Velká Británie zpřístupnila Spojeným státům osobní data milionů nevinných britských občanů

21. 11. 2013

Záznamy o telefonní, internetové a emailové aktivitě britských občanů, kteří nejsou podezříváni z žádných trestných činů, jsou analyzovány a ukládány v americkém špehovacím úřadě National Security Agency. Podle dokumentů od whistleblowera Edwarda Snowdena se to děje podle tajné dohody, kterou schválili britští výzvědní činitelé.

V prvním explicitním potvrzení, že britští občané jsou obětí amerického masového programu špehování telefonů a internetu potvrzuje memorandum NSA, že r 2007 byla uzavřena dohoda, která umožnila NSA analyzovat a skladovat data o britských občanech, která jí byla do té doby nedostupná.

BBC: Britská armáda v sedmdesátých letech střílela v Severním Irsku neozbrojené civilisty

21. 11. 2013

Příslušníci tajné vojenské jednotky britské armády usmrcovali v severním Irsku v sedmdesátých letech neozbrojené civilisty, sdělili její bývalí členové investigativnímu pořadu televize BBC Panorama.

Bývalí členové Military Reaction Force (MRF), která byla zrušena r. 1973, svědčili o tom, že bylo jejich úkolem "najít a zlikvidovat" v Beflastu aktivisty IRA. Bývalí vojáci tvrdí, že jejich zabíjení zachránilo mnoho lidských životů. Ministerstvo obrany předalo jejich svědectví policii.

PŘEČETLI JSME:

Analýza: Prezidentské volby ve vysílání ČRO

21. 11. 2013

Obraz M. Zemana byl vytvářen jako silně homogenní bez větší trhliny. Takto konstruovaný obraz v zásadě neposkytuje možnost ke zpochybnění, k alternativnímu výkladu, který nachází v prezentovaných informacích jiný nebo alespoň modifikovaný obraz. Negativní nasycení obrazu bylo realizováno především odkazy na osobnostní charakteristiky, které byly interpretovány jako potenciální riziko pro prezidentský úřad. V tomto kontextu bylo poukazováno i na Zemanovu konfrontační, negativistickou a silovou kampaň. Druhý silně kritický atribut představovaly poukazy a spekulace o Zemanových vazbách na domácí a zahraniční zájmové skupiny.

V obraze byl ale přítomen i aspekt "estetický", který artikuloval Zemanovu aroganci, hulvátství a pragmatismus. A neposlední řadě i jeho chování k novinářům. Jeho voliči byli líčeni nejen jako méně vzdělaní (byť data ukazují, že měl podobně zastoupenou voličskou skupinu středoškoláků, tedy tu, která převažuje i mezi novináři).

Sympatizanti z řad umělců byli líčeni jako prodejní či zaplacení. Naopak, jako pozitiva se systematicky objevovaly odkazy na Zemanovu odbornou schopnost, politickou zkušenost, vtip a výjimečné rétorické schopnosti. Tento poslední aspekt byl ale využíván i jako nepřímý důkaz jeho manipulativních schopností.

Celá analýza je k dispozici ZDE

Vadí, že John F. Kennedy byl narkoman, notorický sukničkář a měl vazby na mafii?

21. 11. 2013

Už před svým zavražděním, k němuž došlo tento týden před padesáti let, byl pro mnoho lidí John F. Kennedy ikonickou osobností - jeho vláda byla "zámkem Camelot" pro zářivou novou éru. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že američtí občané systematicky považují Kennedyho za jednoho z největších politiků v americké historii. Realita ohledně tohoto muže byla daleko temnější. V soukromí to byl narkoman, notorický sukničkář a měl vazby na mafii.

Válka v Kongu zdaleka nekončí

21. 11. 2013 / Daniel Veselý

Koho dnes zajímá tak efemérní věc, jako je dění v jedné nešťastné africké zemi? Vulgární titulek článku s názvem Mírová dohoda stvrdí konec bojů v Kongu ve "veřejnoprávním prostoru" je ostudný již kvůli neprosté nekompetenci České televize zasadit tamní události do širšího, regionálního rámce; nikoliv pouze informovat o "20 měsících tvrdého boje". Dále pak je nutné identifikovat přímé i nepřímé účastníky konžské tragédie, přestože se dozvíme řadu nehezkých faktů.

Ve východní části Demokratické republiky Kongo, na území o rozloze západní Evropy, dochází po dobu 17 let k nejhorším masakrům a nejohavnějším zločinům proti lidskosti, jakých bylo lidstvo od konce 2. světové války svědkem. Tato zvěrstva se převážně však ocitají v mediální mlze a na periferii obecného zájmu, přičemž v této zemi téměř v tichosti probíhá genocida.

Hon na čarodějnice: Fáze druhá

21. 11. 2013 / Karel Dolejší

Jedním z prvních velmi rychlých přínosů polistopadových změn bývala znovunalezená úcta k názorové pluralitě ve veřejném prostoru, jakou se vyznačují všechny zdravé demokratické společnosti. Najednou už nemuseli všichni na veřejnosti povinně zastávat jediný oficiální názor, jako tomu bylo za normalizace a v době na ni bezprostředně navazující. První ránu dostala tato tolerance už s agresivním nástupem ODS na počátku 90. let. Pravicoví ideologové diskreditovali názorové oponenty ve velkém a v některých případech je obtěžovali a zastrašovali i na akademické půdě, kde se část z nich pokoušela hrát roli samozvané ideopolicie. To vše bylo rámováno slibem, že hegemonní pravice z ČR v krátké době učiní ekonomického tygra.

Dnes, kdy je zřejmé, že jsme se vzájemnou kombinací pravicových a "levicových" politik propracovali na nádhernou pozici chromé kachny středoevropského regionu, nemohou být ovšem kádrovácké metody odůvodňovány žádnými sliby růžové budoucnosti a zcela zřetelně z nich odkapává černá žluč. Přesto se další a další dobrovolní ideopolicisté sami hlásí o slovo a mohou se doslova přetrhnout ve snaze toho či onoho neoblíbence nadobro vyloučit z veřejného prostoru. To je první rozdíl oproti ódéesáckým sekerníkům před více jak dvaceti lety. Rozdíl druhý spočívá v tom, že honěním čarodějnic se teď pro změnu zabývá upadající "levice". A poslední diference spočívá v tom, že ve srovnání s tím, co se děje v současnosti, lze říci, že dokonce i modří svazáci ještě měli alespoň nějakou fazónu.

Halíkovy publikace však zřejmě opravdu nejsou "odborné"

21. 11. 2013 / Jan Čulík

Aniž bych se chtěl zastávat Daniela Solise, jehož motivace je zcela zjevně politická, je nutno v rámci férovosti upozornit, že je velká pravděpodobnost, že publikace typu Vánoční rozjímání, bez ohledu na myšlenky obsažené v nich, zřejmě opravdu neodpovídají formálním kritériím "akademické" publikace. Parlamentní listy citovaly tuto definici vědecké publikace, která, pokud přistoupíme na pochybný princip, že mají být "vědecké" publikace vůbec nějak hodnoceny (umístili by se vůbec v takovém hodnocení někde lidé jako zakladatel lingvistiky Ferdinand de Saussure, který nikdy nic nenapsal :), nebo co já vím, filozofové jako Hegel či Kant?), se zdá být docela přesná:

Dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů odborná kniha "...prezentuje původní výsledky výzkumu, který byl uskutečněn autorem knihy nebo týmem, jehož byl autor členem. Kniha je neperiodická odborná publikace o rozsahu alespoň 50 tištěných stran vlastního textu bez obrazových, mapových apod. příloh vydaná tiskem nebo elektronicky a recenzovaná alespoň jedním obecně uznávaným recenzentem z příslušného oboru (ne však z pracoviště autorů knihy). Týká se přesně vymezeného problému určitého vědního oboru, obsahuje formulaci identifikovatelné a vědecky uznávané metodologie (explicitně formulovaná metodologická východiska i v monografiích směřujících k aplikacím a/nebo formulace nové metodologie opírající se o dosavadní teoretická bádání v dané oblasti). Formálními atributy odborné knihy jsou odkazy na literaturu v textu, seznam použité literatury, souhrn v aspoň jednom světovém jazyce, eventuálně poznámkový aparát a bibliografii pramenů... Odbornou knihou dále nejsou: metodické příručky, katalogy, normy, cestopisy, beletrie, texty divadelních her, výběrové bibliografie, výroční zprávy, proslovy, reportáže, soubory studentských soutěžních prací, turistické průvodce, komerční překlady z cizích jazyků nebo memoáry, informační materiály, popularizující monografie, biografie, autobiografie, účelově monograficky vydané závěrečné zprávy z grantů."

Zdroj ZDE

Kontroverze ohledně publikací Tomáše Halíka spíše upozorňuje na spornost celého systému polovojenského hodnocení publikací. Tento systém polovojenského hodnocení znám velmi dobře z akademického prostředí ve Velké Británii, kde se rajtuje právě na formálních rysech publikací a s vaničkou se často vylévá i dítě. Systém hodnocení publikací byl samozřejmě převzat do ČR z Británie. Přitom je samozřejmě zjevné, že zejména v humanitních "vědách" jsou "výsledky výzkumu" vždycky do značné míry subjektivní, ať je tzv. metodologický aparát a užívaný pseudovědecký metajazyk jakkoliv rozsáhlý a militantní.

Nicméně se obávám, že názorové texty, úvahy a kázání - bez ohledu na jejich obsah - čistě z formálního hlediska výše uvedené požadavky skutečně nesplňují. Otázkou samozřejmě je, zda se formální hlediska mají při hodnocení publikací vůbec uplatňovat, a zda má existovat systém, kdy škola dostává za jednotlivé uznané publikace peníze. Protože o tom, zda určitá publikace má zásadní význam, rozhodne až čas.

Zemanovci "chtějí po volebním debaklu bez mandátu rozhodovat o devastaci severních Čech"

22. 11. 2013

Jiří Rusnok, premiér dosluhující vlády v demisi v Mostě uvedl, že usnesení o limitech je šikanózní, vyhaslé, zvyšuje nezaměstnanost, a že se jím patrně ještě jeho vláda bude zabývat. Občanské sdružení Kořeny považuje za naprosto nepřijatelné, aby vláda, která nevzešla z řádných voleb a nemá důvěru Poslanecké sněmovny, rozhodovala o takto zásadní otázce. Jiří Rusnok by navíc porušil svůj slib, že jeho vláda právě z těchto důvodů o těžebních limitech rozhodovat nebude.

Nepochybujeme o tom, že si Zemanovci přejí usnadnit na poslední chvíli těžařům situaci, stejně jako se o to snažil samotný Miloš Zeman. Je však důležité připomenout, že Zemanovci získali pro svůj volební program zahrnující prolomení těžebních limitů pouhých 1,5 % a nemají tedy pro toto rozhodnutí ani hypotetický mandát. Limity těžby při současném stavu legislativy představují stěžejní ochranu obcí před likvidací. Otázka prolomení limitů, bourání obcí a další devastace Mostecka je příliš složitý problém, než aby o něm mohla narychlo rozhodovat současná Rusnokova vláda.

Kouření, sex bez ochrany a alkohol v chudých zemích stále více zabíjejí

20. 11. 2013

K téměř 80 procentům úmrtí na kouření došlo v roce 2010 v chudších zemích, varuje Světová banka

Rizikové chování - kouření, ilegální používání drog, přemíra pití, nezdravé jídlo a sex bez ochrany - se celosvětově šíří a zosobňuje rostoucí hrozbu zdraví lidí, zejména v chudších zemích, varuje zpráva Světové banky.

 9686

Koho kuře jíš, toho píseň zpívej

21. 11. 2013

Martin Komárek svého času ostře kritizoval hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Majiteli hnutí vyčítal údajné podezřelé zbohatnutí a šíření nepodložených tvrzení o korupci. Posléze však změnil názor a nechal se v Libereckém kraji zvolit právě za ANO 2011 do Poslanecké sněmovny.

V současnosti tento poslanec už na sociální síti Facebook pěje nadšené ódy na Vodňanské kuře produkované miliardářem, jenž jej dostal do sněmovny, upozorňuje Karel Dolejší.

O "darebácké" občanské společnosti

21. 11. 2013 / Karel Dolejší

Andrew Arato a Jean Cohenová v klasické práci Civil Society and Political Theory (1994) navázali na Habermasovu rekonstrukci raně moderního pojetí občanské společnosti. Podle Habermase je nutno bránit zvláštní instituce sloužící komunikativní sociální interakci a kulturní tradice odpovídající životnímu světu. Občanská společnost je pak hlavní institucionální strukturou sloužící zmíněnému úkolu. Zabezpečuje existenci komunikativní racionality a stojí v opozici vůči strategické a účelové racionalitě, které dominují ve sférách státu a ekonomiky. Moderní západní společnost by tedy měla být tvořena třemi komponenty - státem, ekonomikou a občanskou společností - které nelze vzájemně převádět jeden na druhý či rušit jeden ve prospěch druhého.

Raně moderní chápání občanské společnosti bylo mnohem primitivnější než u Habermase, respektive Arata a Cohenové. I zde se ovšem vyskytovala vlastně pojetí dvě, jak se dozvěděl každý absolvent základního kursu dějin politické filosofie. Anglosaská tradice spojující občanskou společnost především se skutečnými boji o náboženskou svobodu uvažovala jinak než její kontinentální epigoni, kteří vesměs v Hegelových stopách systematicky redukovali občanskou společnost na pouhou sféru soukromého zájmu, především ekonomického. (Hegel sám žádnou skutečnou občanskou společnost ještě empiricky neznal, jen o ní selektivně četl hlavně u Adama Smithe.)

Spíš autobiografie, než vyprávění o BBC a Svobodné Evropě

21. 11. 2013 / Daniel Strož

Přečetl jsem knihu Na vlnách BBC a Svobodné Evropy vydanou nakladatelstvím Prostor poctivě a proto musím případné zájemce o ni dopředu upozornit, aby se nedali zmást jejím titulem. Ten má zřejmě za úkol upoutat hlavně čtenářský zájem, neboť obě rozhlasové stanice hrají v popisovaném ději spíše druhořadé role. Prvoplánovým cílem autorky knihy je podle mého zprostředkovat veřejnosti příběh původně dvacetiletého v Praze studujícího děvčete s židovskými kořeny, pevně odhodlaného odejít za svým řecko-britským přítelem a začít žít a pracovat na Západě. O něco málo věrohodnější je proto knižní podtitul "Vzpomínky exilové redaktorky". Tady ovšem zase hned jako první vyvstane problém s autorčiným prakticky neznámým jménem; Zuzana Fried-Preissová totiž těžko někomu u nás cosi řekne. To už pak spíše její pseudonym Eva Rajecká, který později (od roku 1981)přijala v mnichovské vysílačce. Mně identifikace autorky byla ulehčena fotografií vzadu na obálce, ale tomu, kdo ji nikdy v minulosti osobně nespatřil, se náležitého vysvětlení dostane až na straně 199. Což je, domnívám se, poněkud pozdě.

Čeští politici nevěří ve spravedlnost a justice se bojí

21. 11. 2013 / Aleš Uhlíř

Jako obhájce se někdy setkávám s tím, že moji klienti jsou přesvědčeni o své nevině a trestní stíhání pociťují jako nespravedlnost. Nicméně nezbývá jim nic jiného, než postupně obvinění a obžalobě čelit a bránit se před soudy způsoby, které jim právní řád dává. "Obyčejný" člověk v Česku musí věřit, že se tímto postupem spravedlnosti dovolá. Jinak se ospravedlnit a očistit nemůže. Politici však často prohlašují, že justici nevěří, že jejich věc by nebyla posouzena spravedlivě a bez zábran využívají své imunity. A ti, kteří imunitu nemají, nejsou schopni postavit se věci čelem. Nevěří nejen policii a státnímu zastupitelství, ale jsou přesvědčeni, že by se spravedlnosti nedovolali ani u žádného soudu.

Ještě pár slov k pobídce na založení odborů od pana Čulíka

21. 11. 2013 / Jiří Baťa

Je snadné, jste-li v pracovních problémech poradit, založit na pracovišti odborovou organizaci pokud tam ještě není, jak to učinil pan Čulík. Nic to nestojí a dobrá vůle byla projevena. Jenže, ono se řekne mlynář, ale hoďte si pytel přes rameno! Pan Čulík má buďto ve všem jasno, nebo naopak velmi nejasno (podle mne jak kdy).. Z článků, které byly na BL zveřejněny vyplývají různé případy, příhody, důvody a příčiny, které toho kterého autora nebo jiného člověka dohnaly k sdělení svých negativních zážitků v roli zaměstnance vůči zaměstnavateli. Mnozí z nich dávají jasně najevo obtížnost, resp. nemožnost založit odborovou organizaci, protože to buďto mají již ve smlouvě nebo, jde-li jak se říká " do hustého", zaměstnavatel dá sám patřičně najevo co by se stalo, kdyby se někdo o založení odborů pokusil.

Rozpaky nad záměrem centrální banky oslabit českou korunu

20. 11. 2013 / Jaroslav Ungerman

Intervence centrální banky, kterou došlo ke znehodnocení koruny ve vztahu k euru a dolaru zhruba o pět až osm procent, vyvolala řadu diskusí.

Svůj krok představitelé centrální banky zdůvodňovali tím, že se nedaří dosáhnout cílování inflace, které mají pro letošní rok založeno ve svých plánech. Tvrdili, že inflace, kterou by bylo možné tímto krokem vyvolat, bude užitečná, protože jednak přesvědčí spotřebitele, aby neotáleli se svým rozhodnutím utrácet, protože vyčkávají s nákupy, když vidí, že se stále snižují ceny. Tedy podle názoru centrálních bankéřů spotřebitelé pochopí, že zboží už nebude lacinější a půjdou si ho nyní koupit -- tím se oživí poptávka a to bude mít efekt i na růst výroby, vzniknou nová pracovní místa atd.

Duch socialismu vane  novým občanským právem

20. 11. 2013 / Marek Steiner

Zásada, že smlouvy musí být dodržovány, platí již od vzniku práva. (Ve starém Římě se říkalo: Pacta sunt servanda.) Pro totalitní státy toto neplatí zcela bezvýjimečně. Státní moc si bere totiž do rukou oprávnění tyto smlouvy rušit, aniž by to musela někomu odůvodňovat. Nanejvýš je uznávána závaznost smluv pro účelově vybrané soukromoprávní subjekty. V žádném případě pro stát či vládnoucí stranu. Tito mohou právními předpisy smlouvy rušit nebo zabavovat majetek (lépe řečeno krást), jak chtějí. Idea vládnoucí strany dnes byla opuštěna, ale nebyla bohužel ve všech případech opuštěna idea všemocného státu.

Život v pasti

21. 11. 2013 / Sandra Wain

Co dnešnímu občanu zbývá? Pasivně vegetovat nebo se aktivně rvát. Dnes musí prosit, podbízet se, vnucovat a čekat zda si zítra někdo koupí jeho schopnosti, síly, služby a nevlastní výrobky. To proto, aby si za podřadný nebo podvodný výdělek mohl koupit to samé od druhých. Nebo může rovnou krást. Může paběrkovat na ulici nebo loupit v privatizačních, rozpočtových nebo jiných tlupách.

Víra, katolická církev, restituce

20. 11. 2013 / Jiří Jírovec

Text, který následuje se týká víry a církve. Je inspirován obrázky z Filipín, kde publikum, jemuž katolická církev úspěšně vymyla mozky, slibuje, že znovu postaví jakousi katedrálu. Akt boží, jak se někdy říká přírodním katastrofám, tam smetl obydlí, infrastrukturu a vzal život tisícům.

Moje úvaha je rovněž inspirována úsilím s jakým se česká katolická církev pokouší vsunout nohu do nejrůznějších dveří.

Církev je primárně nástroj ke kontrole lidí. Víra v boha je v podstatě založena na pohádkovém scénáři, jehož argumenty nelze dokázat ani vyvrátit. Vezměme třeba řeckou mytologii.

 9685

ANALÝZA PRVNÍCH KROKŮ KE KOALICI

Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí

20. 11. 2013 / Štěpán Kotrba

ANO a ČSSD společně chystají do vládního programu plán úspor ve veřejné správě. Za ČSSD jedná zkušený liberální "medvěd", ekonom Jan Mládek (medvědím se nazývá trh, jehož ceny mají klesající tendenci, odtud Mládkova přezdívka. Opakem je stoupající býčí trend). Všude je účinnost veřejné správy nevelká a v Česku se dlouhodobě snižuje. Tak Babišův nápad řídit stát jako firmu může být dobrý nápad. Pokud spoluzodpovědnost občanů (my všichni jsme spolumajiteli státu) a jejich (mnohdy naivní, mnohdy ale přínosné) dotazy, přání a požadavky nebudou vrcholové manažery (premiéra a ministry) obtěžovat. Každý i menšinový vlastník má práva. Vnímat správu státu jako management družstevně spoluvlastněného státu není marný nápad. Je takový... ...slušovický. Každý zaměstnanec je hospodářem na svém pracovišti. Každý občan se má právo vyjádřit k práci státních úředníků. Platí je. I předsedu vlády a jeho ministry. Platí si ze svého Sobotku a bude platit ze svého i miliardáře Babiše.

Politický vězeň: Dnes je to v ČR mnohem horší než za komunismu

20. 11. 2013

Chtěl bych krátce zareagovat na článek v BL z 18.11.2013 z cyklu OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA (mimochodem už nanejvýš potřebný) "Ze zkušeností zaměstnance jedné velké finanční instituce", píše Milan Molnár.

Očekával bych, že zmíněný pisatel, vzhledem ke své pracovní pozici a pyšnící se svou vážností k výkonu funkce předsedy odborové organizace, bude alespoň trochu soudný. Pokud totiž dokáže napsat a myslet vážně svůj výrok "Ono je ve výsledku jedno, jestli nesmíte říkat - jako v minulosti - politické názory anebo - jako dnes - se nesmět domáhat jinde civilizovaných práv", pak rozhodně soudný není!

Za minulého režimu jsem byl politickým vězněm a tak vím, že drtivé množství politických názorů se po většinu doby trvání režimu důsledně přehlíželo. Nešlo-li o některé činy kalibru Charty77 či poválečná léta a podobně. Zato dnes pod jhem pracovně právních vztahů většina národa doslova úpí. Nesvoboda politická a nesvoboda ekonomická je pro občana prostě něco naprosto nesrovnatelného. Zatímco politiku nemusím, k práci a potažmo k živobytí si tak lhostejný postup nedovolí nikdo. Snad jen pan výše zmíněný autor "moudrého" přirovnání.

Je papež František skutečný liberál? Odmítá odsoudit minulé zločiny církve

20. 11. 2013

Papež František zřejmě nestráví své funkční období útoky na homosexuály, ženy, prezervativy a potraty, avšak, jak to vypadá, také není ochoten změnit postoj katolické církve vůči nim, píše v Guardianu George Monbiot. Jenže to není všechno. V některých ohledech je papež František ještě horší než Jan Pavel II. Odmítá totiž zaujmout postoj vůči strašlivým zločinům, které katolická církev spáchala v minulosti, anebo je dokonce jen i přiznat.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Co česká média nezajímá

19. 11. 2013 / Jan Čulík

Je pozoruhodné, že česká média zajímá naprosto bezpodstatné hašteření v rámci různých politických stran a seskupení, nesmysly jako jestli Klaus někomu pohrozil, že mu dá pěstí, a jiné naprosté pitomosti.

Paměť v exekuci

19. 11. 2013 / Lenka Procházková

Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom...

Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá...

Tyto prastaré úvahy zapsané v knize Kazatel nabádají ke smířlivosti s pomíjivostí lidského života a k seznání jeho bezvýznamnosti. A přesto se v každém pokolení vyskytli lidé, kteří odmítli věřit, že vše je marné a pokoušeli se krátkost svého života protáhnout do vzpomínek na jeho smysl. Ale i otisky těchto velkých životů časem mizí pod nánosem zatuhlého bahna, do kterého pak noví vykladači vrývají upravenou verzi starého odkazu, mnohdy zcela protikladnou.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Ze zkušeností zaměstnance jedné velké finanční instituce

18. 11. 2013

Ono je ve výsledku jedno, jestli nesmíte říkat - jako v minulosti - politické názory anebo - jako dnes - se nesmět domáhat jinde civilizovaných práv.

Právě jsem se vrátil za školení, které má nás, kteří jsem dostali výpověď, připravit na život "venku", píše autor, jehož totožnost je redakci známa. Přesněji řečeno, jak postupovat při shánění práce. Kromě mnoha více či méně důležitých rad jsme se dozvěděli, že je nutné se vyhnout otázkám na existenci odborů či na to, jestli ten, u koho se ucházím o práci, dodržuje zákoník práce. Těmto otázkám je prý nutné se z pudu sebezáchovy vyhnout, neboť jsou automatickou stopkou pro jakákoliv další vyjednávání.

Respekt se nedokáže osvobodit od obsese ovládat diskurs

19. 11. 2013 / Jan Čulík

Erik Best si povšiml spekulace týdeníku Respekt, že Kellnerova PPF údajně koupila bývalý Eurotel proto, aby ho prodala Číňanům. Na konfliktu mezi Respektem a PPF mě zaujalo několik drobných skutečností, které si možná zaslouží deḱonstrukci a umístění do širšího kontextu.

Zajímavé je, že Respekt se sice stylizuje do role "těch autentických pravičáků", jenže se skutečnou konzervativní pravicí západního typu a podnikatelským étosem, jak dnes existuje v západní Evropě, mají jeho redaktoři velmi málo společného.

29145

Dušan Slačka: Romové vědí, jak rozebrat albánské bunkry

20. 11. 2013 / Pavel Pečínka

Studuje historii na brněnské Filozofické fakultě MU, ve své diplomce se zabývá romským obyvatelstvem na Hodonínsku, baví ho moderní dějiny a multikulturalismus. To všechno logicky přivedlo Dušana Slačku na přednášky historika Michala Schustera z Muzea romské kultury. V MRK také absolvoval praxi. Chápal to jako jedinečnou příležitost k prohloubení znalostí o Romech. Nás zajímal hlavně jeho pobyt mezi Romy v Albánii.

Proč jste si vybral zrovna Romy v Albánii?
Já se zajímám hlavně o Romy na našem území. Současnost mě svými protiromskými pochody a demonstracemi upřímně děsí. Vztah většiny majoritní společnosti k Romům je alarmující, a proto má smysl se dívat do minulosti, kde leží kořeny dnešní neutěšené situace. Do Albánie jsem nejel přímo za místními Romy. Ale když je člověk poprvé spatří na ulici nebo zahlédne jejich příbytky, nenechá ho to chladným.

Čtvrtý díl Českého století: Vítězný Únor, napsaný pro divadlo

19. 11. 2013 / Tomáš Koloc

Nejslavnější porevoluční autor české populárně-historické literatury píše seriál o historii této země. Toto spojení nějakým způsobem funguje. Kolikrát už jsem ve vlaku, MHD, na sociálních sítích nebo sám od přátel slyšel: "Viděl jsi včera České století? Co na to říkáš?" Svůj původní účel, spuštění celonárodní diskuze o sporných bodech naší národní historie, České století nadobyčej plní. Nad čtvrtým dílem Všechna moc lidu Stalinovi mi konečně došlo, proč se autorům nedaří splnit tuto misi také umělecky dobře.

Minuli se formou.

Namísto televize dělají na obrazovce divadlo.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Založit odbory? Proč to nejde

19. 11. 2013

Stejně jako ten pán, u jehož příspěvku jste doplnil, že by měli na pracovišti založit odbory, jsem byl zaměstnaný u podnikatele původem z Německa. Abyste si udělal představu, jak může v ČR vypadat pracovní atmosféra, posílám vám kousek zvukového záznamu pořízeného během pracovní doby. Dostal jsem se do situace, kdy jsem byl nucen si v podstatě veškeré dění nahrávat, abych v případě, že se na mě zaměstnavatel pokusí něco shodit, měl důkaz, že jsem v tom nevinně. A to já osobně si ještě na zacházení nemohu moc stěžovat, píše autor který se obává, že by zveřejněním jeho jména došlo k jeho existenční likvidaci.

Můj první spisovatel

20. 11. 2013 / Tomáš Koloc

Divácká i osobní vzpomínka na Jiřího Bednáře (11. 11. 1941 -- 17. 11. 2013)

Rád bych několika slovy vzpomněl v neděli zemřelého herce a scenáristy JB. Byl synem básníka Kamila Bednáře a typickým "hercem jedné role". V roce 1968 ho režisér Jindřich Polák (později známý tvůrce sérií o Panu Tau, Lucii -- postrachu ulice, Návštěvnících, Chobotnicích z II. Patra a Kačence a strašidlech) obsadil do hlavní role pilota Študenta ve svých Nebeských jezdcích, prvním filmu o československých válečných letcích v Anglii, jehož scénář napsal Zdeněk Mahler -- a Jiří Bednář se spolu s několika dalšími herci, například Radoslavem Brzobohatým, stal rázem tváří Pražského jara. Stejně jako oni za to musel zaplatit; konkrétně "antirolí" stalinistického politruka v leteckém útvaru, jež dostal za úkol ničit balóny s tiskovinami, které do ČSR v letech 1951 -- 1956 posílal Národní výbor pro Svobodnou Evropu. Film, který se jmenoval Vysoká modrá zeď (1973), byl vyroben za účelem popření významu a přebití popularity Nebeských jezdců. Jiří Bednář, stejně jako někteří další reprodukční umělci (jako herec Vít Olmer nebo zpěvák Aleš Ulm), se po této zkušenosti rozhodl přesunout "na druhou stranu kamery", a stal se dramaturgem a scenáristou, který se podepsal například pod seriál Rumburak (1984, dramaturgie) anebo pod pohádku O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996, scénář), inspirovanou poezií středověkého francouzského truvéra Jacquese de Baisieux.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Lidé si svá odborová práva vydobýt musí

18. 11. 2013 / Jan Čulík

Já vím, že je to obtížné. Všechno je obtížné.Ale pokud neriskujete všechno, nedosáhnete ničeho. Když v západní Evropě začaly vznikat v devatenáctém století odbory, zakládaly se za DALEKO drastičtější situace. Jenže má-li se něčeho dosáhnout, lidé se musejí probudit, spojit se a riskovat i život. Tak tomu prostě je.

A musejí jednat kolektivně. Individuální protest samozřejmě není k ničemu. Pokud lidé nebudou ve větším počtu ochotni se vzbouřit a donutit politiky, aby se dodržovalo civilizované pracovní právo, jako je tomu v západní Evropě, a aby odstranili díry ve špatných zákonech; pokud lidé razantními akcemi ve velkém počtu nedonutí zaměstnavatele, aby dodržovali aspoň ty nejzákladnější principy humanity, situace se nezlepší. A co víc, všichni zvnějšku, i v jiných zemích, si budou myslet, že Češi jsou v takových podmínkách šťastní, protože se neprotestujte. A útlak se bude zhoršovat Nemyslete si, že když nic neuděláte a budete se snažit násilníkům zavděčit, že na vás budou hodnější.

Vzpomínáte na jedinou velkou odborovou demonstraci, která se uskutečnila v Praze v dubnu před dvěma lety? Jak měli politikové i média najednou v kalhotech? Jak se třásl Zdeněk Šámal, když mu šlo několik tisíc lidí protestovat k České televizi proti jeho propagandistickému vysílání?

Bohužel, nikdo to už nikdy nezopakoval, takže násilníci, psychopati a parazitičtí politikové usoudili, že se nic neděje, na Češích se dá dříví štípat.

Hodně lidí mi píše, že se v Čechách nedá nic dělat. Připomnělo mi to tuto jugoslávskou anekdotu:

Jugoslávec: "Když jsme za druhé světové války dostali nějakého gestapáka do vedlejší uličky, hned jsme mu podřízli hrdlo."

Čech: "To my bychom bývali taky rádi udělali, jenže v Protektorátu se to nesmělo."

Je jen na Češích samotných, zda si ve své zemi vlastníma rukama vydobudou slušný prostor k práci a k životu. Nikdo jiný to za ně neudělá.

Máte, co si zasloužíte

19. 11. 2013 / František Řezáč

Tak už šest článků lamentací nad situací českých zaměstnanců. Ani jedno hlášení o založení odborů. To je bída. Je asi třeba občas vysvětlit českým a moravským zaměstnankyním a zaměstnancům, že když nebudou mít odbory, kolektivní smlouvy a hlavně když nebudou podporovat své odborové předáky a postižené kolegy až hrozbou či skutečnou stávkou , budou na tom pořád špatně. A to nejen hmotně, nízkými platy, ale i morálně - budou nadále považováni za stávkokaze Evropy. Možná by se chudáčkové z Aholdu a jiných vydřidušských firem divili, jak málo stačí, aby zaměstnavatel změknul.

Netradiční dárek

19. 11. 2013 / Pavel Táborský

Až budete letos přemýšlet, co nadělíte svým příbuzným a známým pod vánoční stromek, zvolte tentokrát zboží symbolické. Darujte jim češtinu. Třeba v tom pověstném Honzově puntíkovaném ranečku. V tom, který míval zavěšený na sukovici přehozené přes rameno, když se vracíval z dalekých cest domů. Naplňte jej spoustou krásných slov, něžných a milých. Možná i těch, která od vás vaši drazí ještě nikdy neslyšeli.

Společenská morálka a spasitelský fenomén

19. 11. 2013 / Elio Hájek

Výsledek nedávných předčasných voleb do parlamentu ČR, zdánlivě překvapivý, byl ve skutečnosti zcela logickým důsledkem současného stavu společnosti. Výrazný úbytek mandátů vládnoucí pravicové strany při celkovém vítězství pravice i nevýrazné volební vítězství ČSSD a oslabení jejích pozic. Společným jmenovatelem těchto výsledků je morální úpadek společnosti, deziluze a hledání "spasitele", který by přinesl změnu negativních jevů společnosti, píše Elio Hájek.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Manažerští sociopati a pokladní v supermarketech

18. 11. 2013 / Petr Hartman

Přečetl jsem si pár článků k otrokářským praktikám zaměstnavatelů v ČR a Vaše komentáře. Pracoval jsem několik let jako IT specialista právě u firmy Ahold. Lidé dobří -- co já viděl špíny, primitivismu nejhrubšího zrna, alibismu, pokrytectví... Odbory? Haha! Mě se lekli v okamžiku, když zjistili, že mám pojem o existenci kolektivní smlouvy. A pane Čulíku, ty Vaše komentáře; Vážím si Vás, ale při Vašem vzdělání je mi záhadou jak to, že si neuvědomujete, že z teplíčka univerzity v Glasgow se všechno jeví jednodušeji než z pohledu pokladní v Albertu v Horní Potupě. (Pověstná Hurvínkova představa o válce), píše Petr Hartman.

Zemanovci na odchodu z politické scény?

18. 11. 2013 / Michael Kroh

Parlamentní volby přinesly mnohá překvapení. Jedním z nich byl mizerný výsledek Strany práv občanů Zemanovci, která se nejenže nedostala do sněmovny, ale zůstala i hluboko pod třemi procenty zaručujícími pravidelný příděl financí ze státního rozpočtu. Hranici pro symbolický jednorázový příspěvek překročila strana o jedinou setinu procenta. Co se stalo se stranou, která byla ještě v létě považována za černého koně voleb?

Špatná právní ustanovení v ČR brání postiženým, aby dosáhli spravedlnosti soudem

18. 11. 2013

Vážený pane Čulíku,

musím konstatovat, že jste mě publikováním mého příběhu velmi mile překvapil a děkuji Vám, píše Petr Stanislav. Děkuji Vám ale nikoli za sebe, ale za případné čtenáře mé zkušenosti pro které může být varováním a poučením. Vaše poznámka za mým příběhem je nepříjemně pravdivá. Vím, že nic nemůže nahradit přiměřené zdraví a život, který alespoň já osobně považuji za Dar. Ale dovolte, prosím, ještě malou poznámku, která dokreslí závěr mé zkušenosti.

Otrokářský stát Česká republika

19. 11. 2013

Stát důsledně a smysluplně nevede politiku zaměstnanosti. Některá pravidla jsou nejasná a dají se velmi snadno zneužít. Dnes, pokud slyším argument, že zde přijde nový investor, který dá vzniknout desítkám nových pracovních míst (a proto je nutno vykoupit ornou půdu apod.), nebo tyto sliby vypouštějí z úst přímo politici, je velmi vhodné se ptát, o jakých místech se to vlastně bavíme, a zda politici vůbec mají páru o tom, jaká je to práce a za jakých podmínek. Nepochybujte, že oni sami by za těchto podmínek pracovat nechtěli.

Poznámky k článku Neozval jsem se proti otrokářským praktikám zaměstnavatele, a zničilo mi to zdraví

Zhruba 8 let jsem pracoval na úseku kontroly pracovněprávních a mzdových předpisů, finanční kontroly, kontroly zaměstnávání cizinců, nelegálního zaměstnávání (tzv. práce načerno) apod., a z mých zkušeností jsem si odnesl poznatek, že dlouhodobě! neutěšená situace a vztahy v oblasti pracovních podmínek zaměstnanců (tj. pracovněprávních otázek, odměňování za práci, samotného výkonu práce) se zaměstnavateli jsou kombinací několika faktorů , které nelze jednoduše vyjádřit.

Obecně se dá říci, že jde především o důsledek a kombinaci špatné státní správy a systému vůbec (nekvalitní zákony a také nedůsledné vymáhání práva ze strany státu), špatné ekonomické situace obecně, nedostatku perspektivních a hlavně stabilních pracovních míst (a to i na těch nejnižších pozicích) a samozřejmě lidského faktoru.

 9683

Sentimentální utopie alias Čas nikdy nenalezený, aneb Co jsi neztratil, to nemáš

18. 11. 2013 / Karel Dolejší

Bretaň, tyto francouzské Slušovice, čelí masivní krizi potravinářského a zpracovatelského průmyslu. Tisíce pracovních míst zanikají, protože v zásadě stejné zboží lze produkovat výrazně levněji v Polsku či na Ukrajině, a to ať už vláda v Paříži udělá cokoliv, co je dosud ještě v její moci. Žádný "levicový" mandarín ovšem Bretoncům zatím nevysvětlil, že se jim vlastně vše jen zdá, neboť pouhý "mýtus konkurenceschopnosti" zde předstírá, že je třeba na globálních trzích čelit zostřující se cenové konkurenci v měřítku celých států. Kdopak by potom ještě věřil, že zaměřit se na potravinovou soběstačnost via průmyslové zemědělství znamená čelit poměrně nízko posazenému mzdovému stropu, který je natvrdo dán hranicí rentability odvětví - že tento strop zde byl dávno překročen a exportní dotace ze státní kasy nemohou růst donekonečna. Bretonci tohle vše zatím netuší, zůstávají tedy v zajetí blahé nevědomosti, postmoderně revoltují a navazují antagonistickou kooperaci se zaměstnavateli. Ještě si totiž nenechali žádným "levicovým" koryfejem objasnit, že postmodernismus z nich dělá bezdomovce a nezbytně vede k apolitickému individualismu. A tak prostě žijí v přesvědčení, že bojují za svá pracovní místa, jak nejlépe je to v dané situaci možné.

Z ideologické perspektivy českého intelektuálně "levicového" establishmentu žádná bretaňská krize ani revolta nemohou nikdy existovat. A jestliže už přece existují, tím hůře pro fakta. Je přece nutno se zálibně shlížet v reformním kapitalismu let sedmdesátých, případně v "socialismu" Třetího světa konce let devadesátých. V každém případě naši představivost musí povinně poutat cosi, co tu kdysi dávno nikdy nebylo.

Čelem vzad! Přímo hleď!

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za srpen 2013

15. 9. 2013

V srpnu 2013 přispělo finančně na Britské listy 242 osob bankovním příkazem celkovou částkou 69 619,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2013 částkou 1144,60 Kč.

Zůstatek byl koncem srpna 2013 412 732,19 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

31966