Mimořádný proces

17. 4. 2012 / Ivan Jordák

čas čtení 6 minut

Dnes ráno, v úterý 17. dubna, jsem si přečetl v BL tři články, týkající se procesu s dvěma poslanci VV, kdy svědkem takřka korunním proti nim byla poslankyně rovněž VV. Byl to článek Jiřího Jírovce "Soud s Vítem Bártou", Luďka Prokopa "Chci se zastat Víta Bárty, částečně i Věcí veřejných" a článek Borise Cveka "Odporná banda Věcí veřejných". Články jsem dočetl plný rozpaků. S řadou v nich uváděných věcí nemohu souhlasit, považuji je za zavádějící, a níže se pokusím sdělit proč,píše Ivan Jordák.

Tento proces byl svým způsobem na naše poměry mimořádný. Vlastně poprvé, po roce 1989, tu stanuli před soudem dva poslanci vládní koalice. Mimořádnost však byla hlavně v tom, že byli oba obžalováni za počínání, o kterém si celý národ šeptá, ale až na výjimky se s ním smiřuje a považuje ve vrcholové politice za normální, odlehčujíc si výrokem, "politika je jedno velké svinstvo". Nutno říci, že většina lidí očekávala zametení celé věci, jak se říká, pod koberec. Vycházeli z dosavadních zkušeností z řešení obdobných věcí. Nakonec ve stejné době probíhalo a probíhá vyšetřování PROMOPRO a dopravního přestupku pana Janouška, možná by se dalo říci tradičním způsobem.

Zpočátku jsem sledoval tento proces příležitostně a útržkovitě, ze zpráv v televizi a rozhlase, kde se ztrácel v záplavě jiných událostí. Zarazila mě, jako starého dosluhujícího venkovského advokáta, ale jedna věc. Vystupování obžalovaných a svědků před soudem. Bylo i výrazivem prakticky totožné s tím, jak vystupují drobní podvodníčci a jiní obžalovaní z různých majetkových provinění. A tady se jednalo o představitele našeho státu. To probudilo moji zvědavost natolik, abych si udělal čas, a poslouchal vyhlášení rozsudku a čtení jeho odůvodnění v přímém přenosu na ČT 24.

Poslouchal jsem předsedu senátu soudce Šotta, a po dlouhé době jsem měl zase úctu k justici. Oba obžalovaní se odvolali, a je otázkou, jak vše dopadne. Podstatné však bylo řečeno zřetelně a nahlas. Sice asi neúmyslně, ale o to pregnantněji, zde došlo k odsouzení politiky a jejích prostředků současného establishmentu v podání vládní koalice. Každý, kdo sledoval tento přenos, viděl a slyšel, co nejen VV, ale vládnoucí třída považuje ve vrcholové politice za normální. Ať se jedná o poskytování výhod jejím účastníkům, vzájemné odposlechy, překrucování skutečnosti, lži a podrazy, arogance a přesvědčení o své nadřazenosti a nedotknutelnosti.

Velmi poučné byly i reakce po tomto procesu. Začaly hned v soudní síni, kdy dva z přítomných se jali napadat rozsudek výkřiky o demokracii. Zřetelně z nich čišelo, demokracií je jedině a pouze to, co vyhovuje mně a mým známým.

Naproti tomu o respektování práva vypovídají vyjádření bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu E. Wágnerové a předsedy KSČM V. Filipa, kteří proces, rozsudek i odůvodnění považují za velmi dobré. Pochyby mají jen o zákazu výkonu funkce poslance. V tom asi mají bohužel pravdu, protože formálně nelze výkon funkce poslance zakázat, a předseda Filip uvedl i proč. Je však smutné, že pokud by se obdobného činu dopustil třeba vrátný poslanecké sněmovny, tak jemu by mohl být zákaz činnosti uložen. Zajímavý byl i názor senátora Dienstbiera, který došel k tomu, zda zde není důvod pro pozastavení činnosti strany VV. Ovšem velmi pochybuji, že by vládní koalice připustila takové řešení. Nejen, že by přišla o většinu v poslanecké sněmovně, ale vytvořila by si tím nebezpečný precedens proti sobě do budoucnosti.

V nejbližších dnech uvidíme, kam se nasměrují orgány činné v trestním řízení a hlavně justice, kudy se bude ubírat politika v našem státě. Máme, jak říkají chemici, několik lakmusových papírků, podle jejichž reakce se dá hodně usuzovat.

Jsou jimi reakce policie na výzvu soudce Šotta k šetření skutečností kolem poslankyně Kočí, postoje vlády nejen k zmíněnému procesu, dořešení vyšetřování PROMOPRO, dopravního přestupku Janouška a výsledek odvolání Bárty a Škarky, abych zmínil jen ty, v této době, nejsledovanější.

Jako varovné memento zní výrok předsedy senátu. "Obžalovaný se totiž trestného činu dopustil v přímé souvislosti se svou poslaneckou funkcí a jeho kriminální jednání, učiněné ve snaze dosáhnout politických cílů v rámci své poslanecké funkce, bylo natolik hanebné, že veřejný zájem naléhavě vyžaduje, aby mu bylo zabráněno i nástroji trestního práva v dalším působení v této funkci."

Ale zpět k zmíněným článkům. Jiří Jírovec se odvolává na zásadu dubio pro reo v případě V. Bárty, a zpochybňuje důkazy proti němu. Obdobné námitky má i Luděk Prokop. Namítají, že tak by šlo postihnout i další strany vládní koalice, uvádí i příklady za co. Osobně si myslím, že soudce své rozhodnutí zdůvodnil, odkazem na přiznání Bárty, i když on své počínání za v rozporu se zákonem nepovažoval. A co se týče, námitky, že tak jednají také ostatní, lze vznést jedině otázku, zda protizákonné jednání jednoho je důvodem pro nepostižení protizákonného jednání druhého? Mám za to, že ne. U článku B. Cveka mi vadí, aspoň tak jsem to pochopil, házení všeho na VV. Myslím si, že zbylé dvě strany koalice jsou pouze o něco mazanější.

0
Vytisknout
8914

Diskuse

Obsah vydání | 17. 4. 2012