Chtěli jsme krev ...

24. 5. 2012 / Michal Vimmer

... tak si ji s ostudou vylížeme. Blamáž s útokem v Břeclavi není první ani poslední případ, kdy lhář vyhověl společenské objednávce a nakonec z bubliny zbyla hanba spravedlivě rozhořčených občanů. Příklady táhnou.

Na Slovensku nelze bez emocí zmínit Hedvigou Malinovou. V roce 2006 byla tato tehdy 23letá studentka maďarské národnosti údajně zbita na ulici v Nitře jenom proto, že mluvila do mobilu maďarsky. Kdo lhal a jak to bylo doopravdy, o tom se neshodnou ani ve Wikipedii -- viz ZDE ZDE ZDE

Slovensko (veřejné mínění a tehdy první Ficova vláda) uvěřilo policejní verzi, že si studentka H. napadení vymyslela. Kvůli tehdejší Ficově koalici s nacionalisty bylo Slovensko v zahraničí vnímáno nelibě, země byla v poloviční politické karanténě po způsobu Rakouska za koalice s Haiderem (1999) a případ nešťastné Hedvigy posloužil médiím, EU a lidskoprávním NGO jako vděčný příklad slovenské nesnášenlivosti.

Politickou tečku za aférou učinila až po 5 letech (2011) vláda paní Radičové, která uzavřela s údajnou obětí kompromis: Vláda se omluvila za utrpěná příkoří a Hedviga Malinová nežalovala Slovensko u mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku a zřekla se rovněž finančního odškodnění. ZDE

Těžko říct, jestli bude někdy definitivně objasněno, zda byla Hedviga M. opravdu napadená slovenskými šovinisty nebo ne. Podle detektoru lži Hedviga vypovídala pravdivě. Dnes je Fico silnější než dřív, Radičovou odvál dluhový vítr a v politické klatbě je Orbánovo Maďarsko.

Kdo ví, jestli by se dnes strhl takový poprask kvůli nějaké napadené Maďarce, když jsou teď zlými chlapci Evropy věrolomní Maďaři.

V roce 2007 vzbudil pozdvižení podobný případ, kde sehráli úlohu darebáků obvyklí podezřelí -- němečtí neonacisti. ZDE

"K útoku došlo v saské Mittweidě, nedaleko supermarketu Norma. 17letá dívka se zastala šestileté holčičky z přistěhovalecké (ruští nemci) rodiny, kterou obtěžovala čtveřice ultrapravicových mladíků. Neonacisté, údajně v oblečení s nápisy NSDAP, přesunuli pozornost na ni. Zatímco ji tři z nich drželi, čtvrtý jí vyřezal do boku hákový kříž. Mladíci prý chtěli pokračovat runou vyřezanou do tváře, ale to se jim kvůli odporu oběti už nepodařilo." Tolik z výpovědi údajné napadené Rebeky.

Stejně jako na Slovensku nebyli ani tentokrát útočníci nikdy dopadeni -- jenže prokazatelně proto, že nikdy neexistovali. Před soudem nakonec stanula sama Rebeka Katzschmannová jako usvědčená lhářka, která si útok vymyslela. ZDE

Ještě před tím ale R.K. stihl vyznamenat Spolek pro Demokracii a Toleranci "Bündnis für Demokratie und Toleranz" coby hrdinku boje proti pravidovému extrémismu cenou Za občanskou odvahu.

Cena jí byla posléze v tichosti odebrána. ZDE

Do třetice vzpomeňme skandál Pauly Oliveiry. ZDE

27letá Brazilka žijící ve Švýcarsku byla v únoru 2009 údajně pobodána skinhedy, když telefonovala na nádraží, hovoříc portugalsky. Na krk jí pak neznámí útočníci vyryli hákový kříž. Mladá žena, údajně těhotná dvojčaty, utrpěla přes sto bodných ran. ZDE

Před soudem vyšlo brzy najevo, že nikdy nebyla ani pobodána, ani těhotná. Šrámy si udělala sama.

Podobných případů falešných nařčení z xenofobně - nacionálně -- rasově či antisemitsky motivovaných fyzických útoků, která vycházejí vstříc liberální společenské objednávce, je mnohem víc. Zatímco pravicoví radikálové si prolhané oběti pečlivě archivují, lidskoprávní aktivisté o případech, kdy je přání otcem myšlenky raději nemluví. ZDE Publicita smyšlených útoků v masmédiích je ovšem ve srovnání s odhaleními usvědčených žalobců nesrovnatelná.

Nyní tedy máme vlastního nešťastníka, který vlastní vinou přišel o ledvinu, ale proslavil se, neboť vyhověl lidové poptávce po nevinné oběti zákeřných cikánů.

Zástup spravedlivě rozhořčených bloggerů, dav rozzuřených občanů semknutý v rozhodné chvíli s šikem odhodlaných skinhedů, kterým malý lhář dopřál hvězdnou hodinu nenávisti, všichni teď rozpačitě mlčí. Proč? Stalo se snad něco mimořádného?

Jakoby denně nebylo v médiích X důvodů, kdy z nás média dělají blbce.

0
Vytisknout
2747

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2012