Sýrie: Ten, kdo vítězí, nevyjednává

23. 9. 2016

Moderátor rozhlasu BBC, pátek 13 hodin: Alistair Burt byl britským ministrem, odpovědným za Sýrii, do října 2013. Co si myslíte o nynější ofenzívě proti Aleppu?

Alistair Burt: S analýzou Liny Hatib mnoho lidí bude souhlasit. Cynická pauza v bojích. Asad absolutně nemá v úmyslu tohle zastavit, pokud vítězí a pokud ho podporuje Rusko a Írán, proč by měl přestat? Takže každá přestávka v bojích je čistě taktická. Má nějaký konkrétní účel. Ale to, že postupně ničí svou opozici, je myslím rozhodující.

Moderátor: A zdá se, že je to velmi efektivní. Zdá se, že vítězí.

Alistair Burt: To ano. A zase, jak říkala Lina Hatib, kostky byly vrženy, když, v důsledku absence kolektivní vůle na Západě, ze zcela pochopitelných důvodů po Iráku a po tom všem, rozhodnutí Západu, že v Sýrii nezasáhne, znamenalo, že se otevřely dveře pro někoho jiného. A těmi dveřmi prorazili nejprve Íránci, rozhodnutí Asada zachránit, a pak Rusko, které má v dané oblasti celou řadu motivací. A jakmile Asad překročil červenou čáru, když začal jedovatým plynem usmrcovat své vlastní lidi, na což Američané pak nereagovali, a ani my, pak to Asadovi umožnilo, aby dál široce vraždil své vlastní obyvatelstvo. Věděl velmi dobře, že žádná síla nezasáhne. Když vítězíte, tak nevyjednáváte.

Moderátor: Lina Habib se zmínila, že Američané jaksi se zbavili všech trumfů při vyjednávání o Sýrii záměrně. Co si o tom myslíte? Měl prezident Obama udělat víc?

Alistair Burt: Myslím, že je trochu neférové říct, že Američané záměrně přišli o všechny své karty. Veřejnost nepožadovala, aby Západ v Sýrii zasáhl. Možná měl Západ najít víc tamějších lidí, které měl vyzbrojit, ale když tam Američané poslali nějaké zbraně, část se jich ztratila, protože situace je tam děsivě komplikovaná. Čím déle se to ale zanedbávalo, tím víc se to zhoršovalo. Vyjednávající syrská národní koalice nemá lidi na místě, kteří by realizovali její rozhodnutí. Nejsem si jist, že je možno Američany obviňovat, že záměrně odešli. Všichni neseme určitou míru odpovědnosti. Jde ale o to: Ve světě, kde si rádi myslíme, že všechny intervence jsou špatné, neintervence má také důsledky. A důsledkem neintervence Západu na straně těch, kteří v Sýrii bojují za svobodu, bylo, že se otevřely dveře pro něco daleko horšího. S čím si zatím neporadíme.

Moderátor: Účastní se mnoho aktérů. Saúdská Arábie... Kde si myslíte se nyní octly americko-ruské vztahy?

Alistair Burt: Za poslední dva roky se změnila rovnováha. Prezident Putin je oportunista. Vidí šanci ukázat širšímu publiku, že Rusko nikdy neopustí svého spojence. Bez ohledu na okolnosti. Když nikdo jiný nebyl ochoten v blízkovýchodním regionu hrát roli supervelmoci, Putin to převzal. Jestli se dá situace proměnit v něco humanitárnějšího, vraždění už překročilo veškerou rozumnou míru, to je otázka. Ale Rusko z toho bude muset mít nyní prospěch. Nebude dělat nic proti svým vlastním zájmům. Amerika bude muset počkat až na dobu po svých volbách. Je nutno najít způsob, jak by zájmy Ruska byly uspokojeny bez Asada. Nemyslím si, že Rusko je vázáno přímo na Asada jako jednotlivce. Ale chce v Sýrii prosadit své zájmy, které mu tam zatím chrání Asad a jeho rodina. Pouze pokud by vznikla realistická alternativa k Asadovi, kterou by Rusové začali považovat za stabilnější, tak by byli ochotni tohle zastavit. A je nutno také uznat vliv Íránu, který nikdy nepovolí v Sýrii žádné sunnitské povstání. Nikdo v blízkovýchodní diplomacii ještě neviděl nic takto složitého. Existují dobré analýzy, ale žádná řešení.

Zdroj (audio): ZDE

0
Vytisknout
1825

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2016