Některá méně známá fakta o Sýrii z ruských zdrojů

26. 9. 2016


Přes masivní íránskou a ruskou pomoc Asadův režim kontroluje stále jen 30 - 40 % území Sýrie.

Obyvatelstvo, ozbrojené síly i vysídlené osoby musejí platit zkorumpovaným tajným službám, které už po dvě generace představují páteř režimu.


Značná část ruských jednotek byla ze Sýrie stažena, Kreml přijal politické rozhodnutí maximálně snížit náklady na syrskou intervenci. Docházejí i bomby, hovoří se o jednání s Běloruskem, které má velké zásoby ze sovětských časů.

Syrská armáda se od roku 2004 zbavovala důstojníků vyškolených v SSSR a dnes v ní takřka nikdo nehovoří rusky, což komplikuje koordinaci s Moskvou. Naopak ti, kdo byli uvolněni, z velké části přešli na stranu opozice, a zdaleka se nejedná o nejhorší část armádních kádrů. V režimní armádě vládnou intriky a korupce, iniciativní důstojníci bez konexí nemají šanci na služební postup.

Ruští poradci již byli také staženi, Moskva nemá v centrálním aparátu syrské armády žádné spojence. Ani v generálním štábu, ani u jednotlivých zbraní, ani na velitelstvích. Ruští a syrští vojáci se vzájemně podezírají. (Jednoduše řečeno, válku už několik let fakticky řídí Íránci, kteří si nepřejí posilování ruského patronátu o nic více, než zasahování Syřanů do syrských záležitostí - KD.)

Syrská armáda nedisponuje žádnými strategickými rezervami. Jeden z návrhů jak to řešit zní stáhnout do Sýrie 10 000 Čečenců Ramzana Kadyrova.

V syrské armádě neexistuje centrální logistický systém, o všem rozhodují velitelé armádních sborů (kteří ale vzhledem k charakteru bojů stejně nemají nic jiného na práci - KD). Ti dostanou peníze a je jen na nich, co objednají. Proto jsou dnes nejbohatšími vojáky v syrské armádě. Armádě chybí výstroj, mládež před vojenskou službou prchá do zahraničí. Pomoc rodinám padlých je minimální nebo neexistuje.

Ani vojáci, ani důstojníci nejsou motivováni k bojovým úspěchům. Během bojů o Aleppo na území armádního učiliště syrská vojska v panice ustoupila, když do objektu proniklo jedno obrněné vozidlo povstalců s výsadkem osmi osob. Protivníkovi zůstaly ohromné zásoby shromážděné v objektu. Ruské letectvo muselo tyto zásoby zničit.

Průběh operací nejčastěji vypadá následovně: Ruské letectvo provede nálet a Asadovi vojáci nejdou do boje. Postoupí šedesát metrů, zalehnou a ustoupí. Střílejí bez míření, vysunují ruku se zbraní za roh. (Ještě před několika měsíci podobně stříleli i mnozí opoziční ozbrojenci - KD.)

Syrské armádní uskupení z oblasti Palmýry půl druhého měsíce postupovalo na Dejr ez-Zor, ale když zbývalo 7 km k cíli, po návštěvě náčelníka generálního štábu vypukla panika a živelný ústup. Často jediný povstalec na vozidle s velkorážovým kulometem dokáže rozprášit celou syrskou jednotku.

Syrské dělostřelectvo v lepším případě zvládá jen přímou a polopřímou palbu. Palbu pod větším úhlem místní dělostřelci neovládají.

V Damašku se každou noc střílí, obyčejně od 22 hodiny. Ale nikdo to neřeší.

Pět syrských bezpečnostních služeb, hlavní opora režimu, je neuvěřitelně zkorumpovaných. Vymáhají peníze od obyvatelstva, armády i běženců. Při průjezdu každým checkpointem musíte platit, i když vezete nezbytné zboží.

Syrští křesťané, kterých je zhruba půl druhého milionu, nemají chuť prolévat krev za Asada, protože bývali občany druhé kategorie a dnes netuší, čeho by se od režimu mohli dočkat.

Velká část Turkmenů považovaných za dobré vojáky bojuje za opozici, režim se je ani nesnažil získat na svou stranu. Nedobrou roli zde sehrávají Asadovy služby - Turkmeni kvůli nim mizí beze stopy.

Zatímco opozice spolu s Američany pracuje na projektu nové ústavy, Asad a jeho spojenci neplánují žádné změny.

Zdroj v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
3765

Diskuse

Obsah vydání | 27. 9. 2016