OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Ze zkušeností zaměstnance jedné velké finanční instituce

18. 11. 2013

Ono je ve výsledku jedno, jestli nesmíte říkat - jako v minulosti - politické názory anebo - jako dnes - se nesmět domáhat jinde civilizovaných práv.

Právě jsem se vrátil za školení, které má nás, kteří jsem dostali výpověď, připravit na život "venku", píše autor, jehož totožnost je redakci známa. Přesněji řečeno, jak postupovat při shánění práce. Kromě mnoha více či méně důležitých rad jsme se dozvěděli, že je nutné se vyhnout otázkám na existenci odborů či na to, jestli ten, u koho se ucházím o práci, dodržuje zákoník práce. Těmto otázkám je prý nutné se z pudu sebezáchovy vyhnout, neboť jsou automatickou stopkou pro jakákoliv další vyjednávání.

Mohlo by to vypadat, že jsem v tomto směru po dvaceti letech práce ve finanční institucI, z níž jsem nucen odejít, přecitlivělý. To rozhodně nejsem, neboť ani v této instituce se s lidmi nejedná v rukavičkách. Já jsem byl mnoho roků předsedou Základní odborové organizace na na naší pobočce. Byl jsem předsedou, který svoji funkci bral vážně, což se jednak nelíbilo zaměstnavateli, ale ani kolegům odborářům z Celopodnikového odborového výboru. Byl jsem pro všechny potížista.Nezůstalo to bez následků. (...)

V jiném období jsem byl za to, že jsem v pracovně právním sporu jednoho z mých kolegů, který ho vedl se zaměstnavatelem, vypovídal u soudu pravdu, cíleně zbaven předsednické funkce , což se dělo osobním nátlakem nadřízených na jednotlivé členy. Na druhý pokus se to řediteli mé pobočky podařilo. To bylo ale málo a tak mne ředitel přes mé nadřízené začal doslova šikanovat. Byl jsem na každém kroku sledován víc než onehdy Charta 77. To jsem vydržel až do té doby, než bylo písemnou formou vyhrožováno mým kolegům, že pokud by souhlasili s mými odborovými názory, že by mohlo vedení zvažovat, jestli by jejich práce nemohla být nahrazena zaměstnanci, které dodá pracovní agentura (mám to uložené, mohu to dokázat).

Obrátil jsem se na vrcholového ředitele naší finanční instituce, který to zastavil, nic méně se těm, co šikanovali nic nestalo. Prý šéf nemůže vědět, jak co bylo řečeno, jak co bylo uděláno a jak to bylo myšleno.

I v současnosti mám pocit, že se státní instituce, z níž odcházím, při rozdávání výpovědí neřídí pracovním právem. Podnikové vedení odborů (jsou v něm zastoupeni i náměstci ředitele, což samo o sobě vypovídá, jak velkou odborovou odvahou tato instituce disponuje) s tím nechce nic dělat. Prý na vše co zaměstnavatel v tomto směru dělá má právo. Taková je prý doba.

Zkrátka a dobře.

Když ani ve státní finanční instituci není problém se nechovat vůči zaměstnancům civilizovaně, co se asi musí dít v privátním, notabene, nadnárodním sektoru. Spoléhat se na odbory, i když to píši hrozně nerad, nejde (v minulosti jsem se sešel se Zavadillem a dvakrát se Štěchem a musel jsem usoudit, že to jsou ulamovači hrotů jakýchkoliv náznaků odporu), natož je bez konspiračního utajení založit.

A právě proto jsme národ, který byl za těch 23 roků doslova vychován, aby ohnul hřbet a držel hubu. Jinak řečeno. Co se týče svobody jsme si dvakrát nepomohli.

Ono je ve výsledku jedno, jestli nesmíte říkat - jako v minulosti - politické názory anebo - jako dnes - se nesmět domáhat jinde civilizovaných práv.

Tuhle litánii jsem Vám napsal jenom proto, aby jste si mohl udělat obrázek, jak to u nás co se týče pracovního práva chodí. Řadový jednotlivec, byť by chtěl, sám nic není schopen udělat.

0
Vytisknout
12321

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2013