ANALÝZA PRVNÍCH KROKŮ KE KOALICI
Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí
20. 11. 2013 / Štěpán Kotrba
ANO a ČSSD společně chystají do vládního programu plán úspor ve veřejné správě. Za ČSSD jedná zkušený liberální "medvěd", ekonom Jan Mládek (medvědím se nazývá trh, jehož ceny mají klesající tendenci, odtud Mládkova přezdívka. Opakem je stoupající býčí trend). Všude je účinnost veřejné správy nevelká a v Česku se dlouhodobě snižuje. Tak Babišův nápad řídit stát jako firmu může být dobrý nápad. Pokud spoluzodpovědnost občanů (my všichni jsme spolumajiteli státu) a jejich (mnohdy naivní, mnohdy ale přínosné) dotazy, přání a požadavky nebudou vrcholové manažery (premiéra a ministry) obtěžovat. Každý i menšinový vlastník má práva. Vnímat správu státu jako management družstevně spoluvlastněného státu není marný nápad. Je takový... ...slušovický. Každý zaměstnanec je hospodářem na svém pracovišti. Každý občan se má právo vyjádřit k práci státních úředníků. Platí je. I předsedu vlády a jeho ministry. Platí si ze svého Sobotku a bude platit ze svého i miliardáře Babiše.
Mnoho ukázkově úspěšných případů (v byznys hantýrce pak nazývaných case studies) v soukromém sektoru začíná analýzou situace. Vnějších i vnitřních podmínek pro změnu, rizik, ztrát i přínosů změny, scénářem změn. Během několika měsíců se vypracuje návrh postupu s verifikovatelným odhadem výsledků a se zárukou, že během potřebných změn nebude celková práce podniku významně narušená. Aby se zajistila objektivita, spolupracuje někdy externí firma. Placená až po provedení změn dle úspěšnosti návrhů, nikoliv dle velkosti šéfova auta. I tak často na začátku změn vzniknou vícenáklady, ale s tím plán změny počítá, protože peníze se vrátí. Plán změny ovšem musí být schválen spoluvlastníky a nesmí být směřován k jejich ožebračení, ale k jejich obohacení, což platí jak pro firmu, tak pro stát.
Zcela odlišná je situace nyní ve veřejné správě. Jako příklad může sloužit současná snaha ANO a sociální demokracie, jak ve veřejné právě ušetřit. Napřed se určilo pohledem do křišťálové koule, že celková úspora bude 10%. Potom mělo ANO připravit během několik dní plán postupu – neřešitelný úkol. Plán připravovali většinou odborníci ze soukromého sektoru, kteří o práci veřejné správy nevědí nic nebo skoro nic, případně ji vidí pouze izolovaně, z pohledu podnikatelů. Prozatím předložili neverifikovatelné dobré úmysly. Jak je kvantifikovat, jak jich pak dosáhnout, jak se jejich dosažení bude hodnotit, kolik bude stát zavedení? Nikdo neví.
Že důsledky pro veřejnou správu neví Andrej Babiš, není divu. Přiznal, že odborníkem na soukromý sektor je on a odborníkem na veřejnou správu je Sobotkova ČSSD. Že ale Babiš nezná standardní metodiku postupu řízení restrukturalizace ve firmě s minimalizací negativních dopadů, znamená, že neměl pravdu ani o tom, že je odborníkem na soukromý sektor.
V soukromém sektoru je možno ověřit, čeho změny dosáhly, i když to není lehké. Lze v projektu nastavit kvantitativní i kvalitativní ukazatele, k nim dosadit termíny, náklady, svázanost jednotlivých uzlů změn a k nim dle procesní mapy zodpovědné osoby. Lze sledovat plnění ukazatelů a vyhodnocovat průběžně tak, aby změny na sebe navazovaly. Zodpovědností vrcholového manažera pak je, že harmonogram změn bude probíhat s minimem prostojů a co nejefektivněji, že se měněná firma nerozpadne a nebo že neskončí v bankrotu.
Jak ovšem budeme ve veřejné správě hodnotit kvalitu služby občanům, vstřícnost, věcnost a rychlost vyřizování korespondence s nimi nebo s jinými úředníky, spolehlivost plnění typických úkolů, zastavení některé činnosti bez ohledu na následky, zavádění potřebných změn, jako třeba v IT nebo jako reakce na změnu prostředí? Když nemáme plánované náklady na externí firmu a na čas kolegů, kteří zapomenou na přátelské vztahy, kdo bude ověřovat výsledky? Vedoucí pracovníci o svém oddělení? Pokud změny budou něco stát, kde na to vezmeme fondy? Nebo to chceme provést bez peněz, protože nevíme, že jsou potřeba nebo protože nám je to jedno? Pokud nově příchozí dokážou překročit svůj stín a úspory zajistí, bude to potěšitelné, ale nesouvisí to se současným fiktivním plánem.
Bhútánský čtvrtý Dračí král Džigme Singjä Wangčhug po svém nástupu v roce 1972 vyhodil ze země hodnostáře Mezinárodnímu měnovému fondu, kteří mu chtěli vnutit půjčky za závazek globalistické liberalizace. Sdělil jim, že Bhútán nemá sice vysoké HDP (index hrubého domácího produktu), má ale vysoký index hrubého národního štěstí (gross national happiness, GNH). A pro cizince stanovil vstupní poplatek za vízum do Bhútánu na 200 USD denně. Na bhútánské letiště smí přistávat pouze osm pilotů (dva z nich jsou Češi). Privatizaci aerolinií ani krach letecké společnosti Bhútán od té doby neřeší, britští mladíci tam chlastat jako do Prahy nejezdí... Hrubé národní štěstí, jehož koncept připravili dva Kanaďané, Michael a Martha Pennockovi, Med Jones , prezident Mezinárodního institutu řízení , Adam Kramer, psycholog z University of Oregon a Ed Diener, psycholog z University of Illinois, je založeno na podpoře udržitelného rozvoje, zachovávání, ochraně a podpoře kulturních hodnot, přirozeného životního prostředí a na dobré vládě - řádné správy věcí veřejných. Tyto čtyři pilíře se dělí na další kategorie a na celkem 72 ukazatelů. Ukazatelé se v praxi používají při posuzování plánů rozvoje Bhútánu, v zemi funguje výzkumné pracoviště pro výzkum a rozvoj GNH (Centrum bhútánských studií) a index se rozpracovává a vyučuje na několika západních univerzitách. Studie Adrian G. Whiteové z univerzity v Leicesteru v roce 2007 zjistila, že Bhútán je osmém místě ze 178 zemí v subjektivní pocit životní pohody – národního štěstí,. Bhútán je šťastná země, mohla by nám poradit.
Centrum výzkumu a vývoje "hrubého národního štěstí" ZDE
Bylo by nesprávné považovat současné úsilí obou českých, možná zanedlouho vládních, politických stran za zbytečné. Babiš se rád poslouchá a Sobotka rád vypráví. Mnozí občané cítí, že je, citujme básníka, něco shnilého ve správě veřejné. Minimálně dvacet tři let. Zní to nepravděpodobně, ale mnozí občané opět na chvíli uvěří politickým slibům, opět budou zklamáni a opět na své zklamání zapomenou do dalších voleb. Pachatelé budou sami hodnotit své výsledky, budou se chválit stejně, jako Havel, Klaus, Dyba a Kočárník, Zeman a jeho vláda sebevrahů či Špidla, a pokud se nestane zázrak, buď to bude podle nich velké vítězství nebo viníkem bude někdo jiný.
Nesmíme ale opomenout pozitivní výsledek, který je důležitější, než všechny negativní. Zase trochu přibude občanů s realistickým názorem na náš politický systém. Pochopí, že sliby a navzájem izolované fiktivní akce by nepomohly ani za sto let a že zásadní změna je nutná, ať po dobrém či po zlém. Za to dlužíme oběma politickým stranám díky.
Pochopí, že změnit lze pouze ten systém, v jehož struktuře není chyba integrální součástí (peníze nejsou měřítkem spokojenosti společnosti, al jen těch, kteří je za měřítko přijali; jejich nedostatek ale vnímáme úkorně všichni, protože srovnáváme s minulostí nebo reklamou nám vnucovanými vzory. Zisk není mírou nekonečnou – dle teorie her je ekonomika hrou s uzavřeným součtem: zisk jednoho je vyvážen ztrátou druhých. Velký zisk jednoho musí být vyvážen ztrátou mnohých...). Zkuste, vážení politici, měřit v Česku index hrubého národního štěstí. Podle bhútánské metodiky, vyvíjené několika západními univerzitami a prověřeného padesáti lety praktického používání a mandátem OSN...
Diskuse