Je papež František skutečný liberál? Odmítá odsoudit minulé zločiny církve

20. 11. 2013

Papež František zřejmě nestráví své funkční období útoky na homosexuály, ženy, prezervativy a potraty, avšak, jak to vypadá, také není ochoten změnit postoj katolické církve vůči nim, píše v Guardianu George Monbiot. Jenže to není všechno. V některých ohledech je papež František ještě horší než Jan Pavel II. Odmítá totiž zaujmout postoj vůči strašlivým zločinům, které katolická církev spáchala v minulosti, anebo je dokonce jen i přiznat.

Od vyvraždění francouzské náboženské sekty katarů ve třináctém století až po magdalénské prádelny v tomto století v Irsku, katolická církev experimentovala s téměř všemi druhy vyvražďování, genocidy, mučení, zohavování, popravování, zotročování a krutosti, jaké jsou známy lidstvu. Církev se také v určitých chvílích a v určitých místech během minulého století dokázala chovat jako pozoruhodná síla dobra. Nejodvážnější lidé, s jakými jsem se kdy setkal, píše komentátor, jsou všechno katoličtí kněží, kteří - do té doby, než je rozdrtila a umlčela jejich vlastní církev - riskovali své životy na obrany zranitelných lidí před vykořisťováním a vražděním.

Nejenže papež František nehovoří o tomto dědictví, vyhýbá se zcela jasným příležitostem, kdy by měl promluvit. Blahoslavení 522 katolíků, které usmrtili republikánští vojáci během občanské války ve Španělsku, například, bylo příhodnou příležitosti, kdy mohl papež František promluvit o roli, kterou katolická církev hrála během Francovy revoluce a během jeho diktatury, která pak následovala. Avšak i když František na ceremonii promluvil prostřednictvím videolinku, hovořil, jako by k těm vraždám došlo v politickém vakuu. Když letos v červenci odmítly čtyři náboženské řády, které zotročovaly ženy v irských magdalénských prádelnách, jim vyplatit odškodné, vyloženě to vyžadovalo reakci papeže. Neozval se. Jak může papež rozumně reagovat pro budoucnost, když nepřizná chyby minulosti?

Nikde není zapírání minulosti katolickou církví zjevnější než při jejích snahách vyhlásit za svatého františkánského misionáře Junípeera Serru, jehož třistaleté výročí spadá na nadcházející neděli. Kult Serry je typickým příkladem katolického problému s historií - stejně jako lží, které jsou spojeny s mýty kolem založení Spojených států.

Najdete Serrovu sochu na Kapitolu ve Washingtonu, jeho tvář na poštovních známkách a jeho jméno na školách a ulicích po celé Kalifornii. Jan Pavel II. ho učinil blahoslaveným a teď se čeká na druhý jeho zázrak, aby mohl být povýšen na světce. O jaký jde tedy problém?

Serraa založil koncentrační tábory, v nichž došlo ke kalifornské kulturní genocidě.

Serra řídil v Kalifornii systém neuvěřitelné brutality. Prostřednictvím různých triků a úplatků byli američtí Indiánii nalákáni, aby se přidali k misiím, které Serra založil. Jakmile to učinili, už nesměli odejít. Pokud se pokusili uprchnout, chytili je vojáci a misonáři je pak zbičovali. Neposlušnost se trestala umístěním do klády anebo bičem.

Indiáni byli nuceni pracovat na polích od rozbřesku do soumraku jen s minimálními dávkami jídla. Oslabeni přepracováním a hladem a ubytováváni v přeplněných prostorách, umřeli po desetitisících.

Kulturně rozrůzněné, sofistikované a samostatné obyvatelstvo Kalifornie bylo uvrženo katolickými misiemi do zoufalého otroctví. Od roku 1769, kdy Serra přicestoval do Kalifornie, do roku 1821 - kdy tam skončila španělská vláda - poklesl počet amerických Indiánů o jednu třetinu, tedy o 200 000 osob.

Byl bych velmi rád, uzavírá George Mobiot, kdyby papež František využil třistaletého výročí Serry tuto neděli k oznámení, že ho neučiní svatým, a že se začne zabývat kontroverzní historií katolické církve. Pak možná si pověsím plakát s Františkem. Nikoliv ale do ložice.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4736

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2013