Duch socialismu vane  novým občanským právem

20. 11. 2013 / Marek Steiner

Zásada, že smlouvy musí být dodržovány, platí již od vzniku práva. (Ve starém Římě se říkalo: Pacta sunt servanda.) Pro totalitní státy toto neplatí zcela bezvýjimečně. Státní moc si bere totiž do rukou oprávnění tyto smlouvy rušit, aniž by to musela někomu odůvodňovat. Nanejvýš je uznávána závaznost smluv pro účelově vybrané soukromoprávní subjekty. V žádném případě pro stát či vládnoucí stranu. Tito mohou právními předpisy smlouvy rušit nebo zabavovat majetek (lépe řečeno krást), jak chtějí. Idea vládnoucí strany dnes byla opuštěna, ale nebyla bohužel ve všech případech opuštěna idea všemocného státu.

Uvedu příklad. Podle ustanovení § 246 zákona o obchodních korporacích základní kapitál akciové společnosti je alespoň 2 000 000,- Kč. Zákon nabude účinnosti 1.ledna 2014. Problémy mají akciové společnosti se základním kapitálem například jen 1 000 000,- Kč. V obchodním zákoníku ke zvýšení minimálního základního kapitálu z 1 000 000,- Kč na dvojnásobek 2 000 000,- Kč došlo již v roce 2000.

Ale obdobné přechodné ustanovení, které obsahovala novela k obchodnímu zákoníku před 13 lety v roce 2000 nyní schází.(Přechodné ustanovení z roku 2000 mělo tento obsah: Akciové společnosti, které vznikly podle dosavadních právních předpisů, nejsou povinny zvýšit základní kapitál do výše 2 000 000,- Kč.)

Nyní pro absenci přechodného ustanovení vzniká otázka, zda musí navýšit akciová společnost k 1.lednu 2014 základní kapitál na minimální částku 2 000 000,- Kč? Různí odborníci i z vyšších  míst tvrdí, že se dnes na přechodné ustanovení zapomnělo. Protože se na něj zapomnělo, pak základní kapitál musí být údajně bezpodmínečně zvýšen. I když v řadě případů to není ani pro dobře fungující akciovky snadná záležitost. Všemocný stát stanovil právní normu, která musí být bezpodmínečně splněna. (Podle ustanovení § 777 odst.1 zákona o obchodních korporacích ujednání společenských smluv, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, se zrušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.)

Dovoluji si podotknout, že k podobnému problému již došlo před lety. K 30.6.1994 byly provedeny změny a doplňky (novela) zákoníku práce. Tehdy různí experti dávali dobrozdání, že platně sjednané smluvní odstupné bylo v kolektivních smlouvách zákonodárcem touto novelou zrušeno. K vysvětlení dodávám, že smluvní odstupné je v kolektivních smlouvách sjednáváno v rozsahu několika měsíčních výdělků zaměstnance a náleží zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru ze stanovených důvodů (například, když je pracovní poměr rozvázán z důvodu zrušení pracovního místa). Toto smluvní odstupné, které mělo sloužit zaměstnancům především k překlenutí obtížného období nezaměstnanosti nebo k zahájení živnostenského podnikání, bylo údajně zcela bezvýjimečně zrušeno. Takto desetitisíce zaměstnanců o svůj nárok na velké finanční částky přišlo. Výjimku činilo šest zaměstnanců Sigmy Hodonín, kteří zažalovali plnění z platné kolektivní smlouvy včas u soudu.

V roce 1994 žalobci u prvoinstančního okresního soudu argumentovali zejména zásadou, že smlouvy musejí být dodrženy. Tato zásada vyplývá již z Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách. Proto žádné odstupné nemohlo být rušeno. Je zajímavé, jak se s tímto vypořádal předseda senátu. Šlo z jeho strany o uplatnění přísloví "Já o voze, ty o koze". Předseda se choval tak, jako by argumentace ze strany žalobců vůbec neexistovala. Prostě vůbec nepociťoval povinnost se s touto argumentací vypořádat nebo se alespoň o její existenci zmínit. Opsal komentář nějakého ministerského úředníka, že smluvní odstupné bylo novelou zákoníku práce zrušeno a konec. Šlo o pokračování praxe před listopadem 1989. Výklad autority z ministerstva byl více než ústavní pořádek. Tento výklad byl podrobný a konkrétní. Obsahoval vůli vládnoucí strany. Ústavní pořádek byl nekonkrétní a abstraktní, šlo o dobře míněný program, který nemusel být dodržen. (Výjimka -- vedoucí úloha strany.) Po listopadu 1989 dost soudců svoje dosavadní myšlení nebylo schopno vůbec změnit. Odvolací soud také žalobu zamítl. Teprve v roce 1999 Ústavní soud rozhodl, že žádné smluvní odstupné nebylo zrušeno. Přitom nebylo třeba nic rušit z novely zákoníku práce pro rozpor s Ústavou. Ze strany prvoinstančního a odvolacího soudu šlo o upřednostnění chybného a protiústavního výkladu před právem. Bohužel z desítek tisíc postižených zaměstnanců dostalo smluvní odstupné jen šest bývalých zaměstnanců Sigmy Hodonín. U ostatních se nárok promlčel.

V našem případě je nutno dodat: Stanovy akciové společnosti, kde musí být uvedena výše základního kapitálu, stejně jako kolektivní smlouva jsou smlouvou. Podle nového občanského zákoníku více zakladatelů zakládá právnickou osobu přijetím stanov nebo uzavřením jiné smlouvy (§ 125). Proto bezpochyby stanovy musíme považovat za smlouvu.

Smlouvy mají být plněny (§ 3 nového občanského zákoníku). Chce-li stát měnit ustanovení soukromoprávních smluv, mezi které bezpochyby stanovy akciových společností patří, musí zde prokázat kvalifikovaný veřejný zájem. To je odůvodněný veřejnoprávní zájem na tom, aby fungující akciové společnosti zvyšovaly například dvojnásobně základní kapitál, přestože toto nemusí být zcela jistě snadnou a proveditelnou záležitostí. Tento zájem zde vůbec patrný není. Proto musí dále platit ustanovení § 2 odst .1 nového občanského zákoníku, že každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá občanský zákoník, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

Proto zde není dána povinnost zvýšit základní kapitál. Smlouva musí být zachována nebo měněna v souladu se všemi právními předpisy o soukromém právu. K soukromoprávní regulaci bezpochyby nepatří v tomto případě povinnost navýšit základní kapitál dvojnásobně. Povinnost minimálního kapitálu 2 000 000,- Kč se vztahuje jen na nově založené akciové společnosti. Tuto argumentaci lze opřít i o další ustanovení ústavního pořádku České republiky (např. o Evropskou úmluvu o lidských právech a svobodách).

Je třeba odmítnout výklad, který ignoruje základní zásady, na kterých spočívá právo. Tyto zásady nelze opomenout.

0
Vytisknout
10191

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2013