Jak čelit rasismu v České republice

24. 5. 2012 / Jan Čulík

Případ břeclavského chlapce, který lžemi o údajném svém brutálním napadení Romy vyvolal v Česku všeobecnou protiromskou hysterii, kterou silně živila média, rozebírá velmi rozumným způsobem v IDnes Patrik Banga. Ptá se, zcela pragmaticky, jak dál a co proti těmto hysterickým kampaním dělat.

Povšimněme si, že v případě lží břeclavského chlapce hrál roli jeden docela významný charakteristický rys české kultury. Chlapec si podle zpráv brutální útok Romů vymyslel, protože se bál matky. Dokončuju revizi anglické verze své knihy o hodnotovém systému českého hraného filmu, která vyjde v Británii na podzim. Jedním z charakteristických rysů, na nějž český hraný film poukazuje skoro pořád, je zbytečně autoritativní a násilné chování rodičů vůči svým potomkům. Hodnoty, které šíří hraný film, jsou jistě do značné míry jen fiktivní konstrukce, nicméně i tyto fiktivní konstrukce mají určitý základ v realitě - jinak by lidi na ty filmy nechodíli.

Zajímavé je, že se tu sloučily dva relativně patologické rysy české společnosti - autoritativní chování rodičů vůči dětem a všeobecný rasismus - ten posloužil chlapci jako východ z nouze. Nemluvě o všeobecném lhaní, které se zdá být také rysem, o němž často svědčí český hraný film.

P.S. Kdosi poukázal, "ale ta matka je Ukrajinka". No, žije v českém prostředí, je známo, že imigranti přebírají zvyklosti nové kultury; ale zřejmě to, co platí o českém prostředí, platí i na Ukrajině...

0
Vytisknout
1772

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2012