Milujeme bližního svého, ale jen tak naoko

10. 5. 2024 / Petr Haraším

čas čtení 9 minut

Podle mých kritických článků na adresu stávající vlády by se dalo říci, že ji moc nefandím. Leč omyl, i já umím pochválit vládu a ministra Jurečku za příkladnou stranickou ideologickou práci ve prospěch zdravotně postižených a chudého státu. Rovněž tak musím ocenit snahu neoliberální vlády naplnit státní kasu, aby kluci mohli rozdávat potřebným dle stranických zásluh a fosilních priorit. Starost o bližní a šetření k zbláznění, no není to krása?!

To bylo tak. Od 12.12. 2022 (je to krásné datum, takové mystické) vedu se státním orgánem litý boj o zvýšení příspěvku na péči. Mylně jsem se domníval, já nehodný, že by mi měl náležet vyšší příspěvek na péči, jak se o tom krásně hovoří v metodikách a zákonech této totálně zkažené země. Navíc jsem si s hrůzou uvědomil, kolik z příspěvku na péči ukousl čas od posledního navýšení (8 příšerných dlouhých let) a kolik sežrala neřešená nákladová inflace. Navíc jsem teskně zaplakal štěstím, neboť česká rekordní inflace dosáhla za 2 roky cca 40 %, zatímco odvážný ministr Jurečka podepřen rovněž odvážným ministrem Stanjurou a oba opřeni o majestát premiéra Fialy přidají v prvním stupni kulaté nic a v druhém sotva 10 %. A to se přeci vyplatí. Někomu jistě.

Do podání nadějné žádosti jsem již ledacos z praktik státní zlovůle chápal, leč od samotného podání o navýšení ze stupně 2 na stupeň 3 jsem už mnohé pochopil. Stát prostřednictvím ministra a jemu podřízených orgánů státní úřední moci v dojemné kolaboraci s právní oblastí mají o zdravotně postižené velkou starost. Tak velkou, že se snaží vší silou, aby si zdravotně postižený každou minutu užil chudoby i bídy do sytosti.

Nejprve je na řadě pingpongová úřednická diplomacie. Rozhodnutí rychle stíhá odvolání, odvolání způsobí zamítnutí původního rozhodnutí. Nové rozhodnutí vyprovokuje další odvolání a nové stejně špatné rozhodnutí čeká po dalším odvolání další napomenutí a zrušení nového rozhodnutí. Nové další odvolání již nekompromisně směřuje ke konečnému rozhodnutí, na které již nemožno podat odvolání. Udivený zdravotně postižený tak musí do veselé mely pozvat správní instanci a doufat, zda by zde nebyl někdo, kdo se jej konečně zastane.

Jak se dalo čekat mocný úřad slzu neuronil a neustoupil ani o milimetr. Jsou zde sice zákony a metodiky samotného ministerstva, nicméně ze všeho se dá za pomoci udělené státní moci krásně vykličkovat na úkor zdravotně postiženého. Nekompromisně si úřad a posudkový lékař nevalné morálky trvají s nadutostí přistižených na vlastních odhalených pochybeních. Maskují se pak za termíny jako adaptace postiženého na vlastní postižení. Na nadpozemskou moc existujících facilitátorů alias vhodných neživých pomocníků. Na alchymistických formulích, kterým laická veřejnost není s to nijak dobře porozumět. Třeba tu o dohledu, dozoru a péči, co se kupodivu nezohledňuje. Čeští politici a sociální odborníci jsou rádi, když je zdravotně postižený doma zavřený na petlici a dělají vše, aby mu co nejvíce znepříjemnili už tak moc příjemný život.

U žádosti o zvýšení příspěvku na péči nebo odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí této žádosti o navýšení je nabádáno zdůraznit rozhodující vliv dílčích aktivit u deseti základních životních potřeb. Doporučují všechny organizace zdravotně postižených, sociální poradci a právníci. V zákoně se píše, že nesplnění, byť jedné dílčí aktivity příslušné kategorie, znamená uznání kategorie jako nezvládnuté. Ops, jaké to obrovské kolektivní stupido ómylo. Tady čtu z konečného rozhodnutí o mé naivní žádosti. 

Posudková komise ve své neskonalé moudrosti ukazuje na rozhodnutí soudu tu a tam, že naopak tomu je. Zvládne-li zdravotně postižený simulant jednu z dílčích aktivit, je celá základní kategorie brána jako zvládnutá. 

Zákon, nezákon, děkujeme pěkně a sbohem bez boha. To však znamená, bráno ad absurdum, že můžeme s klidem v duši a úsměvem plné státní kasy zrušit všem zdravotně postiženým příspěvek na péči. Možná, ale jen možná by přes posudkové vyhořelé doktory, dobře ukryté posudkové komise a hodnou právnickou mašinerii k příspěvku prolezla mrtvola, a to, kdo ví jestli. Vždyť má také nějaké projevy, pohyby, umí dobře komunikovat zpoza záhrobí a mnoho legrace v osobních aktivitách si užije s lačnými červy. Pravdu má státní náčelník a basta.

A máme vyřešeno. Správným výkladem práva a odhalením lenivých flákačů simulujících slepotu a jiné malé vady na kráse stát prostřednictvím ministra Jurečky za přispění ministra Blažka a k radosti ministra Stanjury má zhruba půl milionů vhodných pracujících do polí a továren.

Rozhodovací posudková komise se velice bojí zdravotně postižených, kteří mají odvahu se odvoláním bouřit proti všemoci státního mocnáře. Raději pro vlastní pohodlí si ostudného žadatele ani nezve k výkonu rozhodujícího rozhodnutí, nedá mu nic vědět, prý to není třeba, natož potřeba. 

Co když třeba mají prašivinu, mor a jiné nehezké nemoci, ještě bychom to mohli chytnout. A kdo se má na ně dívat, my pracovití, vzdělaní a úspěšní posudkoví bozi? Oni se nestarali o sebe, my se nestaráme o ně.

A stejně, dle karmických zákonů vesmíru v minulém životě najisto moc zlobili, protože Bůh, příroda a kosmos se nikdy nemýlí. Rozhodnuto, podepsáno, beran zasviští vzduchem, bác ho tam, další lempl odhalen a vyřízen ke vší spokojenosti lidu, strany a vlády. A vůbec, vždyť se podívejte kolegové a kolegyně z posudkové komise, tuhle se žadatel ani nedostavil, nemá zájem, co pak vlastně chce, když ani nepřijde? On si nás snad neváží!

Tady příklad zhýralosti českého sociálního systému. Základní životní potřeba a její dílčí aktivity vyhláška č. 505/2006. Vybral jsem pro ilustraci, jakých absurdit je systém schopen. Základní životní potřeba mobilita. Schopen je ten, kdo zvládá: vstávat a usedat, stoj (špatný?), zaujímat polohy (ehm, jaké probůh?), pohybovat se chůzí, krok za krokem, přerušovaně i se zastávkami alespoň 200 m, navíc i po nerovném povrchu (ať už to znamená cokoli), chůzi po schodech nahoru i dolů v rozmezí jednoho patra, používat dopravní prostředky včetně bariérových. 

A kdyby náhodou, tak vám přisoudí zvládání dílčích aktivit v přiměřeném standardu, nebo slůvka o adaptaci, zvládnutí za pomoci facilitátorů, které někde ve světě snad existují a magického zaříkadla posudkových lékařů a komisí: nepřihlíží se k dohledu, dozoru a péči pečující osoby, které nevyplývají z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Splníte-li jednu jedinou dílčí aktivitu z výše zmíněného seznamu za doplňujícího užití uvedených výmluv posuzovatele, pak se zvládnutí zamítá.

Třeba ještě kategorie stravování, již zvládá ten, kdo je schopen: vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít se, dodržovat stanovený dietní režim. Pak postup jako u prvního příkladu.

Takto perfidně mohou státní posuzovatelé postupovat u všech základních životních potřeb: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Za užití nečestných praktik závisti a nenávisti mohou, nikoli musí, posuzující veličiny a kapacity bruslit tak dlouho až najdou důvod. A oni najdou, vždy najdou. Ovšem po náročné dlouhodobé krasojízdě orgánů moci hodnocení dostane výslednou známku smutný, ubohý, dehonestovaný, zničený a chudý zdravotně postižený občan české neoliberální republiky. Radost má stát, radost má ministr financí, radost má lékař, členové komisí a právní moc.

Nelze si zde nevzpomenout na film „Vesničko má středisková“ a na excelentní scénku Rudolf Hrušínský a Jiří Lír. Zvládneš to? No, nakonec jo. Tak vidíš. Pelhřimov nezmiňuji, mohl bych se někoho dotknout.

Haraším Petr Orlau

Komentář z oblasti sociální od simulujícího nevidomého zbohatlého na finančně božských příspěvcích na péči laskavé domoviny

2
Vytisknout
2875

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2024