméně 40 poslanců.

Jako ochrana proti „zvůli“ předsedy – tedy aby si schůze nesvolával zbytečně a nebuzeroval tím poslance, nebo neznemožňoval jim pracovat ve výborech či si plánovat práci s voliči, je v zákoně zakotveno ustanovení § 51 odst. 6, které stanoví lhůtu, v níž musí být poslanci předem vyrozuměni o svolání schůze.

2) Svolání schůze cestou organizačního výboru

I pokud bychom přijali interpretaci ředitelky sekretariátu předsedkyně Sněmovny Páralové, že k svolání mimořádné schůze je nutné rozhodnutí organizačního výboru, tak předsedkyni Sněmovny nic nebránilo organizační výbor svolat. I k tomu jí jednací řád poskytuje příslušné pravomoci. Konkrétně ustanovení § 36 a § 46, které stanoví, že:

㤠36

(1) Schůze výboru svolává a řídí jeho předseda nebo jím pověřený místopředseda. Je-li předseda výboru nepřítomen, svolává a řídí schůze výboru některý z místopředsedů. Jsou-li předseda i místopředsedové nepřítomni, svolá a řídí schůzi výboru jeho člen, jehož tím výbor nebo předseda pověří.
(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, stanoví-li to Sněmovna nebo požádá-li o to předseda Sněmovny anebo alespoň dvě pětiny všech členů výboru. V takovém případě svolá schůzi výboru ve lhůtě stanovené Sněmovnou nebo do 15 dnů od žádosti předsedy Sněmovny anebo poslanců. V ostatních případech svolává schůze výboru na dny, které jsou určeny jako jednací dny výborů, pokud se výbor nadpoloviční většinou všech svých členů neusnese jinak.
§ 46
Organizační výbor
(1)Organizační výbor tvoří jeho předseda, kterým je předseda Sněmovny, místopředsedové výboru, kterými jsou místopředsedové Sněmovny a další členové výboru navržení poslaneckými kluby a ustavení podle zásady poměrného zastoupení.
(2) Organizační výbor může zvolit ze svých členů další dva místopředsedy výboru.
(3) Jednání organizačního výboru je neveřejné, pokud se výbor neusnese jinak.
(4) Organizační výbor organizuje a koordinuje práci orgánů Sněmovny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a usneseními Sněmovny. Při plnění těchto úkolů mu přísluší zejména
a) připravovat schůze Sněmovny, společné schůze Sněmovny a Senátu a navrhovat předsedovi Sněmovny jejich termín a pořad,
b) stanovit usnesením dobu vyhrazenou pro pravidelné jednání orgánů Sněmovny,
c) doporučovat předsedovi Sněmovny zařazení návrhů zákonů, mezinárodních smluv vyžadujících souhlas Parlamentu, zákonných opatření Senátu, popřípadě jiných návrhů do návrhu pořadu schůze Sněmovny a navrhovat, kterému výboru, popřípadě výborům mají být přikázány,
d) doporučovat předsedovi Sněmovny, aby Sněmovně předložil návrh usnesení o povinnosti člena vlády dostavit se osobně na schůzi Sněmovny,
e) schvalovat plán zahraničních styků delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců,
f) rozhodovat o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců, a to i mimo schválený plán zahraničních styků,
g) připravovat návrh rozpočtu Sněmovny pro jeho projednání ve Sněmovně a projednávat jeho plnění,
h) žádat poslanecké kluby o předložení dokladů k čerpání příspěvků poskytnutých z rozpočtu Sněmovny na úhradu jejich nákladů.

Z uvedeného je jasně patrné, že předsedkyně Sněmovny (jakožto předsedkyně jejího organizačního výboru) mohla svolat mimořádný organizační výbor. A ten pak na její návrh, nebo na návrh někoho jiného mohl podle § 46 odst 4 písm. a) svolat mimořádnou schůzi Sněmovny.

3) svolání schůze cestou 40 poslanců

I v případě, pokud by předsedkyně Sněmovny zastávala názor, že ani jeden z výše popsaných postupů není přípustný, tak jí podle mého názoru nic nebránilo v tom obejít dalších 39 kolegů a společně požádat o svolání mimořádné schůze. Již v intencích toho, co píše paní ředitelka Páralová.

KDO CHCE A UMÍ TEN HLEDÁ (A VĚTŠINOU NAJDE) ZPŮSOB, JAK UDĚLAT SPRÁVNOU VĚC – TEDY POSTUP PODLE ÚSTAVY. KDO NECHCE NEBO NEUMÍ, TEN PAK MUSÍ HLEDAT TRAPNÉ VÝMLUVY.

0
Vytisknout
5274

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2012