Nová osa Budapešť - Řím?

13. 5. 2019

čas čtení 4 minuty
Matteo Salvini, italský ministr vnitra a šéf ultrapravicové Ligy, navštívil Maďarsko. Ačkoliv oficiálním cílem návštěvy bylo potvrdit dvoustrannou spolupráci při ochraně hranic, oba straničtí lídři se zřetelně zaměřili také na to, co přijde po evropských parlamentních volbách, informuje Dénes Sályi.


I když maďarský Fidesz oficiálně neopustil Evropskou lidovou stranu, komunikace na obou stranách od pozastavení členství naznačuje potenciální rozkol. Evropská lidová strana (EPP) není ochotna otvírat se radikálně pravicovým formacím a Fidesz nemá v úmyslu formulovat politiku spolu s evropskými levičáky, liberály a zelenými.

Spolupráce Orbána se Salvinim může mít velmi zajímavé důsledky. Maďarský premiér právem tvrdí, že protiimigrační evropská pravice nemůže posílit, pokud za ní nebude stát velký evropský stát. To může být reálné v Římě, kde Liga zdvojnásobila svou podporu na více jak 30 %. Spolu s dalšími pravicovými stranami může Salvini po předčasných volbách vytvořit novou vládu, jakožto její vedoucí síla. Tím by převzal roli křesťanskodemokratické strany, která dominovala politické scéně v Itálii po celé dekády.

Pokud se tak stane, spolehlivá loajalita ohledně hlavních integračních procesů vztahující se k Bruselu bude zpochybněna. Před zavedením eura byla Itálie nadšenou příznivkyní integrace. Takřka po půl století byl ekonomický rozvoj považován za slibný, navzdory několika slabinám systému. Od té doby však, částečně kvůli adaptačním problémům spojeným se společnou měnou, ekonomické postavení Itálie oslabilo. Za posledních dvacet let země zaostává za severním regionem EU a nahromadily se strukturální, ekonomické a sociální problémy. Navíc migrační vlna z roku 2015 zasáhla italskou společnost zcela nepřipravenou a způsobila frustraci a konflikty mezi lidmi a politikou. To je zřejmě vysvětlením rostoucí Salviniho popularity.

Orbán má se Salvinim několik věcí společných: Silně protiimigrační postoje, obranu národních států stavěných proti bruselské byrokracii a federalistickým ambicím, zdůrazňování důležitosti křesťanství a tradičních hodnot jako heterosexuální rodina, atd.

Pokud se k Visegrádské skupině přidá Itálie, vznikne blok se zhruba 120 miliony obyvatel a francouzsko-německá osa, Benelux a Skandinávie budou mít mnohem větší potíže s kontrolou tohoto uskupení. Orbánova strategie je jasná: Rád by vytvořil alianci s členskými státy EU na jihu a východě, které se cítí neúspěšné, utlačované Bruselem, nebo obojí. V současné době vypadává z plánů Řecko a Španělsko kvůli silným levicovým stranám, ale to se může změnit. Ve Španělsku může posílit ultrapravicový Vox a posunout politické spektrum doprava. Podobná hnutí nelze vyloučit ve střednědobém výhledu ani v Řecku.

Protipřistěhovalecká a antifederalistická frakce v EU může být tvořena italskou Ligou, maďarským Fideszem, španělským Voxem, německou AfD, rakouskými Svobodnými, francouzskými lepenovci, nizozemskou Stranou svobody a některými dalšími, menšími evropskými pravicovými stranami. V danou chvíli není jasné, zda by polská PiS byla ochotna přidat se, navzdory neshodám ohledně interpretace ruské role v Evropě.

Takové uskupení označované mainstreamem za ultrapravicové nemá šanci po květnových volbách získat většinu v Evropském parlamentu. Nicméně pokud posílí a zastíní umírněné konzervativce, jeho hlasy budou silnější, pokud v příštích letech dojde na řešení evropských otázek. V roce 2024 může získat ještě větší vliv.

Hlavní otázka zní, zda Orbánova analýza evropských problémů a řešení je správná. Pokud se mýlí, současné posilování radikální pravice bude pouhou epizodou. Pokud má pravdu, úkol přesvědčit evropské občany a politiky stále leží před ním. A kromě toho, správná diagnóza nebyla v dějinách nikdy automatickou zárukou úspěchu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7116

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2019