Obamovým dědictvím bude zničení Sýrie

23. 9. 2016

Americký prezident interpretoval Putina zoufale špatně. Mír může zajistit jen tvrdé jednání s Ruskem

Americká diplomacie ve skutečnosti zkolabovala už dlouho před rozkladem nynějšího příměří, píše v deníku Guardian Natalie Nougayrède.

Jen několik hodin poté, co západní koalice omylem zaútočila leteckým úderem na Asadova vojska a usmrtila více než 60 jeho vojáků, americká velvyslankyně u OSN Samantha Power učinila pozoruhodné prohlášení, které zdůraznilo rozpory v jádru Obamovy vlády.

Powerová ostře zkritizovala "jedinečně cynický a pokrytecký čin" Ruska, které svolalo kvůli vybombardování Asadových vojsk mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN. Zaútočila na Rusko, které po dobu pět let systematicky podporuje Asadův režim a chrání ho před jakýmikoliv důsledky jeho vraždící politiky. Podrobně popsala Asadovu strategii obležení, jejichž cílem je vyhladovět obklíčené obyvatelstvo, děsivou pravidelnost úderů proti civilním cílům, běžné užívání chemických zbraní a mučicí věznice, v nichž jsou zadržovány desetitisíce lidí. Pročpak, ptala se Powerová, nikdy Rusko nesvolalo Radu bezpečnosti OSN kvůli těmto hrůzám?

Vůči Sýrii už dlouho existují dva přístupy. Jedním je strategie geopolitického realismu, kterou používá Barack Obama, prostě proto, že není ochoten se účastnit v žádné nové válce. Jeho argumentací je, že bezpečnost USA ani Západu není ohrožena neřešitelnou, vzdálenou občanskou válkou. Jiným postojem je morální imperativ, který opakovaně prosazuje Powerová. Spoléhá na doktrínu "odpovědnosti chránit", podle níž stát ztrácí svou suverenitu, pokud začne vraždit své vlastní občany.

V roce 2002 vydala Powerová knihu, A Problem from Hell (Problém z pekla), v níž popisuje, jak USA historicky odmítaly zabránit genocidám a masovému vraždění.

Zatímco se Sýrie stala peklem na zemi, Obama opakovaně argumentuje, že jakákoliv intervence by byla buď neúčinná, anebo nebezpečná.

Výsledky Obamovy politické strategie vůči Sýrii jsou hubené. Američané si neuvědomili, a výroky Powerové to vlastně zdůraznily, že Asadovi a jeho stoupenci Vladimíru Putinovi nejenže nevadí zločiny proti lidskosti, ale oba jsou ve skutečnosti přesvědčeni, že tyto zločiny hrají důležitou roli.

Asad varoval v roce 2011, že po celé Sýrii i mimo Sýrii vyvolá chaos, pokud se svět nevzdá pokusů ho odvolat. Putin zkonstruoval celý svůj domácí narativ kolem představy, že bez ohledu na to, jak silně je kritizován na Západě, znovuobnovil sílu Ruska. Ani Putinovi nevadí zločiny Asadova režimu - jeho vlastní armáda páchala podobné masakry v Čečensku.

Je možné, že výroky Powerové byly cíleny na západní veřejné mínění a nikoliv na autokraty, kteří mnohokrát prokázali, že jim nevadí neuvěřitelná míra násilí proti civilistům.

Obama nepřinesl pro Sýrii vůbec žádné řešení. Zemřelo tam téměř půl milionu lidí, Blízký východ je v plamenech a evropští spojenci jsou destabilizováni uprchlickou krizí. Obama předá svému následníku zanícenou krizi.

Existuje dlouhý seznam promarněných příležitostí, kdy mohl být Asad donucen zasednout k vyjednávacímu stolu.

Putin je dnes silnější než kdy předtím, protože Spojené státy se snaží zachránit nynější příměří, ale nemají nic, čím by k tomu Rusko donutily.

Hlavním problémem dohody o příměří byl společný plán vytvořit americko-ruské "realizační středisko" pro letecké údery proti Islámskému státu. Taková koalice by učinila Spojené státy komplici Ruska při bombardování, jehož cílem vždy bude posilovat Asada. Spojené státy by podpořily ruskou intervenci, která funguje na základě jediného předpoklsadu: že v Sýrii jsou jen dvě strany: Asad a proti němu džihádisté.

Asad využívá rovnováhy sil, kterou vytvořilo Rusko. To povede k posílení Islámského státu, který se stylizuje do zastánce sunnitských muslimů. To znamená, že problém má Západ a že Syřané zažijí další utrpení.

Mezitím Putina oslavují populisté po celém světě, že přelstil USA a dostal se do situace, kdy se skoro každý musí ucházet o jeho spolupráci. Rusko je sice v hospodářské krizi a jeho ekonomika je tak velká jako ekonomika Austrálie, ale v Sýrii má Rusko volnou ruku. A to všechno se stalo v době Obamovy vlády.

Sýrie je jistě složitá válka. Avšak poučením musí být, že válečná diplomacie může být úspěšná jedině tehdy, když má vyjednávací strana možnost silného nátlaku. Pokud je cestou k míru v Sýrii dnes jedině vyjednávání s Ruskem, musí být k dispozici víc než slova.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2816

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2016